Ad minirecenze (A2 č. 32/2007)
V malé recenzi na knihu Thomase Bernharda Mráz Jonáš Hájek píše: „Škoda, že takovému dílu nebylo dopřáno více redakční ostražitosti: epizodní kořalečník je v závěru omylem vydáván za kohosi jménem Schnapsbrenner, jinde chybí odsazení, které by naznačilo logický časový posun.“ Jak víte, pane Hájku, v knize vystupuje skutečný kořalečník, ale „Schnapsbrenner“, na kterého se odvoláváte, je zde hospoda „Zum Schnapsbrenner“, a to jsem se po úvaze rozhodl nepřekládat. Ve zmiňovaném úryvku jde o pohled od hospody někam do krajiny, a tady má překladatel možnost volby: buď přeloží i název hospody (například U Kořalečníka, pak by věta zněla „Ale od Kořalečníka, za jasných dní, jsou vidět všechny hroty té obrovské vápencové skály.“ Ale to je matoucí, protože v hospodě se už zřejmě dávno kořalka nepálila. Co se odsazení týká, jsou dodržena přesně podle originálu. Je ovšem pravda, že jsou někde nepřehledná. Myslím, že není šťastné, když v recenzi na dvacet řádek pronesete větu vyvolávající dojem, že korektura a redakce textu možná nebyly provedeny úplně pečlivě, což může poškodit celou redakci. Korektorka Pavlína Kubíková je jednou z nejlepších, jaké v branži znám. Korektuře textu jsme věnovali řadu dlouhých večerů a mohu Vás ujistit, že jsme text probrali jako hrášek pověstným sítem. Tento román mimochodem považuji za jeden z Bernhardových nejobtížnějších, a jak také píšete, místy téměř nesrozumitelný.
Radovan Charvát
Ad téma Prodejná alternativa (A2 č. 31/2007)
Vážení redaktoři kultovního časopisu A2, vždy se celý týden těším na to, jaké zajímavé hlavní téma bude mít další číslo vašeho kultýdeníku. Když na obálce spatřím postavičky s rudými kohouty na hlavě a k tomu oblíbený výraz „alternativa“, neváhám a vytahuji 25 Kč. Následně jsem ovšem šokován tím, co se dnes považuje za alternativní kulturu. Celý svět se mi hroutí… Dávno jsem se smířil s tím, že v Čechách se za underground prohlašují krajně pravicoví ultrakonzervativní katolíci. Že je v Evropě za alternativu považován hop hop, to jsem netušil (mylně jsem se domníval, že jde o součást násilně importované amerikanizační popsni).
Nepochybuji ovšem, že mluvčím české alternativní kultury je vždy stávající ministr kultury. Zvláště pak v době vlády jedné všestrany, která ovládla veškeré posty od prezidenta po deprimátora hlavního města. Avšak automobilistický deník Mladá fronta si podle mne rozhodně nezaslouží kritiku na stránkách kultovního týdeníku, neb sám název plátku mi zní jako hrubozrnná nadávka.
Miroslav Ottomanský
Ad texty ke „kauze Budil“ (naposledy A2 č. 30/2007)
Případ Budil začal vcelku nenápadně, když se ukázalo, že jeden z textů Ivo T. Budila obsahuje formulace podobné formulacím v textu jiného autora. Tato skutečnost záhy zcela nečekaně přerostla meze úzké akademické debaty a rozhořela se i ve sféře mediální. Již od počátku je přitom na celém případu zarážející nezvyklá naléhavost, s jakou se mnozí účastníci odpovídající diskuse domáhají „vyřešení“ dané „kauzy“. Domnívám se, že tato naléhavost je fenoménem, s nímž lze nejen v rámci diskuse polemizovat, ale že jeho specifická povaha by měla být spíše analyzována. Je přitom s podivem, že zejména strůjci dané „kauzy“ – povětšinou sociálněvědní badatelé – jakoukoli sociologickou reflexi celého případu striktně odmítají. Že by se pohledu pod pokličku obávali?
V publikaci Antropologie a etika zmiňuje Zdeněk Pinc v jedné ze svých statí koncept aktuálnosti, kdy „víra v aktuálnost je vírou v to, že existují problémy, které když vyřešíme, tak už žádné nebudeme mít, protože se ocitneme v jiném, správném světě, lepším, než byl ten starý, shnilý, podlý, problematický“. K typickým případům takové aktuálnosti patřil například marxismus, dnes pak ekologie. Zdá se mi, že pro mnohé zainteresované představuje vyšetření „kauzy Budil“, potažmo vypořádání se s plagiátorstvím v české sociální vědě, právě takovou aktuálnost (v českých kuchyňských poměrech). Právě teď a na Budilově případu se odehraje onen zlom, česká sociální věda projde očistnou lázní a pak, pak už bude všechno fajn. Tak, zdá se mi, vnímá „kauzu Budil“ značná (a ta poctivější) část jejích strůjců; zbytek si vyřizuje s Budilem účty anebo se věnuje jiné verzi čecháčkovství. Jenže ono to fajn nebude (ať bude profesor Budil potrestán sebepřísněji). Dokonce naopak, docela dobře se totiž může stát, že ve jménu lepší české sociální vědy budou po Budilovi následovat další a další „očistné“ procesy a česká sociální věda zkolabuje, neboť přežijí jen ti, kteří vůbec nepublikují. Co se přitom těch několika málo publikujících strůjců „kauzy Budil“ týká, vůbec bych se nedivil, kdyby – bude-li jimi započatý očistný trend pokračovat – revoluce záhy sežrala své vlastní děti. Ne, vyšetření „kauzy Budil“ kýženou změnu nepřinese. Změnit by se totiž musela ne česká (sociální) věda, ale my, sociální vědci. A „kauza Budil“ zatím ukazuje pouze to, že k této změně máme z valné většiny ještě hodně daleko. Mimochodem, při pohledu na „kauzu Budil“ se lze jen těžko ubránit podivu nad tím, že osud české sociální vědy leží tolik na srdci lidem, z nichž mnozí během své kariéry napsali nanejvýše diplomní práci. Ano, největším příspěvkem české sociální vědě některých strůjců „kauzy Budil“ byly zatím nikoli publikace na pultech knihkupectví, ale otýpky na hranici profesora Budila.
Marek Jakoubek
Tvůrčí spisovatelské stipendium
Nadační fond Pražského literárního domu autorů německého jazyka ve spolupráci s Hessischer Literaturrat e.V. vyhlašuje konkurs na obsazení jednoho stipendijního místa do literárního domu ve Villa Clementine Wiesbaden (SRN). Stipendium (v rámci rezidenčního pobytu) je určeno českým autorům, překladatelům a dramatikům, kteří chtějí sbírat nové zkušenosti a inspiraci pro svou tvorbu v zahraničí. Pobyt potrvá od 1. 11. do 30. 11. 2007, výše stipendia je 1000 € plus zdarma ubytování a kupon na veřejnou dopravu po spolkové zemi Hessensko. Znalost němčiny není podmínkou. Životopis, přehled napsaných a vydaných děl, předloha minimálně dvou příspěvků vydaných v cizí režii (i v časopisech) a motivační dopis s informací, co autor od stipendia očekává, to vše v češtině, zasílejte do 14. 9. 2007 na adresu Pražský literární dům autorů německého jazyka, nadační fond, Na Poříčí 12, 110 00 Praha 1, nebo mailem na [email protected]. Osobně lze podklady přinést do 14. 9. 2007, 16.00 hodin.
Pražský literární dům autorů německého jazyka