Téměř osmdesát procent českých občanů důvěřuje prezidentovi. Ale co to znamená? Věří lidé Václavu Klausovi, protože vždy mluví pravdu a mohou se ztotožnit s jeho postoji, nebo jsou pouze spokojeni s tím, že je to právě on, kdo zastává nejvyšší ústavní post, a nikoli někdo jiný, méně výrazný, vzdělaný a přesvědčivý?
Otázky hodné podrobné práce psychologa, sociologa a politologa. Je to zkrátka fenomén, jak s oblibou říká hlava státu, o němž by bylo vhodné uspořádat samostatný seminář, ne-li rovnou napsat knihu. Jeden z úvodních referátů takové konference by mohl být na téma prezidentovy paměti či způsobů vytěsňování, které kupodivu na důvěryhodnost hlavy státu nemají žádný vliv. Z nedostatku místa toliko jeden příklad za všechny. V rozhovoru pro Hospodářské noviny (9. 2. 2007) se Václav Klaus rozčiloval nad tím, že média rozmazávala jeho „větičku“, kterou na tiskové konferenci s premiérem Topolánkem namířil na adresu Karla Schwarzenberga, který se mu nezdál příliš vhodný na post ministra zahraničí. „Já jsem jednou jedinkrát řekl jedinou větu, když mně pan Topolánek k mému velkému překvapení přinesl návrh vlády, tak jsem si kladl otázku, jestli je jmenování tohoto člověka nejvhodnější. Od té doby jsem neřekl vůbec nic, všechno ostatní jsou jen mediální bubliny,“ postěžoval si prezident na české novináře, kteří pořád vaří z vody, jen když mají co rozmazávat.
Jasná slova, konec diskuse, prezidentovi se dá věřit, důvěřuje mu 80 % lidí. Jenže běda! Archivy jsou nemilosrdné. Tři dny před koncem minulého roku vyšel v Mladé frontě Dnes text s názvem Senátor Schwarzenberg sedí na dvou židlích. Autor: prezident České republiky Václav Klaus. Prezident tu na třech normalizovaných stranách (5100 znaků včetně mezer a redakčních mezititulků) rozebírá, proč se Karel Schwarzenberg, občan Švýcarska a politik okrajové strany, nehodí na tak důležitou funkci. Jedna prezidentova větička se rozrostla na desítky, ne-li stovku vět. Že by i toto byla mediální bublina? Nebo prezident prostě zapomněl, co mezi svátky a Silvestrem psal do novin? Bylo by to hodně zvláštní, protože jeho text vyvolal bouřlivou reakci veřejnosti, na niž prezidentovy texty obvykle natěšeně čekají.
Nakonec vůbec nic na tom není, asi hloupost. Prezident možná jenom zapomněl, stane se, každý to zná. Za připomenutí to ovšem stojí. Důvěra v prezidenta sice není racionální kategorie, ale důvěřující občan by si mohl občas dát tu práci a raději si ověřovat, co prezident říká. Ať už jde o politiku, ekonomiku nebo globální oteplování a ekologii. Takže Václav Klaus o Schwarzenbergovi lhal? Nikoli. „Od té doby jsem neřekl ani slovo,“ prohlásil prezident a měl svatou pravdu. O Schwarzenbergovi neřekl vůbec nic, jenom o něm popsal půl strany v novinách.