Režie Krzysztof Kieslowski, 1985, 109 min.
Levné knihy 2007
Urszule náhle zemřel manžel, obhájce v politických procesech. Prázdno vzniklé jeho odchodem se ale brzy začne ukazovat jako prostor vyplněný duchem zemřelého, který tak úplně neodešel, neboť zůstává přítomen ve své posmrtné existenci. Pokud svým předchozím snímkem Náhoda (1981) stál Kieslowski ještě spíše na pozicích realismu a odklonil se od něj jen formální fabulací děje, v dramatu Bez konce už dává naplno propuknout mystické rovině příběhu, jež ovládla filmy jeho pozdního období. Tato nová spiritualita zde nabývá vrch nad realistickým líčením zápletky. Pro film už není ani tak podstatná vlastní zápletka a společensko--politické pozadí, jako spíš atmosféra a cítění nevyřčeného. Řečeno rezolutně, Kieslowski se tu definitivně „přetavil“ z dokumentaristy v mystika. Symptomatický je v tomto směru i fakt, že počínaje tímto filmem spolupracoval režisér na všech dalších dílech se scenáristou Krzysztofem Piesiewiczem a hudebním skladatelem Zbigniewem Preisnerem, a že hlavní postavou příběhu je u něho poprvé žena (vynikající výkon Grazyny Szapolowské). Všechny tyto konstelace se po většinu následující Kieslowského tvorby utvrzují.
Petr Gajdošík
Malá Miss Sunshine / Little Miss Sunshine
Režie Jonathan Dayton, Valerie Faris, 2006, 101 min.
Bontonfilm 2007
Když budeme přísní: máme téma o tom, kterak znesvářené rodinné vztahy dojdou k proměně při vzájemné cestě, a o tom, že cesta je cíl. A máme nápad, že jednotliví členové rodiny budou co nejrozdílnější a podivní. To jsou ingredience dost fádní. Veškerá přísnost se však vytratí, zhlédneme-li konečný produkt. Děj sice plyne rozpoznatelnými cestami, ale scenárista Michael Arndt čas od času udělá zcela nečekaný úhybný manévr. Snímek tak v součtu rozhodně nepůsobí dojmem něčeho již viděného. Do předností lze přidat pečlivé vykreslení povah jednotlivých postav, navíc ztvárněné sice neslavnými, zato schopnými herci. Režisérské duo Dayton-Faris scénář dokáže uchopit tak, že primární úlohu zde má příběh; od něho v žádném případě neodpoutávají pozornost. Nicméně zaposloucháme-li se do soundtracku, těžko lze nepodlehnout ještě většímu okouzlení. Malá Miss Sunshine se stala překvapením na festivalu v Sundance a posléze nečekaným diváckým hitem v USA; u nás v kinech sice spíše prošuměla, ale snad se dočká rehabilitace díky uvedení na DVD (to nenabízí zrovna nejnápaditější bonusový materiál – alternativní konec a režisérův komentář). Vtipné, svěží, odzbrojující.
Lukáš Gregor
Avishai Cohen / As Is... Live at the Blue Note
RazDaz Recordz 2007
Jeden z nejvýraznějších basistů a skladatelů současného jazzu letos vydal na svém labelu RazDaz Recordz album natočené během několika horkých večerů v newyorském klubu Blue Note. Ať už patříte mezi postižené závislostí na jazzu nebo si jen občas rádi poslechnete dobrou hudbu, tohle je deska, kterou byste určitě neměli minout. Sedmatřicetiletý Avishai Cohen se narodil v Izraeli, kde také vystudoval klasickou a jazzovou hru na piano a kontrabas. V roce 1992 se natrvalo přesunul do New Yorku. Dlouhodobě spolupracoval s Chickem Coreou v jeho sextetu a triu. Roku 2003 založil RazDaz Recordz jako platformu pro množství projektů, jichž se účastní. Tento label bezesporu působí jako známka kvality a jazzové progresivity. Za „otvírák“ desky nemohla být vybrána lepší skladba než Smash. Už v prvních dvou minutách vám bude jasné, že koncert si poslechnete celý. Volně ložená klávesová plocha, přímá linka piana a Cohenova nezaměnitelná agresivní škytavá basa tvoří tepající podklad pro sopránsaxofon hostujícího Jimmiho Greena. I v dalších skladbách prokazuje Cohen jedinečnou schopnost vytvářet (někdy až barokní) melodie, které vyprávějí příběhy, a rytmické vzorce, jež udivují svou složitostí, ale neztrácejí nakažlivý groove latin jazzu. Spolu s CD vychází i DVD se záznamy koncertů v Blue Note. Proč na chvíli neproměnit svůj obývak v proslulý jazzový klub?!
Jan Rolník
Common
Finding Forever
Universal 2007
Chicagský Common byl vždy jedním z rapperů s kvalitativně nejkonzistentnější kariérou. Výborný rapper a textař, představitel „uvědomělého” rapu měl štěstí na spolupracovníky – No I.D., ?uestlove, Jay Dee i Kanye West s ním natočili celé, v současném hip hopu vzácně sevřené desky. Teď je ale Jay Dee mrtvý, ?uestlove se soustředí na vlastní kariéru a Common se musí spoléhat na Kanye Westa. Jejich poslední společné album Be spojilo obří sílu výborného producenta a rappera, na novince Finding Forever je až příliš slyšet, že West si svůj nejlepší materiál schoval na vlastní podzimní album Graduation. Anebo jsou to rovnou odpadky z předchozí nahrávací session. Common má poprvé v kariéře číslo jedna na americkém albovém žebříčku, paradoxně s albem, které se zařadí mezi ta méně povedená. Zbytečné výstupy sezonních hvězd Will.I.Am a Lily Allen zatěžují váhu na mínusové straně, na druhé je archivní skladba So Far To Go, kterou Jay Dee napsal těsně před smrtí, a The People, postavená na básni Gila Scott-Herona. Common zůstává magickým vyprávěčem, tentokrát se ale zastavil na půli cesty.
Karel Veselý