Barevný závoj
The Painted Veil
Režie John Curran, 2006, 125 min.
MagicBox 2007
Podle románu Williama Somerseta Maughama, jenž vyšel poprvé roku 1925, vznikl v loňském roce film (poprvé byla kniha zfilmována v roce 1934). Vyprodukovala si ho hlavní herecká dvojice – Edward Norton a Naomi Watts. Zřejmě je uchvátil tenhle trochu neobvyklý milostný příběh, který začíná svatbou, po níž následuje nevěra, a po zbytek snímku sledujeme vzájemné sbližování dvojice. Ocitáme se kdesi v Číně na počátku minulého století, kde řádí cholera, a manželská dvojice sem přijíždí pomáhat. On je sice vědecký pracovník, bakteriolog, přesto se na čas stává lékařem. Ona, která se na místo dostala nechtíc (pod výhrůžkou rozvodu), začíná pomalu chápat situaci a především proniká do záslužné činnosti svého manžela, skrze níž se do něj zamilovává. Děj je pravda trochu banální, konec očekávatelný, ale snímek občas zaujme (především dialogy). Bohužel je zbytečně zdlouhavý a vizuálně se až příliš spoléhá na panenskou krajinu, v níž se odehrává. Kdyby na filmu pečlivěji zapracoval střihač, mohl být jistě lepší, takto se zařadí jen mezi snímky, jež ulehčí práci studentům, kteří nebudou muset knihu číst.
Jiří G. Růžička
Otec na služební cestě / Otac na sluzbenom putu
Režie Emir Kusturica, 1985, 136 min.
Levné knihy 2007
Jen co Kusturica dokončil studium na FAMU pod vedením Otakara Vávry, byl oceněn na festivalu CILECT 1977 za své středometrážní cvičení. O rok později byl pro incestní téma zakázán jeho první celovečerní (televizní) film. Mezinárodní pozornost a ceny si vydobyl celovečerním debutem Otec na služební cestě, příběhem o chlapci jménem Malik. Jeho očima a skrze jeho rodinu reflektuje režisér tíživost padesátých let dvacátého století. Malikův otec je totiž po udání (dokonce z kruhu rodiny) poslán za negativní postoj k režimu do pracovního tábora. Chlapec, jemuž je jeho zmizení interpretováno jako dovolená, příliš nechápe maminčin smutek. Krutost a absurdní komika je zde namíchána citlivě a tato směs se později stane pro Kusturicu typická. Motivy dospívání, zrání, jugoslávské politiky, rodinné pospolitosti a narušených vztahů, stejně jako filmový styl opírající se o výrazný hudební motiv a skloubení snů a reality, to vše můžeme najít už v tomto snímku. Film, který teď přinesly ve vydání bez bonusů Levné knihy, vyniká nejen silným příběhem, ale také vynikajícím herectvím dětského představitele (Moreno D‘E Bartolli) a dvorního Kusturicova herce Miki Manojlovice a lze jej označit za nejlepší Kusturicovo dílo.
Lukáš Gregor
Vlasy / Hair
Režie Miloš Forman, 1979, 121 min.
Bontonfilm 2007
S odstupem času se Vlasy jeví čím dál tím víc jako průměrné dílo, jehož (povícero evropská) popularita je do značné míry dána předchozím Formanovým veleúspěšným Přeletem nad kukaččím hnízdem a časovým i teritoriálním odstupem od samotného tématu (Vietnam, hippies), jež bylo v době vzniku filmu už za horizontem zájmu americké veřejnosti. Téma i doba se posunuly, žánr filmového muzikálu už měl také své etablované tvůrce (All That Jazz Boba Fosse vznikl ve stejném roce). Forman ve Vlasech nabízí značně upravenou adaptaci dříve populárního muzikálu, natočenou sice precizně a s řemeslnou zručností, v níž jsou ale muzikálové prvky a choreografie podány spíše filmově realisticky. Vzhledem k žánru tak ve filmu působí cizorodě a nic na tom nezmění ani dobrý střih, kamera a hudba. Nad všemi řemeslnými prvky díla jasně dominuje živočišný Treat Williams, který stál v době natáčení na počátku své herecké kariéry a za roli Bergera si odnesl nominaci na Zlatý glóbus. Nově vycházející evropská reedice DVD (tentokrát opatřená i českými titulky) potěší kvalitním anamorfním přepisem obrazu a povedeným vícekanálovým zvukem. O překlad titulků se podělili Čeněk Peták (dialogy) a Ondřej Hejma (texty písní).
Petr Gajdošík
Adelheid
Režie František Vláčil, 1969, 99 min.
Bontonfilm 2007
Je těsně po válce. Bývalý voják se vrací do míst, kde ho nic a nikdo nečeká. Má převzít správu majetku, který zde zanechali Němci, a ke všem těm mrtvým domům musí připočítat ještě jednu položku: nenáviděnou dceru místního nacistického pohlavára Adelheid. Vláčil se ujal scénáře Vladimíra Körnera, v němž jsou hrdinové oběťmi okolností. Příběh se zaměřuje na vztah Viktora k Adelheid. Režisér vsadil na temné charisma Petra Čepka, který dokázal udržet svého hrdinu v rovnováze mezi rezignací a dětinskou naivitou. Minimalistická, téměř bezkrevná kreace Emmy Černé dovoluje divákovi i Viktorovi, aby si do Adelheid projektovali osobní pocity a myšlenky. Zásadní podíl na tísnivé atmosféře má kamera Františka Uldricha – pečlivě promyšlené záběry prohlubují Viktorovu odtrženost od okolního světa. Slovo je téměř nahrazeno hudbou, která snímek spoluvytváří a je stejně důležitá jako vizuální stránka. Zdeněk Liška nezkomponoval hudbu originální, ale společně s Vláčilem vybrali klasické symfonie zejména německých skladatelů. Snímek Adelheid se do distribuce dostal v roce 1969 a vzápětí putoval do trezoru. Po revoluci, v přílivu dříve zakázaných snímků ze západní produkce, už jen málokdo chtěl znovuobjevovat ty české. Adelheid však patří k tomu nejlepšímu, co česká nová vlna kinematografii dala. Mezi bonusy najdeme rozhovor s tvůrci a fotogalerii.
Štěpánka Červinková
Jenny Hoyston
Isle Of
Southern Records/Day After 2007
Tohle je první album vydané pod jménem Jenny Hoyston, která je známá především jako zpěvačka a kytaristka sanfranciského ženského tria Errase Errata. Hoyston ale zpívá také v quasicountryovém duu a experimentuje jako bubenice v kapele Anxious Rats spolu s Kim Gordonovou. Hoyston dobře zná vlnu „riot grrlz“ i feminismu, má od nich odstup a po svém navazuje. Isle Of je osobní deska hořkých krátkých písní s elektrickou kytarou v centru (ale i varhanami a španělkou), dvanáct dobře formulovaných a osobitě zazpívaných pocitů a vzkazů, průzkum možností chytlavého elektropopu, nahrávacích pokusů z ložnice i garážového rocku. Konstatování I Don’t Need ’Em je vychladlé, přesné. Nikde žádná hra se sexy atmosférou. (Na svém MySpace uvádí věk 100 let.) Dobrá kombinace rockového nápřahu a úplné nevzrušenosti. Kill Those Thoughts About odhání vnucující se myšlenky, zpěvačka stahuje vlastní zpěv během nedozpívaného textu. Dvanáct písniček je odbyto za sedmadvacet minut, ale zpívá se tu z postoje, na který musíte myslet déle. Nejen v písni Everyone’s Alone je slyšet osamělost; přesto věcný, upřímný styl nakonec vede k naplňující radosti z celé desky. Kdo u nás má takhle pěkně vylouhovanou identitu? Snad kdyby hrála rock Magdalena Sidonová... Zatím jsem Isle Of ještě zdaleka neprokoukl, k albu bude nutno se vracet.
Pavel Klusák
Vypsaná fixa
Fenomén
Sony/BMG 2007
S producenty Petrem Fialou a Petrem Slezákem nahrála Vypsaná fixa v letech 2001–2005 tři alba. V této době dosáhla výjimečného postavení na tuzemské rockové scéně, je to kapela, jež má kultovní auru a nepokukuje po mainstreamu. S novinkou Fenomén, kterou produkoval Dušan Neuwerth, se po prvním poslechu může zdát, že po masové linii pošilhává. Z dalších poslechů se však ukazuje, že spíše posílila pozici a vyzrála. Vypsaná fixa vyměnila garážovou syrovost za sebejistou zvukovou stěnu. Kromě jazzové vyhrávky v písni Žeň koně je album usazenější a temnější. Na odiv jsou vystaveny instrumentální finesy. Kytary ustoupily v punkovém jiskření a vytvořily mozaiku rifů, ale i vyhrávek, zpětných vazeb a nadstavbových motivů. Dosud neznámou mysticko-gotickou polohu přináší skladba Černej les, na které se autorsky podílel Neuwerth. Předností kapely jsou texty zpěváka a kytaristy Márdiho. Jeho svět, osobitý, plný nečekaných slov, pochopitelných i překvapivých point a zvratů, se otevřel. Nepustil do něho tolik literárních postav jako v minulosti, vystačil se svými ovečkami a představami. Když v písničce Ruzyně zpívá „brzy se jazyk dotkne Ruzyně“, potěší ucho češtinářovo; když v jiné písni na úvod křičí „žeň, žeň, žeň koně“, jako countryový úlet to vypadá jenom chvíli. On totiž obstojí i v momentech, kde to na chvilinku zní kapánek trapně.
Jaroslav Špulák