Ad Kopání do mrtvoly (A2 č. 13/2007)
Neznám z poslední doby jiný tak výmluvný případ bumerangového efektu, kdy vše, co autoři „odvážně“ vrhají do tváře kritizovanému jevu, přistává nakonec na jejich vlastní tváři, než je „kritika kritiky“, jíž někteří autoři vyzdobili řadu článků v A2 č. 13. Tak nejodvážnější z nich, Jiří T. Král v článku Kopání do mrtvoly (Česká literární kritika L. P. 2008) buší do „příšerné úrovně literární kritiky v českých zemích“, neboť nic takového pro něj vlastně neexistuje, existuje pouze „do nebe volající diletantství“ jakési opatrné, zbabělé, kamarádšofty prolezlé partičky psavců „prodloužených anotací, dodaných nakladatelstvími“: „zaujmout vyhraněné stanovisko se nenosí“, jen „chuchvalce slov“, tuny „slovní mlhy, která úspěšně zakrývá, co vlastně autor kritického textu chce říci“. To vše plodí „armáda pisatelů, kteří jsou členy nějaké stolní společnosti“, chrání své kamarády a „netroufají si kritizovat autory význačného jména“ (prý aby si to nerozlili u svých profesorů?). Autor suverénně konstatuje, že recenze u nás umí psát maximálně dvanáct lidí. Jejich jména si bohužel nechal pro sebe. Příznačně: co kdyby mezi nimi náhodou nebyli jeho kamarádi, členové jeho „stolní společnosti“? V celé celostránkové filipice proti kritice nenajdeme (s výjimkou nejapného, protože nikterak nedoloženého třířádkového výpadu proti Radimu Kopáčovi) jediný příklad, jediný citát, jediné jméno, jediného hanebníka, který se dopouští všech těch smrtelných hříchů, na něž si autor, aniž by se obtěžoval dokládáním, stěžuje. K základním rozpoznávacím znakům kritika, hodného toho jména, patří už od Šaldových časů elementární odvaha pojmenovat. Nejen šlendrián, ale především jeho nositele. Jinak se kritik stává nositelem šlendriánu sám. A jeho patetické skuhrání se mění v tlach, který je podle Kierkegaarda pouhým zbabělým kompromisem mezi mlčením a mluvením.
Jak nepsat kritiku, předvedl exemplárně v tomtéž čísle Daniel Řehák ve své recenzi Michálkova filmu O rodičích a dětech. Nejde jen o nesrozumitelné „chuchvalce slov“, kdy jakákoli souvislost (natož shoda!) mezi podmětem a přísudkem se vprostřed chuchvalce zcela ztratí – a s ní i chudák čtenář. Viz třeba větu: „Nejmladší charaktery, v podání L. Kostelného a slabší (???) M. Krofotové (????), které vedou dosti pusté dialogy o minulosti a představách budoucnosti, je odbyta (????) jednoduchou formou ,lásky‘ na první pohled, při níž dochází k nevěře vůči partnerovi a otci prostě z principu.“ Tak tedy: nejmladší charaktery vedou pusté dialogy a neznámo co je přitom odbyto, a to mj. láskou na první pohled. I na druhý pohled je však jasné, že to, co je tu – opět nedoloženě! – neumětelsky odbyto, je především recenze. Její ústřední metafora, která poskytla textu i název (Ledovka sypaná pískem), je přímo vzorovým nesmyslem a měla by být podnětem k tomu, aby autor, který neumí s metaforami zacházet, se pro příště bez nich raději obešel: „Zbytek filmu je blyštivou ledovkou sypanou pískem, kde jízdě chybí spád a vše klouže po povrchu“ (zvýraznil V. J.). Že účelem písku na ledovce je z definice naopak jakémukoli klouzání zabránit, tím se už autor nezabývá. Myslím, že základní povinností kritika – kromě povinnosti dokládat své soudy – je ovládat mateřštinu. Tuto povinnost přinejmenším dva z citovaných kritiků „kritickokritického“ čísla dosud nesplňují…
Vladimír Just
Otevřený dopis ministru kultury Václavu Jehličkovi
Vážený pane ministře, od roku 2004 je Česká republika plnoprávným členem Evropské unie. Součástí evropského kulturního života a evropského uměleckého fondu se stala také česká kultura, české umění a galerijní a muzejní život. V nových poměrech a možnostech by měla začít včleňovat české umění do evropského dění také Národní galerie (NG), měla by české umění více propojovat s mezinárodním a otevírat nové možnosti pro jejich vzájemné obohacení v zájmu českých umělců i příznivců umění. Stav a činnost NG dnes již neodpovídá novým možnostem v rámci evropského uměleckého dialogu a sbírek. Vývoj NG, která podléhá vládě a potažmo ministerstvu kultury (zřízena zvláštním zákonem č. 148/1949), dlouhodobě charakterizuje trend k izolaci, sebestřednosti a nedostatečné výkonnosti vůči evropskému vývoji v oboru. Tato nedostatečnost v práci NG pokračuje bez ohledu na nové možnosti dané naší náležitostí do evropského kulturního a uměleckého života a na zvyklosti živé umělecké výměny mezi institucemi. Domníváme se proto, že pro odbornou výstavní a sbírkotvornou aktivitu NG nastal po dlouhých osmi letech jednosměrného a poněkud jednostranného vývoje čas ke změně a otevření se. Využití nových možností se prokazatelně vymyká dosavadnímu pojetí, směrování a vedení instituce. Jedinou zásluhou tak zůstává nákladné rozšiřování expozičních prostor ve státem financovaných objektech. Nabyli jsme přesvědčení, že k oživení činnosti Národní galerie je potřebná obměna vedení, nejlépe vzešlá z otevřeného mezinárodního konkurzu na pozici generálního ředitele NG. Vážený pane ministře, z výše uvedených důvodů Vás žádáme o naplnění Vašich kompetencí vyhlášením mezinárodního konkurzu na místo jejího generálního ředitele.
Za iniciativu Čas změny Tomáš Císařovský, Lenka Lindaurová. Podepsáni: Pavel Liška, Michal Bregant, Jiří Švestka, Jiří Přibáň, Noemi Smolik, Jana Ševčíková, Michal Gabriel, Zdenek Felix, Martina Pachmanová, Jitka Válová, Václav Bláha, František Skála, Ivan Pinkava, Petr Nikl, Antonín Střížek, Vladimír Skrepl, Miloš Vojtěchovský, Antonín Dufek, Jiří Kovanda, Jana Bömerová, Ludvík Hlaváček, Jiří David, Jiří Příhoda, Jindřich Vybíral, Jan Merta, Kateřina Šedá, Dan Merta, Dušan Brozman, Krištof Kintera, Dana Kyndrová, Pavel Humhal, Dušan Šimánek, Milan Jaroš, Vít Havránek, František Lesák, Tomáš Pospiszyl, Pavel Vančát, Filip Suchomel, Zbyněk Baladrán, Tomáš Svoboda, Ján Mančuška, Ondřej Chrobák, Markéta Othová, Martin Polák, Tomáš Ruller, Václav Stratil, Jana Preková.
Soutěž
Správná odpověď na soutěžní úlohu z čísla 14 – Napište nám, které nakladatelství se chystá vydat další román Philipa Rotha Exit Ghost. – zní: Mladá fronta (na konci roku 2008). Knihu Philipa Rotha Umírající zvíře posíláme Jiřímu Štochlovi do Prahy 5.
–mam–