Policisté opět perzekvují básníka Kremličku
Vím, že mě někdo vroucně miluje. Jinak nedokáži vysvětlit fakt, že po mně bylo dva letní měsíce vyhlášeno celostátní policejní pátrání. Sjezdil jsem vlasti slezské, moravské i české s kulturními poetickými vystoupeními, mé jméno figurovalo na plakátech, to však policemanům nestačilo; nakonec mě odvezli na strážnici ze zasloužené domácí siesty. Celou noc mě drželi v cele a ráno počal výslech, jejž jsem ukončil odmítnutím výpovědi. Vše jsem již řekl svými básněmi – přece! Vem to nešť, undergroundový básník je na policejní perzekuce zvyklý, ba přímo měl by být už z totalitních dob, které zřejmě přetrvávají. Já už jiný nebudu, více mi vrtá hlavou, kdo za tím stojí: šosáci, zhrzené paňmámy, mstiví maloduši? Co naplat, jim se to nestává – jsou normální a normalizovaní. Jak ale k tomu přijde našinec, když se vymyká? Sprostě řečeno: furt vopruzujou, já to dělám po svým, a komu se to nelíbí, ať se jde bodnout, život je halt někdy těžký; snad jsem nikomu na kuří oko zas tak moc nešláp’ – a jestli jo, ať ráčí prominout! Já lidem prominul takových věcí, že jsem jeden Velký Promíječ; blbost lidská je totiž nekonečná!
Vít Kremlička
Aby měly děti čas na televizi... (A2 č. 45/2007)
Nevím, jak je to v Brně, podle Jitky Páleníkové asi čím dál hůř, ale v Praze se na děti vůbec nemyslí. A to nejen v divadle (kromě jediného Minoru), ale i v galeriích. Pokud si neobjednáte akci pro děti dopředu, nemůžete s dětmi nikam vyrazit. Kromě zoo. Všude vládnou přísné babušky a s víkendem pro děti se nepočítá. Když to srovnám s kteroukoliv metropoli na Západě, je to tristní.
Miroslav Sládek
Ad Pohledy a průhledy (A2 č. 46/2007)
Ve vašem tématu se několikrát objevilo slovo megalomanství. Neúcta k lidským rozměrům, pýcha a utiskování ostatních je ale vidět nejen na nových budovách ve městech, ale i na venkově. Měli byste se víc věnovat vesnici, o tu se nikdo nezajímá, a přitom se tam staví, skoro bych řekla nejvíc. Na zahradě každého rodinného domu roste další, přistavuje se, rozšiřuje a tak dále. Žádný architekt nekontroluje horizont vesnice, která zcela změnila půdorys. Osmnáct roků po sametové revoluci je stav našich moravských, slezských a českých vsí katastrofální. Mezi opravenými asfaltkami, vodovody, okály a parkovišti jsou rumiště a zasuté vzpomínky na dobu země-dělnou, dobu, kdy člověk měl k přírodě blíž.
Marta Kroupová
Drazí čeští ministři,
přivážím vám nejsrdečnější pozdravy od mých přátel ve zbrani, pana Bushe, Cheneyho a donedávna i Rumsfelda. Před námi Američany stojí nelehký úkol: s vaší osobní pomocí dobudovat projekt, který ochrání celou Ameriku, kousíček Evropy a celý vesmírný prostor. Naši odpůrci ho hanlivě přezdívají Son of the Star Wars – ano, Syn hvězdných válek! My jsme však na něj hrdí! Dokazuje naši sílu, vojenskou převahu a je základním nástrojem k šíření svobody a demokratických principů v mezinárodních vztazích. Udělali jsme již hodně pro to, abychom mohli tento projekt dotáhnout do konce. Odstoupili jsme od Smlouvy o protiraketové obraně ABM, zrušili doktrínu o neútočení jadernými zbraněmi a provedli další kosmetické změny v mezinárodní legislativě. Zbývá již jen odstoupit od Smlouvy o využívání kosmického prostoru a dokončit pár technologických zařízení, aby obrana fungovala. Jedním z nich je radar a antirakety a nakonec pár drobností, které vyneseme na oběžnou dráhu. Pak už nebude nic bránit tomu, abychom zasáhli na zeměkouli každého, kdo se odmítne podřídit naší demokracii a svobodnému přístupu k ropě. Jako v Iráku! Jo, a musíme tam být dřív než Rusové!
Co od vás nyní očekáváme, páni ministři? Nabízíme vám deal. My dodáme radar, vy dodáte území, Íránci dodají historku o raketách. Až náš radar na vašem území odsouhlasíte, zvážíme, zda vám poskytneme i omezenou obranu proti novým ruským raketám, které Vladimir Putin jistě nasadí. Jsme s Vladimirem sportovně založení přátelé a rádi se spolu účastníme různých závodů. Není důvodu, aby byl dnešek výjimkou. Poslali jsme našemu nejlepšímu příteli Alexandru Vondrovi znění vaší odpovědi na naši žádost o vaše území. Odpověď jsme již obdrželi a můžu vám s potěšením sdělit, že jsme ji shledali v pořádku. Smlouvu již pro vás máme načisto. Takže nezbytné formality máme za sebou.
Co zbývá, páni ministři? Vysvětlit vašim občanům, jak jsou ty koule pro nás Američany důležité. Vašemu předsedovi vlády jsme to již vysvětlili. Váš prezident to již pochopil také. Víme, nebude to lehké. Obyvatelstvo všude na světě má své vrtochy. My ale máme metody. V jedné z nich vás dnes vyškolíme. Říkáme jí vymývání mozků. Materiál, který je třeba do mozků vetřít, jsme již poskytli v dostatečném množství. A právě jsem se dozvěděl, že jste iniciativně připravili i materiál vlastní – studii o zdravotních rizicích radaru. Iniciativa je to chvályhodná, páni ministři, a spolehněte se, že bude odměněna. Nuže, dejte se bez otálení do práce, zvládnout 4 miliony mozků do odstoupení vrchního velitele G. W. Bushe bude heroický výkon. Spolu s naším preziden-tem a panem Cheneym sdílím přesvědčení, že příkladnou iniciativou, jakou jste projevili již v dobách vašeho tehdejšího přítele Brežněva, toho dosáhnete. Vítám vás mezi hvězdné státy a přeji vám zářící budoucnost.
Se srdečným pozdravem válce mír!
P. S. Jo, a taky ten terorismus!
George M. Dhamow
Dopis do redakce A2 přeposlala organizace Greenpeace.
Soutěž
Správná odpověď na otázku z čísla 45 – V kterých dvou zemích se odehrávají příběhy knihy Markéty Pilátové Žluté oči vedou domů? – zní: V Čechách (resp. Československu) a v Brazílii. Knihu posíláme Josefu Kodetovi do Jihlavy.
–mam–