Výzva občanského sdružení Pro Bohemia a Syndikátu novinářů ČR
Pro Bohemia, občanské sdružení Praha, záchrana a ochrana kulturního dědictví, a Syndikát novinářů České republiky v souladu se svou činností vyzývají všechny novináře a pracovníky v médiích k podpoře stanoviska ministra kultury na zachování nezkráceného rozpočtu jeho ministerstva na rok 2008.
Vláda ve svém programovém prohlášení vyhlásila, že „prosadí zvýšení podílu výdajů státního rozpočtu na podporu kultury postupně až na 1 % státního rozpočtu. Vláda dále prohloubí průhlednost v nakládání s veřejnými rozpočty v oblasti kultury, podpoří víceleté a vícezdrojové financování i vnímání nákladů na kulturu jako investice do společenského a hospodářského vývoje. Vláda bude důsledně dbát o to, aby veřejným prostředkům v oblasti kultury panoval rovný a spravedlivý přístup.“ Toto prohlášení je v rozporu s návrhem vlády na další krácení prostředků na kulturu, které byly doposud vždy jako první kráceny. Ministerstvo tedy těžko může plnit prohlášení vlády, které zohledňovalo zanedbávané oblasti kultury, a to v movitém, nemovitém i nehmotném, duchovním kulturním bohatství České republiky.
Otázka vícezdrojového financování, ke kterému se vláda přihlásila, měla částečně napravit škody, které stát, zastoupený jednotlivými ministerstvy, způsobil v předlistopadové éře. K nevratným škodám, způsobeným zejména na nemovitém kulturním dědictví působením státních statků, JZD, strojně traktorových stanic (ministerstvo zemědělství), Čs. lidovou armádou (ministerstvo obrany), ale i sociální sférou (ministerstvo zdravotnictví), se nyní žádné z těchto ministerstev nehlásí. Přitom právě ona mají odpovědnost za tuto devastaci. Například vandalství armády v klášteře Chotěšov lze označit za barbarské. Stejně tak dlouho trvající rekonstrukce některých významných objektů, jako je v Evropě ojedinělý barokní Kuks a Betlém.
Současný ministr hájí v souladu se svým úřadem a jeho posláním kulturní bohatství, které v jistém smyslu patří nám všem. S filosofickým nadhledem lze konstatovat, že obrana kulturních hodnot, které jsou základním identifikačním znakem národa, je jedinou možností zachování identity v globalizovaném světě. Zbytečné a plané národovecké nadšení vlády a vyzývání k samostatnosti a ochraně národních hodnot proti Evropě neobstojí, jestliže nebudeme chránit to podstatné, co dělá národ národem. Ochranářská opatření pro zemědělce, průmysl a obchod nepomohou rozvoji národní identity. I v dobách národního obrození to byla kultura, která umožnila identifikaci národa jako celku v mnohonárodnostním Rakousku. Kultura byla a je jediným svorníkem mezi minulostí a budoucností a je hlavním katalyzátorem rozvoje národa a jednotlivce v určitém národním prostoru.
Vyzýváme proto vládu ČR, Poslaneckou sněmovnu ČR a Senát ČR, aby nekrátily rozpočet na kulturu na rok 2008, a žádáme kolegyně a kolegy novináře, aby uvedenou výzvu aktivně podpořili v médiích.
Naděžda Kalousová, ředitelka Pro Bohemia, Miroslav Jelínek, předseda Syndikátu novinářů ČR, Aleš Holub, předseda klubu kultury Syndikátu novinářů ČR.
Ad Parodické principy (A2 č. 30/2007)
Potěšila mě zasvěcená recenze Lenky Jungmannové o knížce z našeho nakladatelství, kterou ve svém otiskl Váš časopis pod názvem Parodické principy. Ráda bych upozornila na chybu, která se do ní vloudila: knihu nevydala Akademie múzických umění, Brno, ale Akademie múzických umění v Praze. Jak se to stalo, dovedu si u takového skalního Brňáka, jakým je pan Osolsobě, představit – tak jen pro přesnost. Jsme rádi, že jsme jeho texty mohli vydat (pan Etlík v ediční poznámce docela podrobně vylíčil genezi celé knihy, což je též určitou odpovědí na otázky ohledně její koncepce, které autorka článku položila). Děkuji Vám, že se na stránkách A2 věnujete i nám, vysokoškolským nakladatelům.
Marie Kratochvílová, Nakladatelství AMU
Ad Tajnosti (A2 č. 22/2007)
Do českého filmu Tajnosti Alice Nellis, jehož koproducentem je Česká televize, bylo zakomponováno několik kompletních (žel neoznačených) reklamních spotů. Reklama se střídá s ostatním sdělením opakovaně, divák je ze světa rádoby reálného přenášen do virtuálního světa reklamy a nazpět bez sebemenšího upozornění. Kašírovanost jako by frapantně vystihovala slova, jež v afektu vykřikuje na hlavní hrdinku zhrzený milenec Karel: „Sobecká mrcha!“ Karlova slova parafrázují sebeironickou frázi, kterou reklamní textaři sami charakterizují svůj obor: „Reklama je navoněná zdechlina.“
Jedním z podprahově inzerovaných produktů, který diváky na okamžik degraduje na objekt konkurenčního zápolení, jsou nízkokalorické, náhražkové „chlebíčky“ jisté značky při rodinné snídani. Mistrně vycizelovaná, k zapamatování a opakování přímo stvořená hláška „Není to moc dobré, ale jsi po tom HUBENÉ“ (zdůrazněno již v ústech Marthy Issové, která předtím odmítla posnídat chléb) by nemohla v samostatném spotu projít, neboť naplňuje skutkovou podstatu klamání spotřebitele (zejména té části cílové skupiny, která může mít v důsledku snahy zhubnout za každou cenu poněkud sníženou soudnost): přisuzuje potravině nereálné účinky. Diváci, kteří během filmu nepoznali, jakým osobním vozem úžasně dynamická hlavní hrdinka celý den jezdila po Praze, mohou na samém konci značku auta pohodlně přečíst. Na doklad toho, jak snadno a až jakoby „samo“ se autíčko řídí, drží v této souvislosti herečka při řízení u ucha mobilní telefon – nejprve v jedné ruce, vzápětí, tedy během vyřizování téhož telefonátu, v ruce druhé. Mobilní telefon (už na upoutávkách k filmu je herečka zobrazena s mobilem u ucha) a operátor mobilních hovorů doprovázejí hrdinku Julii na každém kroku. Ta si detailně zabíraným mobilem například domlouvá nesmyslné schůzky, na což upozorňoval už Antonín Tesař v A2. Je to způsob, který návrh novely evropské směrnice o televizi bez hranic (směrnice vztahující se i na kinematografická díla vysílaná v televizi se tak přejmenovává na směrnici o audiovizuálních mediálních službách – v říjnu 2007 má projít druhým čtením v Evropském parlamentu) označuje jako způsob „nevhodně vyzdvihující“ (unduly prominent manner). To přesně se Tajnostech děje.
František Schilla