Režie James Wan, 2007, 110 min.
Blue Sky Film Distribution 2008
Třicetiletý James Wan vstoupil do světa filmu se žánrem, při němž musí kameraman počítat s tím, že se mu objektiv sem tam potřísní krví. A tou režisér dvakrát nešetří. První díl série Saw je dosti výmluvný a po Zlověstném tichu, jež bylo o něco slabší, přenesl Wan svou poetiku do akčního filmu o otci, který přijde o syna a následně i o manželku přičiněním jednoho městského gangu. Wanova variace na pomstu má minimálně do poloviny filmu obrysy psychologického dramatu – otec se vyrovnává se synovou smrtí a myslí na odplatu. Údery a střelbu dávkuje režisér moudře, budování napětí mu také vychází, v závěrečné třetině si divák lačný rozžhavených hlavní, zakrvavených nožů a bolavých kloubů toho všeho užije dosyta. Scény jsou dynamické, přehledné, gradují až do finále a rozhodně dají zapomenout i na skutečnost, že ústřední postava manažera Nicka (Kevin Bacon) až podivuhodně přežívá nástrahy velkoměsta, zatímco zdánlivě ostřílení chlapíci jsou pomalu vybíjeni. O pečlivé vykreslení života naštvaného manažera však Wanovi nešlo. DVD se může pochlubit kvalitním zvukem, jen ty bonusy (krátké rozhovory a záběry z natáčení) jsou více mdlé než zajímavé.
Lukáš Gregor
Hříšné noci / Boogie Nights
Režie Paul Thomas Anderson, 1997, 152 min.
Palace Pictures 2008
Dirk Diggler je pseudonym jedné z hvězd pornoprůmyslu konce 70. let. Tedy alespoň v tomto filmu. Režisér Paul Thomas Anderson – jehož poslední snímek Až na krev byl při letošním udělování Oscarů největším konkurentem filmu bratří Coenů Tahle země není pro starý – svou kariéru začal právě krátkým filmem o Digglerovi. O devět let později mu pak věnoval celovečerní film. Diggler je sedmnáctiletý kluk, jehož jediným snem je být slavný. Na výsluní se však dostane především díky dlouhému přirození, kterým okouzlí tehdejší příznivce pornofilmů. Jeho ambice je ale vyšší – jako milovník kung-fu a akčních filmů by se chtěl stát hvězdou filmového plátna i mimo sály označené třemi X. Brzy ovšem propadá drogám, jeho výkonnost před kamerou upadá, a tak je nahrazen jiným „klukem z ulice“. Anderson na ploše téměř tří hodin zachycuje nejen atmosféru 70. let, ale také klasický příběh vzestupu a pádu. Jak jsme u něj zvyklí, dělá to s humorem, používá dlouhých scén bez střihu a navíc předvádí plejádu herců, kteří se na konci devadesátých let ocitli již mimo zájem publika (Burt Reynolds) anebo je sláva teprve čekala (Mark Wahlberg v hlavní roli, Philip Seymoure Hoffman v roli cobainovského homosexuála, Julianne Mooreová jako pornomáma a mnozí další). U DVD však zamrzí nepřítomnost bonusových materiálů, například scén, jež byly vystřiženy, aby film mohl být přístupný od 17 let...
Jiří G. Růžička
Denní hlídka / Dněvnoj dozor
Režie Timur Bekmambetov, 2006, 132 min.
Bontonfilm 2008
V roce 2004 překvapil svět nízkorozpočtový blockbuster Noční hlídka ze současného Ruska. Velmi volná až svévolná adaptace úspěšné knižní fantasy spisovatele Sergeje Lukjaněnka v sobě mísila prvky hollywoodských vzorů, jako Highlander, Pán prstenů a především Blade a Matrix. Režisér Timur Bekmambetov natočil sequel tradičně větší a lepší, ale v rámci blockbusterů za neuvěřitelné 4,2 milionu dolarů. První film trpěl výraznou nepřehledností, přílišnou rozvětveností zápletky a přepjatostí odkazy na konkrétní hollywoodské velkofilmy. Bekmambetov se poučil. Denní hlídka je o poznání přehlednější. Nerozpadá se do dílčích epizod. Spíše než na konkrétní scény odkazuje druhý díl na hollywoodské narativní postupy. Důležité informace jsou třikrát zopakovány (funkce křídy osudu). Tempo snímku se dělí mezi jednotlivé akční vrcholy, komická odlehčení, romantický oddych a závěrečné destruktivní finále. V rámci žánru fantasy se dočkáme svěžích nápadů (maska ze sněhu, druhý level šera, výbušné jojo). Megaloman Bekmambetov nechá explodovat vysílací věž. Moskevskými ulicemi se kutálí ruské kolo a hrdina Anton rozřeší dilema, na jaké straně vlastně stojí jeho potomek, půvabným způsobem. Hudební složka přinese typicky blockbusterový emocionální hlavní motiv. V současné době se rozhoduje o tom, jestli trilogii završí slibovaná Šerá hlídka, či zda příběh skončí Denní hlídkou, uspokojivě uzavřen.
Milan Klíma
Fuck Buttons
Street Horrrsing
ATP/R 2008
Melodie se s hlukem pojí stále častěji a vynalézavěji. Důkazem je i čerstvá debutová deska anglického dua Fuck Buttons (Andrew Hunge a Benjamin John Power), vycházejících hvězd z Bristolu, které ke svým distorzním koupelím servírují několikaminutové romantické předehry či po rituálních perkusích a křepčení přecházejí k metalově pojatému polykání dětského mikrofonu z barevného plastu. S hypnotickou pomalostí proplouvají Fuck Buttons noisem s přidušenou taneční rytmikou, vazbením i subtilními klávesovými motivy. Deska, již nahrál John Cumming, legenda z postrockových Mogwai, a kterou vydal label prestižního anglického festivalu All Tomorrows Parties, je naléhavá jak mohutnými zvukovými stěnami, tak extatickou krásou, kterou v sobě s lehkým patosem nese. Mnohost je zde fetišem, nikoli však bezúčelně nadužívaným, a přetlak je zde upouštěn s mrazením v zádech. Fuck Buttons si udělali jméno především živým hraním a loňským singlem Bright Tomorrow, který se po čtyřech minutách stupňujícího a repetitivního pulsování euforické taneční elektroniky, klávesových melodií i přísného kopáku příznačně zvrhne v expresivní přesycení ve znamení distorze a potlačeného vřískotu. Bicí i klávesy však neoblomně gradují dál a transcendentní je to slovo, které zde přijde na mysl.
Pash*
Xiu Xiu
Women as Lovers
Kill Rock Stars 2008
Kalifornská experimentálně-noise-popová čtveřice Xiu Xiu se koncem ledna přihlásila s novou deskou s jemně rozostřeným, leč dostatečně rozpoznatelným přebalem, znázorňujícím v provazech svázanou, zbitou ženu. Kromě toho, že tvoří kontrapunkt k názvu, dost explicitně naznačuje, že i v jejich hudbě bude třeba překousnout lecjaký extrém. Na aktuálním albu se ale v kontextu celé diskografie nalézají spíš jen fragmenty nebo ozvěny těchto extrémů. Byť už první píseň I Do What I Want When I Want trochu vyděsí: nepravidelný rytmus, podivné samply, ještě podivnější perkuse. Písni (a většině desky) ale vládne klidný, něžný vokál frontmana Jamie Stewarta, kterým občas (In Lust You Can Hear the Axe Fall) zatřese hysterie (tam se nápadně přiblíží nástrojové disharmonii, nejtypičtějšímu prvku hudby Xiu Xiu). Milé překvapení přichystala skupina skladbou Under Pressure, hostuje v ní totiž Michael Gira z Angels of Light (a rozpadlých Swans). Nejblíže mají Xiu Xiu k the pAper chAse nebo Old Time Relijun, tedy kapelám, které se nebojí objevovat nové možnosti a hranice, kam až se dá zajít. V hudbě, ale i v textech. Přesto jejich novinka působí nejpřístupněji ze všech alb, jež dosud vydali. A přitom si dokázali zachovat svůj originální zvuk.
Karel Kočka
Airfare
Hotel Moscow
RGM 2008
Airfare na sebe poprvé upozornili loni v listopadu, kdy předskakovali Wanastowým Vjecem. Později se stali objevem roku v cenách Óčka (i když jejich nové album vyšlo až letos). První album skupiny z roku 2005 vyšlo v naprosté tichosti, neboť tehdy ještě americká kapela neměla chuť zůstat v Česku a starat se o propagaci. Hotel Moscow už nahrála v sestavě se dvěma Čechy. Frontmana Thomase Lichtaga doplňují kytarista Lukáš Chromek a baskytarista Tomáš Vitásek. Studiově je za bicími podržel Richard Scheufler jr. a vznikla nahrávka na zdejší poměry neobvyklá. Kapela nezní příliš česky, spíše se přibližuje zvuku retro kapel ze Států a Británie. Docílila toho použitím vhodných nástrojových aparatur, které garážový zvuk 60. let snadno zvládnou. Odtud byl jen kousek k tomu, aby se trojice ve všech skladbách tvářila nadmíru ledabyle, jako by jí o nic nešlo. Bez předsudků lze konstatovat, že tak dosáhla moderního retro zvuku, na české scéně nenošeného. Krátké rock’n’rollové skladby mají sdělnost v Lichtagových intimních textech i hudební nápaditosti. K dobru lze přičíst i to, že nevyužívají syntetických podehrávek nebo jiných pomocných zvuků, které by později nemohly na koncertech uplatnit. K plnému počtu pomyslných bodů chybí jen větší Lichtagovo hlasové charisma a couvnutí z laciné frajerské pózy, nastolené ve výrazu a bookletu.
Jaroslav Špulák