Ad Bém, beton a blob (A2 č. 44/2007)
Nepochopil jsem doposud, proč se má Národní knihovna z Klementina kompletně vystěhovat. Chybějí-li depozitáře, ať se něco někde postaví v řádu stovek milionů, tedy o řád levněji, a bude to provozně jednodušší. Národní knihovna by měla zůstat v Klementinu. Možná, že důvodem je, že někdo potřebuje reprezentativní hotel v centru. Snad to tak není. Co ale tedy s Klementinem bude? Proč toto tradiční místo rušíme?
Ivan Kapičák
Velmi ráda bych se usadila v prostorách knihovny nad městem a v centru, nemusela na knihy čekat několik dnů, než se přivezou připlesnivělé z mimopražského skladu. Pozornost, kterou by stavba vzbuzovala, by jen zdůraznila její důležitost. Byla bych pyšná na tvar, který překročil hranice středověku i vědomí většiny lidí.
Silvie Tombová
Autor článku je publicista a lingvistický antropolog… a proto rozumí stavbě dálnic, ehm. Netvrdím, ze pražský okruh je to nejlepší řešení, ale neměli by o tom psát odborníci? Ona to totiž zčásti odborná věc je. Aby bylo jasno – samozřejmě veřejnost musí o tom nějak rozhodnout, ale informace by měly být poskytovány lidmi, co se tím zabývají. Koneckonců, proč by potom nemohla o výstavách v galeriích rozhodovat místo kunsthistorika uklízečka?
Ondřej Čapek
Ad Nakonec se tu všichni sežerem (A2 č. 44/2007)
Zápisník Jana Štolby i jeho recenze čtu v A2 vždy velmi rád. Jeho obdivuhodný přehled v současné i starší české literatuře, citlivost a kritičnost nemá v českém psaní o literatuře obdoby. Spojení knih přes jednotlivé věty a verše mě baví a otevírají mi obzory. Rád o nich přemýšlím. Poslední Zápisník jsem – možná nesprávně – přečetl takto: dřív se ošklivost v literatuře a umění používala k vyjádření něčeho důležitého, teď je často samoúčelná. Ale tuto dvojici tvůrčí – samoúčelné najdeme přece v každé době, ne? Jan Štolba píše, že dnes „umění ztrácí povznášivý, ,vykupující‘ rozměr, vzdává se ho, tvůrcům jako by pro něj krněly receptory. Od postižení a vyjádření se přechází – ke klonování. Jak nejlépe ,udělat´ dnešní hnus a zlo? Naklonovat je. Tak si počíná, až vypočítavě, Petr Měrka ve svých morbiditách Telekristus a mentál (Fra 2007). V nich si naklonuje, naklaunuje vše, od pedofilie po nekrofilii.“ U Měrky je ale tím vykupujícím pubertální estetika, výsměch, dětská přilnavost k exkrementům, silácká infantilita. To se mi zdá o dnešní době přesně vypovídající. Víc než „krvička“ Ludvíka Vaculíka, již si chválíte v Loučení k panně. Tady podle mě nejde o žádný vhled, ale o násilnou (pro mě navíc nevkusnou) poetizaci soulože. Oba vypravěči, Vaculíkův i Měrkův, jsou násilníci, nadutci a slepci. Rozdíl je v tom, že Ludvík Vaculík má mohutný styl. Těším se na další zápisník.
Vladimír Palacký
Prohlášení Design centra České republiky
V pátek 19. října 2007 bylo pracovníkům Design centra České republiky oznámeno z úst náměstka ministra průmyslu a obchodu ČR Luboše Vaňka zrušení organizace ke konci letošního roku. Následně v odpoledních hodinách byla na stránkách MPO ČR zveřejněna informace „Podpora designu má posílit export“.
Odborní pracovníci DC ČR vyjadřují kategorický nesouhlas s postupem MPO ČR, který tento krok nepodrobil slibované fundované odborné diskusi, v níž by bylo uspokojivě vysvětleno, jak stát hodlá zajistit péči o design v celém spektru jeho působení, a z níž bylo vyloučeno jak Design centrum ČR, tak i odborné designérské asociace a renomovaní odborníci, včetně podnikatelské veřejnosti, která z činnosti DC ČR těží. Pracovníci rovněž vyjádřili nesouhlas s názorem, že škála činností, které DC ČR vykonává, není podle náměstka Vaňka primárně orientována na průmyslový design, nýbrž je „příliš umělecky založená“, do čehož byla zahrnuta i celá široká oblast grafického designu.
Na MPO ČR tedy převážil názor, že řada současných činností DC ČR je nadbytečná a že je ministerstvo nebude podporovat. Jedná se však o aktivity, které jsou součástí designu, jsou s průmyslovým designem úzce spjaty a v dlouhodobém horizontu se podílejí na prosperitě firem. Zejména jde o soutěže a nezávislé a nestranné hodnocení designu, péči o studentský design, výstavní aktivity doma i v zahraničí, aktivní členství DC ČR v mezinárodních designérských organizacích BEDA, ICSID, IFI, ICOGRADA, publikační aktivity, vzdělávací a osvětovou práci a mnoho dalších činností. Tyto aktivity s meziresortním přesahem nevykonávala a v současnosti nevykonává žádná jiná instituce, firma, společnost nebo sdružení – kdo je však má vykonávat, z úst náměstka nezaznělo.
Design centrum České republiky pracuje podle dlouhodobě stanovených zásad činnosti, které jsou vyjádřeny ve Zřizovací listině a Statutu organizace. Za celou dobu existence nebyl ze strany zřizovatele zaznamenán žádný zásadní názor, který by zpochybňoval jeho činnost a efektivitu. Návrhy na případné změny byly zřizovateli ze strany DC ČR předloženy již před lety, leč nebyl o ně zájem. Od chvíle, kdy se letos na MPO ČR objevily první zmínky o případné transformaci, přitom DC ČR vyjadřovalo svoji připravenost k možným změnám a navrhlo řadu variantních koncepcí řešení.
Jednostranný pohled na stávající komplexní činnost organizace povede ve svém důsledku k tomu, že bude pohřbena dlouhodobá systematická pomoc podnikatelům, kdy kultivací designu dochází k posílení konkurenceschopnosti české průmyslové produkce na vyspělých trzích. Ze strany zřizovatele se jedná o destruktivní krok, který nesporně bude mít negativní dopad na ekonomiku českých firem a který poškodí těžce nabyté renomé naší země ve vzdělaném designérském světě.
Zaměstnanci Design centra České republiky, organizační složky státu