Nové album jedné z nejvlivnějších skupin dneška odkrývá propast mezi současným chováním hudebního průmyslu a realitou. Tradiční model „my vyrobíme – vy kupte“ byl nahrazen osobnějšími a dynamickými prvky: vytvářením komunity a určitého spiklenectví mezi kapelou a fanoušky. Na hudbu se u toho všeho bohužel poněkud zapomíná.
Vědí to všichni, i ti, co jim nikdy nepřišli na chuť. Žádná jiná skupina pohybující se léta na výsluní pozornosti nedokázala spojit mainstream a experiment tak dobře jako britští Radiohead. V jejich hudbě nalezneme vše myslitelné: rockovou pózu, introvertní písničkářství, psychedelické plochy nebo manické svíjení se u elektronických krabiček. Spojení zdánlivě neslučitelných světů? Teenageři na diskusním fóru debatují nad sólem kytaristy Jonnyho Greenwooda, který jej destruuje pomocí programu Max/MSP, jenž byl do té doby znám pouze skladatelům současné vážné hudby a experimentálním elektronikům. A jazzová ikona Brad Mehldau vzdává improvizační hold jejich tvorbě.
Příběh Radiohead představuje hudební odyseu, již prožije jen velmi omezený počet muzikantů. V devadesátých letech překonali nálepku kapely jednoho hitu, vydali zásadní album celé dekády (OK Computer) a získali tvůrčí svobodu. Následujícími alby si vychovali věrné fanoušky, které neudolaly ani elektronické experimenty. Každá nová nahrávka má tedy předem zaručený úspěch. Není složité ji dobře prodat a není jednoduché obstát v porovnání s předešlými opusy. Jako by ani to nestačilo, aktuální desku In Rainbows viděli mnozí jako milník, ještě než si ji kdokoliv mohl poslechnout. Stačilo vymyslet chytrý koncept v oblasti distribuce nahrávky. A udělat kolem něho pořádný humbuk.
Kolik stojí hudba?
Je to vlastně vizionářství, jaké u Radiohead dobře známe. Tentokrát však nejde primárně o samotnou hudbu, ale o to, jak ji šířit. Rozhodnutí vydat si nahrávku vlastním nákladem ani internetové stahování by nebylo žádnou velkou revolucí. Kapela se však rozhodla pro chytré gesto: za stažení zaplaťte tolik, kolik chcete, tedy klidně nic.
Tento krok odhaluje ještě víc než cokoliv jiného, že současný hudební průmysl žije stále v minulém století a je pouze odleskem své bývalé slávy. Doba, kdy byla hudba významný byznys, jsou už dávno pryč. Po direktu, který nepřipravenému odvětví zasadily koncem devadesátých let technologie vypalování a internet, se ještě nikdo plně neoklepal. To, že bují „malé“ internetové pirátství a zisky z prodejů desek klesají, je neúprosný fakt. Zrovna Radiohead se tím však nemuseli cítit ohroženi, jejich minulý počin Hail To The Thief unikl na internet několik týdnů před vydáním a stejně to (podle časopisu Billboard) na tržby alba vliv nemělo. Tento, podle slov skupiny „sociální experiment“ je veden jedinou motivací: abychom se při mechanickém stahování a sosání na chvilku zastavili a zeptali se na to základní: Kolik stojí hudba?
Bude dobré sledovat, co se stane s albem v budoucnu. Kolik lidí si jej stáhne, kolik kdo zaplatí. Kolik lidí i přesto, že jim kapela dala možnost stažení zdarma, si album stáhne nelegálně. První odhady, které se zmiňovaly o 1,2 milionu stažení, byly kapelou korigovány jako nadsazené. Z dostupných průzkumů rovněž zatím vyplynulo, že průměrná cena za jedno stažení činila 4 libry (cca 160 korun), tedy odhadem dvakrát větší díl koláče, než jaký by skupina dostala za jedno prodané album na pultu (na konečnou cenu se vrství podíl nahrávací firmy, marže distributora a konečného prodejce). Jistý je tak zatím pouze fakt, že se Radiohead podařilo na nápad s distribučním experimentem navěsit slušné promo k nové desce.
Vše, co potřebuji
Alternativní model šíření alba In Rainbows sice pomohl propagaci, ale paradoxně nejvíc uškodil samotné hudbě. Ta je v případě nové desky totiž upozaďována. A to i v případě zahraničních recenzí, kde je kladen velký důraz na kreativní hodnocení alba – měřítkem už nejsou hvězdičky, ale kolik by kdo za něj zaplatil. V pozadí také zůstala výměna producentů alba uprostřed nahrávání. Místo původně zamýšleného Mikea Stenta, který měl narušit patent dlouholeté spolupráce Nigela Godriche s Radiohead, se kapela navrátila zpět ke Godrichovi. A udělala dobře.
Na první poslech vám In Rainbows zaručeně proteče ušima, nestihnete si vzpomenout na jediný výrazný moment desky. A tak si ji pouštíte znovu a znovu. Jako když kopete do promrzlé země a máte tušení, že tam dole někde musí být něco cenného. Nehodláte se smířit s tím, že tak prosté myšlenky a zvuk vám předkládá kapela, u které si posluchači zvykli na sofistikované šarády a odhalování skrytých významů. Hned úvodní slova první písně 15 steps „Jak k tomu přijdu, že jsem skončil tam, kde jsem začal/ Jak k tomu přijdu, že jsem skončil tam, kam patřím“ vedou do další nejistoty. Opravdu se nám zpěvák Thom Yorke takhle polopaticky snaží sdělit, že se vrací zpět k odkazu OK Computer? Stále si říkáte: přece to nemůže být tak jednoduché. Ale ono je, v tom je ten vtip.
Čekáme-li od Radiohead opět něco nového, dočkáme se: překvapí nás tím, jak jsou civilní. Předvídatelní tím nejlepším možným způsobem. Na desce jsou věci, které jsme od nich už slyšeli, a přesto znějí nově. Přebuzené kytary v písni Bodysnatchers, elektronický „taneční“ rytmus v pětičtvrťovém taktu (15 Steps), hypnotizující basová figura (All I Need) či rafinovaně aranžované a gradované plochy s příměsí melancholie (Nude). Repetitivní klavírní baladu Videotape zase narušuje polyrytmické souznění improvizujících bicích a neživého beatu. To vše na albu In Rainbows nalezneme v akurátní míře, nic z toho nedominuje. Přestože Yorke používá svůj proslavený kvílivý vokál pouze jako vzácnou přísadu, zní velice naléhavě.
In Rainbows tak zpětně vypovídá o minulých albech skupiny víc, než si myslíme. Ukazuje se, že Radiohead nikdy neexperimentovali proto, aby někoho šokovali a dokazovali své hudební vizionářství, ale že šlo o opravdové hledání. Pochopili jsme to až s posledním kouskem skládačky, na aktuální desce se konečně našli. Je to hudebně vyrovnaný opus, který není obyčejnou sázkou na jistotu, jak by se mohlo zdát. Máte pocit, že na konci slyšíte mohutné oddechnutí a klidný spánek? Anebo se jedná o opětovné probuzení neklidu? Radiohead si totiž nyní musí položit otázku, které by se každý z nás nejspíš obával: Když dojdete k tomu, co hledáte, co bude dál?
Radiohead: In Rainbows. Vlastní náklad; 2007.
Ke stažení na www.inrainbows.com.