Warholka
Factory Girl
Režie George Hickenlooper, 2006, 90 min.
MagicBox 2007
V šedesátých letech byla Edie Sedgwicková nejzářivější hvězdou newyorské scény. Za jejím strmým vzestupem nestál talent ani snaha, ale rodinné bohatství a vzhled. Psychicky labilní dědička newyorskou bohému ohromila kombinací krásy, křehkosti a sebezničujícím chováním. Hlavní hrdinka slouží jako záminka k režisérově návštěvě Warholova světa. Zobrazuje Továrnu, vernisáže, večeře, natáčení nezávislých filmů. Urputně se snaží o vzkříšení atmosféry šedesátých let. Na vizuální stránce si tvůrci dali záležet – od kostýmů přes kulisy až po finální stylizaci postav. Rychlý střih by pomohl tempu příběhu, kdyby ovšem film samotný nepůsobil jako slepenec epizod z jedné etapy Ediina života. A ačkoli se herci snaží ze všech sil, jejich výrazový rejstřík na mnohoznačné a komplikované osobnosti nestačí. Většina z nich působí křečovitě. Nejzajímavější na celém snímku jsou precizně přehrané původní filmy z dílny A. Warhola a G. Malangy, které se jinak dají zhlédnout jen v rámci artových festivalů. Warholka toho pod hezkou fasádou příliš neschovává. Je nablýskaným dílem, které se vyhýbá komplexnějšímu a realističtějšímu vyobrazení Továrny a jejích obyvatel. Generalizuje, převrací fakta, jen aby se zalíbila divákům. Výsledek působí podobně jako život samotné Edie, poněkud plytce.
Štěpánka Červinková
Píseň lásky samotářky / A Love Song for Bobby Long
Režie Shainee Gabel, 2004, 119 min.
Blue Sky Film Distribution 2007
Není to nijak zajímavý trojúhelník. Starší profesor literatury, jeho student (oba alkoholici) a dcera ženy, u které dvojice mužů bydlí. Dohromady je svede smrt majitelky bytu, kterou její dcera pořádně neznala, zato páreček intelektuálů možná až moc. Zatímco zpočátku dívka s oběma muži zápasí o to, kdo vypadne dřív, postupně je začne dům spojovat. Otřepané. Pro podtržení atmosféry se filmem téměř neustále line folková hudba, která se mu snaží dodat syrovost. Docela vtipné je, jak si tvůrci představují znalce literatury. Jeden z mužů vždy přednese nějaký citát a druhý rázem uhodne, kdo že to napsal. Tihle podaření literární vědci jsou však uzavření kdesi v klasické americké literatuře přelomu 19. a 20. století a jejich intelekt, zdá se, spočívá především v tom, že si výroky dokázali zapamatovat. V této hře by jistě obstál i student ZŠ s knihou citátů pod čepicí. Režisér se nijak neobtěžoval a do knihovny mužům naházel pár knížek, z nichž dívka, kterou kultura nikdy nezajímala, usoudí, že jde patrně o místní vzdělance. A aby se rozdíl mezi ní-prosťačkou a jimi-sečtělými srovnal, začne ona chodit na střední školu. Banalitu příběhu podtrhuje přeslazený závěr s odhalením tajemství, které divák prokoukne už po deseti minutách. Snímek nezachrání ani krásná Scarlett Johanssonová, kterou herecky předčí John Travolta v roli starce (!). Tuhle písničku si můžete s klidem nechat ujít!
Jiří G. Růžička
Fido
Režie Andrew Currie, 2006, 91 min.
Hollywood Classic Entertainment 2007
Co na tom, že Andrea Curriea skoro nikdo nezná a že obal DVD navozuje dojem výprodeje, když si film již samotnou expozicí zaslouží čestné místo mezi komediemi tohoto desetiletí! Nemusíte být nutně fanoušky zombie hororů, když jimi však jste, podmaní si vás příběh a jeho humor snadno. Nemrtví se díky jednomu vynálezu dostali pod kontrolu a začlenili se do společnosti (třeba jako roznašeči mléka a školníci). Technická spolehlivost hlídacího obojku však může čas od času selhat. Fido není zlý, ale těžko mu věřit, když sem tam někoho sežere. Nelze mu však upřít, že má víc otcovského pochopení pro malého Timmyho než jeho biologický otec. Ani Timmyho matku nenechává chladnou. Jenže pro některé to představuje rozbití tradiční „keep smiling” rodiny. Disfunkčnost se má schovávat za dveře, nemrtví přivazovat k plotu. Když se společenská pravidla pastelově barevných šedesátých let poruší, musí se zakročit. Currie použil hororový subžánr jako odrazový můstek, aby odkryl strojenou idyličnost amerického předměstí.
Lukáš Gregor
Giacinto Scelsi
Natura renovatur
ECM 2007
Duší nenápadně vyhlížející nahrávky je violoncellistka Frances-Marie Uttiová, která s italským skladatelem Giacintem Scelsim (1905–1988) léta spolupracovala. Jako skladateli 20. století se Scelsimu podařilo něco takřka neuvěřitelného – zůstat stranou zejících tlam komerčních magnátů všeho druhu a přitom nezapadnout. Tvořil tak, že improvizoval u klavíru nebo později u ondioly (jednohlasý klávesový elektronický nástroj ze 40. let, jeden z předchůdců syntezátorů), své kreace nahrával na magnetofonový pás a někdo – většinou ne skladatel sám – je pak transkriboval, přičemž Scelsi se ujímal až následných korekcí, například po živém provedení. Frances-Marie Uttiová byla jednou z těch, komu Scelsi své nahrávky svěřoval k přepisování do not, a v současné době provádí katalogizaci skladatelových děl. Na CD je zařazena část ze skladby, kterou Scelsi svého času pro Uttiovou přímo napsal – třídílná Ygghur (Pročištění). Název další skladby na nahrávce je Anagamin, to znamená nevracející se, tedy vlastně vysvobozený z koloběhu znovuzrození. Skladby Ohoi a Natura renovatur (příroda obnovující) jsou komorními úpravami dvou Scelsiho smyčcových kvartetů. Titul obsahuje ještě další dvě skladby pro sólové violoncello, autorizované přepisy skladatelových známých vokálních děl Ave Maria a Alelluja. Skladby zní střídavě v podání Mnichovského komorního orchestru a Frances-Marie Uttiové.
Wanda Dobrovská
Le Pneumatiq
Beat Safari
BMS Company 2007
Taneční elektronika přečkala bez úhony mnoha publicisty avizovanou smrt. Ba naopak zamořila všechny ostatní žánry a na oplátku do sebe vsákla nové prvky (například hybrid dubstep). Ani její domácí část se nenechala spláchnout přemoudřelými výroky v médiích. Techno- a drum´n´bassoví producenti jsou neúnavní a dobývají skrze věhlasné zahraniční labely svět, na záda jim ale (konečně) šlapou i breakbeatoví kolegové. Le Pneumatiq patří mezi nejmladší z nich, nicméně uvažovali nejrychleji a v listopadu svou deskou zacelili místo na domácím trhu. Album Beat Safari navázalo na úspěšný titul Win by Default projektu Default a znovu nastínilo breakbeat coby jeden z nejpřístupnějších žánrů. Samply klasických nástrojů jsou vystrčené nad elektroniku, kytarové riffy, ostře a hluboko zařezané do skočných beatů (zejména díky Janu Muchowovi ve skladbě Life), umocňují dojem koncertní nahrávky, vysoké procento energie pochází z živých bicích a vokály zkušeného MC Adrenalina a jeho kolegyně Borůvky doplňují album o popový nádech. I když Le Pneumatiq připomínají na pódiu jen rozjuchané komedianty s blikajícím obrázkem Ježíše Krista pod laptopem, z Beat Safari číší vyspělost a zdravá sebejistota z vědomí, že vévodí domácí živé taneční elektronice. Nepřehání, levitují.
Ondřej Stratilík
Iva Frühlingová
Strip Twist
EMI 2007
V hlase litvínovské rodačky, modelky a zpěvačky Ivy Frühlingové se mísí smutek a současně drzá erotická vyzývavost. Frühlingová je roztomile rozpustilá, když zpívá Waterled, titulní skladbu nebo se chichotá v La chanson de Pierre, duetu s francouzským komikem Pierrem Richardem. Je ale také uhrančivá, když hledá naději pro nemocnou dívku v hispánským folklorem motivované skladbě Le crabe nebo představuje sebe samu v jedné ze dvou česky otextovaných písní na desce, Animálním hlavolamu. Přestože není od přírody hlasově vybavená tak, aby dohnala kvality nejlepších evropských zpěvaček, položila si vokální laťku poměrně vysoko a někdy to vypadá, jako by ji přeskočila až na opravný pokus. Zpívá totiž pro sebe tak náročné party jako dosud nikdy. V mnoha okamžicích jde až na hranici svých možností, což není vždy úplně sexy, nicméně to chápejme jako přirozenou snahu pokořit místa, která pro ni v minulosti byla tabu. V pořadí třetí album Ivy Frühlingové je dosud nejpovedenější. Francouzština ve většině textů mu dává jaksi mimoděk šansonový nádech (tak to ale možná připadá jen Středoevropanům) a zároveň určuje charakteristický rukopis vokalistky. V česky zpívaných skladbách se totiž Středoevropanovu uchu stává běžnou.
Jaroslav Špulák