Režie Arie Posin, 2005, 102 min.
MagicBox 2007
Celovečerní debut kanadské režisérky vlastně příliš nevybočuje ze současné vlny nezávislého filmu. Možná je jen trochu radikálnější. Skupina lidí žijících na zbohatlickém předměstí tu sice prožívá nejrůznější vztahy, přesto se však nikdo nedokáže vymanit ze své samoty. To je také důvodem sebevraždy mladíka Troye, který byl největším distributorem léků, jež dokázaly alespoň na chvílí tuto samotu zahnat do pozadí. Hlavní hrdina Dean, který je považován za Troyova „nejlepšího kamaráda“, je pak partou výrostků vydírán, aby jim dodal poslední dávku, kterou by Troy měl mít někde ukrytou. Únosci se však spletou a místo Deanova mladšího bratra zajmou syna ženy, která se právě vdává za místního starostu, a ta si jeho zmizení v tom zmatku ani nestačí všimnout. Její manžel navíc začíná mít podivné vize o delfínech, kteří zachraňují svět. Příběh vypráví postava z počítačové hry, nápadně připomínající Troye, kterou hraje Deanův bratr. Film vyniká hereckými výkony a divák do poslední chvíle netuší, jak se bude snímek vyvíjet. Pokud tedy máte rádi filmy, jako je Donnie Darko nebo třeba Jako malé děti, měla by vás Generace X bavit, i když nic moc nového nepřináší. Doporučuji také pustit si snímek bez dabingu, hlas počítačové postavy je totiž předabován hlasem lidským a divák se pak trochu ztrácí.
Jiří G. Růžička
Dobrý ročník / A Good Year
Režie Ridley Scott, 2006, 118 min.
Bontonfilm 2007
Adaptací stejnojmenného románu Petera Mayleho vzdal Ridley Scott hned několik holdů. Vínu, ženám, filmu a především životu. Snímků, které se zaměřují na potřebu občas zvolnit hektické životní tempo, je mnoho a dějovou linií tak Scottovo dílo z řady nijak nevybočuje. Na filmu zaujme především jeho režie. Pro Scotta neprobádané území romantické komedie bylo jistě výzvou, možná však šlo spíše o to udělat totéž co hlavní hrdina – totiž dát si oddech, zastavit se, porozhlédnout a napít se dobrého vína s přáteli. Právě taková atmosféra ze snímku čiší, a tak nevadí, že žádná z dějových linií (vytížený podnikatel donucený vzít si poprvé v kariéře dovolenou nebo záhadně se objevivší dcera), dokonce ani ta romantická, není náležitě propracovaná (zůstává úmyslně otevřená, aby navodila pocit, že bude příčinou nějaké dramatické zápletky). Scott se baví i jako filmař, když odkazuje na rytmus francouzských komedií (vzpomeňme na Tatiho) a herce Rusella Crowa často snímá spíše jako kamaráda na dovolené. Dobrý ročník je tak svěží, zcela odpočinkové, řemeslně hravé dílo, na DVD doplněné videoklipy Croweovy kapely, ne dvakrát přínosným filmem o natáčení a několika vynechanými scénami.
Lukáš Gregor
Úplné zatmění / Total Eclipse
Režie Agnieszka Holland, 1995, 111 min.
Levné knihy 2007
V životopisně laděném snímku se Agnieszka Hollandová soustřeďuje na kontroverzní vztah dvou slavných postav světové literatury, francouzských prokletých básníků Paula Verlaina a Arthura Rimbauda. Režisérka téměř vůbec nereflektuje uměleckou tvorbu obou hrdinů, jde jí zejména o zachycení psychologických rysů a rozměru jejich vztahu. Původní přátelství, které přeroste v milostný poměr, se snaží nahlížet nejen skrze jejich vnitřní rozpolcenost, ale také prostřednictvím odcizeného pohledu konformního a (tak trochu právem) nechápajícího okolí. Ačkoli se nevyhýbá otevřeným a místy až naturalistickým obrazům, je účinek jejího díla založen především na výborných hereckých výkonech, bez nichž by byl snímek jen poloviční. K vynikajícímu Davidu Thewlisovi se připojuje obdivuhodným výkonem hollywoodský bonviván Leonardo Di Caprio. Jeho Rimbaud je na hony vzdálený všem pozdějším romantickým postavám z amerických spektáklů a Di Caprio dokazuje, že je výborný herec. Kvalita přepisu filmu na disk je uspokojivá, originální anglický zvuk je doplněn českými titulky. Český divák se ale musí smířit se zmrzačeným obrazem, oříznutým na televizní formát 4 : 3.
Petr Gajdošík
Jazzanova
Belle et Fou
Sonar Kollektiv 2007
Berlínské, převážně remixérské uskupení se v dosahu českého posluchače ukázalo už několikrát, naposledy na letošním ročníku slovenského festivalu Wilsonic. Se studiovou produkcí je to však o něco horší. Posledním výliskem, který najdete v katalozích už nějaký ten týden, je soundtrack a sesbírané dřívější výtvory Belle et Fou. Ve filmotéce nehledejte, jde o hudbu stvořenou jako doprovod kulinářské show. A podle toho také výsledek vypadá. Uspávací melodie, při kterých se dobře pojídá a následně tráví. Ženské vokály na bezproblémově probublávajícím jazzyhouseu, kytarové riffy hladící jen po směru srsti a snadno zapamatovatelné texty. Zkrátka hudba, která se bude líbit každému díky vstřícnosti, se kterou vás vpustí do svých útrob. Nejsou tu ani vyloženě špatná místa, ale ani excelentní momenty, kvůli nimž by stálo za to si album pořídit. Velké umění tady zkrátka nenajdete. Ale kdy jindy odpočívat než před podzimní a zimní sezonou, slibující velké zážitky? Štítím se charakteristiky typu „to je dobré, hodí se do auta“. Teď musím ježení chlupů překonat a přes zaťaté zuby říct, že Belle et Fou je na dlouhé cesty ideální. Jen si s sebou vezměte upovídaného spolujezdce, abyste z té přílišné pohody neusnuli.
Ondřej Stratilík