Ad Výrobna biopaliv (A2 č. 39/2007)
Se zájmem jsem si přečetl text pana Veselého. Jde o zajímavé a důležité téma, ale bohužel musím konstatovat, že autor patrně čerpal jen ze sekundárních zdrojů (zejména britských deníků) a účelově vybral jen názory podporující jeho vlastní antiamerickou orientaci. Hlavně mi však vadí, že pan Veselý ignoruje skutečné příčiny sociálních problémů v oblasti, kterými nejsou snahy o využití části zemědělské produkce pro energetické účely. Strávil jsem posledního více než jeden a půl roku sbíráním zkušeností nevládních organizací z celé planety s biotechnologiemi a GMO. Kontaktoval jsem mimo jiné několik desítek NGOs z Mexika, střední a jižní Ameriky a podle jejich vyjádřeni soudím, že situace není ani zdaleka tak jednoznačná, jak ji podává článek pana Veselého.
Miroslav Šuta
Naše síla je v přístupu k informacím. Naše slabina je lenost, pohodlnost a stará škola, která se Ameriku stále snaží omlouvat a idealizovat. Je čas přijmout realitu a s ní fakt, že (nejen) dnešní demokracie tu není pro lidi, ale pro legalizaci aktivit zmíněných korporací. A je nutno si uvědomit, že tyto korporace vydělávají na vykořisťování chudých lidí zahnaných do kouta globalizace. Dalším zlatým dolem pro korporace je válka. Armáda US ničí, boří, zabíjí a americké korporace vydělávají na tom, že při tom asistují. Nevím jak vám, ale mně to jako americký sen nepřipadá...
Jana Ridvanová
Ad Kdo je to kurátor/ka? (A2 č. 39/2007)
Není umělec tím, kdo by měl zprostředkovávat sféru umění uživatelům umění? Nebo skutečně potřebuje kurátora jako zprostředkovatele? Potom je ovšem kurátor pouze popularizátorem umění podobně, jako může být novinář popularizátorem vědy. Vědec může výsledky své práce sám popularizovat nebo tuto činnost ponechat na jiných. Podobně umělec.
Josefa Jehličková
Ad dopis Jana Matyse (A2 č. 40/2007)
Potěšilo mě, že jste se v čísle 37 věnovali problematice genderových stereotypů. Potvrdilo to můj názor, že je váš týdeník nakloněn novým, otevřeným tématům reagujícím na současnost. Proto mě překvapilo, že jste v posledním čísle otiskli reakci p. Matyse. Možná je to z vaší strany ukázka tolerance k názorové různorodosti lidí. Na mne nicméně jeho slova zapůsobila děsivě. Vrátila naši společnost o padesát a více let zpět, jako by se za tu dobu neudála žádná změna. Váš týdeník se věnuje aktuální problémům a otázkám společnosti. Genderové stereotypy k nim jednoznačně patří. Nechápu tedy, jak se p. Matys může divit tomu, že se tímto tématem zabýváte. Zřejmě jeho údiv odpovídá „aktuálnosti“ jeho vlastních názorů. Pravda, může se zdát, že k otázce rozdílů mezi muži a ženami, kterou příroda či lidé v pravěku tak elegantně vyřešili, již není co dodat. Ano, ale jen pokud tyto pravěké pravdy nekomplikují každodenní život lidem o pár tisíciletí později. To, o co jde, nejsou nějaké abstraktní teoretické problémy vědců či bitvy pohlaví. Jde mimo jiné například o otázku, jak získat práci a vzdělání odpovídající zájmům a talentu jedince, o problém nerovnoprávného finančního ohodnocení a vneposledku o sebehodnocení jednice v takto smýšlející společnosti. Jsou tedy potížistkami/potížisty lidé, kteří upozorňují na tato fakta a snaží se je řešit, nebo je oním potížistou spíše „pravěké hodnocení člověka podle pohlaví“? Pan Matys se zmiňuje o vědě. Existuje nesporně velké množství vědeckých studií a pořadů obhajujících tradiční přístup k pohlavním rolím, ale existují též gender studies, která jsou studijním oborem na mnoha vysokých školách, u nás třeba na Masarykově univerzitě. Nacházíme se tedy v situaci, kdy existuje více vědeckých názorů současně. Nemám pocit, že by genderové studie z principu či rebelantství převracely a bortily „tradiční přístupy“, spíše otevírají nový prostor jak pro množství „potížistů“, tak pro další vývoj a přístupy, které by odpovídaly dnešní vyspělé společnosti.
Žaneta Prášilová
Ad Topolánkova zodpovědnost (A2 č. 40/2007)
Články pana Hvížďaly čtu rád a většinou souhlasím, tentokrát však ne docela. Ano, premiér země by měl mluvit slušně, patrně i spisovnou češtinou (právě ona člověka „drží na uzdě“) a je třeba apelovat na politiky ohledně zlepšení tisku, ale nevěřím, že se situace v médiích může zlepšit zásahem politiků. Proč by něco takového dělali? Kdybychom měli kvalitní média, většina z nich by se na svá místa nedostala a potom, volům a zmanipulovaným se lépe vládne a všelicos jim i projde... Je třeba jasně říkat pravdu o bulváru, jaké nebezpečí přináší a že jej převážně konzumují pouze nevzdělanci a hlupáci... Před trafikou přemýšlím, zda opravdu potřebuji bulvár? Probůh! Když už musíme listovat v drbech, pojďte si to půjčovat navzájem! Kupujme dobré noviny, kterým nesmí jít jen o zisk! Že takové nejsou? Ale budou, bude-li po nich poptávka. Nemusíme to číst, ale kupovat ano! Pořád čtu všelijaké nářky na různé jednotlivosti. I od velmi moudrých lidí. Ale jejich články čtou ti nepraví, ti, co by je číst měli, čtou Blesk a podobné. Lidé prý chtějí číst bulvár. Je čas, abychom řekli: Pokoj hloupých zmorduje je a štěstí bláznů zahubí je! Pokud se nepodaří změnit situaci zdola, budeme tam, kde jsme být nechtěli!
Martin Patřičný, redakčně kráceno
Soutěž
Správná odpověď na otázku z čísla 38 – Napište nám název Kadarova díla, ve kterém vystupuje Lul Mazrek? – zní: Život, hra a smrt Lula Mazreka. Knihu Krvavý duben posíláme Barboře Belavé do Palkovic.
Správná odpověď na otázku z čísla 39 – Jak se jmenuje vydavatelství Ryszarda Krynického? – zní: A5. Knihu Kámen, jinovatka posíláme Petře Burdové do Kunčiček.
–mam–