DVD CD

Život je pes / Year of the Dog

Režie Mike White, 2007, 97 min.

MagicBox 2008

Fráze „život je pes“, známá například ze seriálu Maxipes Fík, se stala inspirací i českým distributorům snímku, který by se měl jmenovat spíše Rok psa (nebo třeba Rok se psem). I když hlavní hrdinka to nemá nijak lehké. Dlouhodobě uzavřena ve své samotě se mužům spíše vyhýbá, když na svůj boj o šťastné partnerství, které zažívá její bratr, po letech trochu rezignovala. Teď je jejím nejlepším přítelem pes. Když o něj nešťastnou náhodou přijde (pro diváka možná nečekaně brzy), pořídí si dalšího, a pak rovnou celou smečku. Pro herce a scenáristu Mikea Whitea je tento snímek režisérským debutem, a jak se dozvíme z průměrných bonusových materiálů plných superlativů, jeho vysněným. Postavil ho na hlavní hrdince Peggy (Molly Shannonová) a dává to patřičně znát. Většinu scén ve filmu tvoří záběr na Peggyin obličej, který zrcadlí to, co právě hrdinka prožívá (i když se to snaží skrývat). Shannonová svou roli ustála na výbornou a trochu připomíná herečky, jako je Emily Watsonová nebo Maggie Gyllenhaalová. Snímek sice není stále tak vtipný, ani dostatečně tragický, aby diváka dostatečně strhl, nikdy však nezabrousí do přehnaných extrémů obou žánrů, na nichž je postaven. Život je pes je zkrátka typické oddychové dílko, určené pro diváky letních filmových festivalů. A víc snad být ani nechtěl.

Jiří G. Růžička

 

Vzestup / Voschožděnije

Režie Larisa Šepiťková, 1976, 111 min.

Řiťka Video 2008

Autor by se při psaní o jakémkoliv filmu měl vyvarovat velkých superlativů, ale u tak sugestivního snímku, jakým Vzestup je, to dost dobře nejde. Film je právem považován ze jeden z vrcholů žánru válečného filmu, v podstatě je to ale psychologické drama o dvou zajatých partyzánech, kteří se při krutém výslechu zachovají naprosto rozdílně: jeden zradí, druhý volí smrt. Na jedné straně je tu realisticky pojatý příběh, oslovující diváka umnou kombinací filmových prostředků (ruční kamera, kontrast realistických a symbolických sekvencí, hudba), na druhé straně lze film považovat za filosofickou výpověď na téma potřeby duchovní stránky lidské existence. Hlavní hrdina sice fyzicky hyne, jeho čin je ale poselstvím nové generaci. Nedostižně natočená a sestříhaná závěrečná scéna dokazuje jedno – netřeba velkofilmu, pokud chceme hovořit o velkých věcech. Stačí pravdivě zobrazit podstatné. Larise Šepiťkové se to ve Vzestupu podařilo jako málokomu jinému. České DVD přináší film v dobrém přepisu s originálním ruským zvukem, českými titulky i volitelným dabingem, který je ale obskurní a odnímá filmu podstatnou část jeho (téměř) dokonalosti.

Petr Gajdošík

 

Pan Včelka / Bee Movie

Režie Simon J. Smith, Steve Hickner, 2007, 90 min.

Bontonfilm 2008

Příběhy ze života hmyzu kupodivu stále ještě animátory lákají, snad proto, že na mravencích (a teď včelách) scenáristé snadněji demonstrují, jak jsou důležité vzájemné vztahy uvnitř společnosti. Studio DreamWorks takto kdysi dokázalo uhranout svým Mravencem Z a po sérii nemastných neslaných pokusů udělat vtipné filmy pro děti s jinými protagonisty se opět vracejí s hmyzími hrdiny a poetikou tam, kde se trochu baví i divák postarší. Zodpovídá za to především Jerry Seinfeld, který v roli nespokojené včely Barry B. Bensona nezapomíná na svoji zkušenost stand-up komika. Slovní humor Pana Včelku zachraňuje před propadlištěm podprůměrnosti, objeví se i několik čistě obrazových gagů. Ale i tak tvůrčí nejistota, pro koho film udělat, nás vedle Seinfeldovy ironie obohatí o řadu hloupoučkých bum-bác gagů, které dnes snad už ani děti nepobaví. Jednoduchost kresby ale nijak nevadí – jen lidské postavy by mohly u DreamWorks vypadat trochu lépe. Vizuální strohost však dostává řádně na frak v působivých scénách letu včel. Podmanivé průlety těsně nad zemí vtáhnou nejen do děje, ale dávají načas zapomenout, že Pan Včelka do světa žádnou díru neudělá. DVD vydání nabízí solidní várku bonusů jak pro ty menší, tak pro ty zvídavé (např. právě o technické stránce animace).

Lukáš Gregor

 

Giacomo Puccini

La Bohème

Deutsche Grammophon 2008

Bohéma z roku 1896 je první ze tří Pucciniho nejznámějších oper (dále Tosca a Madam Butterfly). Jde o mistrovské dílo italské opery, o dokonalé spojení hudby a textu, o geniální vyvážení témat dramatických, lyrických, radostných a tragických. Každá nová nahrávka tak populárního díla se musí vyrovnat se svými předchůdci. A vždy se musíme ptát: proč další nahrávka po legendární Karajanově s Mirellou Freniovou a Lucianem Pavarottim nebo z poslední doby Chaillyho s manželskou dvojicí Angela Gheorghiu a Roberto Alagna? Důvodem pak musí být dokonalé provedení a hlavně skvělí pěvci. V současnosti těžko najdeme přitažlivější dvojici, než je Anna Netrebko a Rolando Villazón. Ti mají už několik společných nahrávek (např. Verdiho Traviatu), Bohéma je pak záznamem provedení opery v Mnichově v dubnu 2007. Sbor a Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu řídí Bertrand de Billy a skvěle obsazené jsou i další role tohoto interpretačně nelehkého díla (Nicole Cabellová, Boaz Daniel aj.). Pozornost na sebe však – a nutno říci, že právem – strhávají především A. Netrebko a R. Villazón; je radost opět se přesvědčit, že v jejich případě nejde jen o nadnesenou chválu nebo o mediální bublinu. Oba tu prokazují svrchované mistrovství a službu onomu sepětí textu a hudby, vášně i lyriky, jejímž ztělesněním je Bohéma jako málokterá jiná opera. Těžko mohli producenti vybrat pro tento pár vhodnější dílo!

Milan Valden

 

Faust / Nurse With Wound

Disconnected

Art-Errorist 2007

Setkání dvou legend. Z Faust, krautrockových hrdinů počátku sedmdesátých let, jsou v současné době dvě nevražící sestavy, z nichž každá popírá legitimitu té druhé. Ani jedna z nich nevystoupila na festivalu Stimul a řeč bude o té, která tak neučinila dvě hodiny před plánovaným začátkem vystoupení (tedy Jean-Hervé Peron, Werner Zappi Diermeier a nováček Amaury Cambuzat). Nurse With Wound, o dekádu mladší volná sestava kolem zvukového mága Stevena Stapletona, by, stejně jako mnoho dalších britských psychedeliků osmdesátých let, nemohla existovat bez geniálního alba tisíce střihů Faust Tapes (1971). Spolupráce plná vzájemného respektu se zhmotnila ve čtveřici podobně dlouhých, v průměru dvanáctiminutových skladeb. Začíná v podobném duchu jako o třináct let mladší comebackové album Rien, na němž Faust předložili svou estetiku ke zpracování Jimu O’Rourkeovi (a řval jim k tomu Keiji Haino). O podobnou trefu do černého se v případě Disconnected nejedná. Rockový úvod s dřevními bicími a akustickou kytarou, který se mnohokrát přelije v cosi úplně jiného a zpět, je typicky faustovský, zbylá trojice skladeb občas působí jako vata. Bzučící elektronické frekvence jsou tu a tam narušovány vpádem hlasu a ruchů, jednou se promění v exoticky znějící rytmický trans. Dalo by se říci, že album po svěžím nádechu příjemně, dlouze usíná v duchu tišší produkce jindy zlomyslně dadaistických Nurse With Wound.

Petr Ferenc

 

Nachtmystium

Worldfall (EP)

Century Media 2008

Nachtmystium patria k lídrom severoamerickej undergroundovej scény – nielen kvôli hudbe, ale aj preto, že ich frontman Blake Judd je hlavou vydavateľstva Battle Kommand Records, ktorého katalóg sa oplatí sledovať. Aktuálne dianie okolo tejto kedysi ortodoxne blackmetalovej skupiny však zaváňa kontroverziou. Prestup k – na metalové pomery – veľkému vydavateľovi Century Media (v 90. rokoch presláveného vydaním zásadných nahrávok európskeho doom metalu) sa nestretol s pochopením, nemalou nepríjemnosťou bol tvrdý spor s labelom Moribund Cult, kvôli ktorému Worldfall vychádza ako samostatné EP a nie ako split s Leviathan, premiantom medzi blackmetalovými one-man projektami. Napriek všetkému prekvapí vyzretosť materiálu, s ktorým Nachtmystium vyrukovali. Blackmetal slúži len ako voľný základ pre hudbu, ktorá inklinuje k pestrofarebnej psychedélii. Titulná a úvodná skladba upúta rozostreným, mäkkým zvukom gitár, použitím moogu a netypicky čistými vokálmi. Po prejdení mostu cez dve tradičnejšie piesne sa dostaneme k záveru, ktorým Nachtmystium vzdávajú hold svojim inšpiračným zdrojom. Prekvapivý (a vynikajúci) cover skladby Rose Clouds Of Holocaust od neofolkových Death In June zatieni menej výraznú IV, pôvodom od Goatsnake, stoner metalového komba okolo Grega Andersona (dnes člena Sunn O))) a šéfa vplyvného labelu Southern Lord). Vydarený predkrm pred dlhohrajúcou doskou plánovanou na jún!

Juro Olejník