Ad glosa (A2 č. 20/2008)
S chutí jsem si přečetl celé číslo, ale zcela poslední text, glosa P. Červeňákové, mě zdrtil. Hloupost začíná neschopností rozlišovat. Zde jde však i o elementární mravnost. Kdo neumí rozlišit předlistopadový a polistopadový režim u nás a podstatu jejich zákonů, je typický leninský „užitečný idiot“. Jak to můžete otisknout, aniž byste se od toho distancovali? Potírání extremistů, levých i pravých, přece patří k demokracii, kterou je nutno neustále bránit proti těm, kteří ji zneužívají!
Petr Pavlovský
Stipendium Hany Žantovské
Obec překladatelů (OP) vyhlašuje 4. ročník tvůrčího stipendia Hany Žantovské na překlad básnického díla do češtiny. Stipendium bude uděleno jednomu překladateli. Žádost o stipendium lze spolu s úplnými pravidly soutěže získat na www.obecprekladatelu.cz nebo na adrese Obce překladatelů, Pod Nuselskými schody 3, 120 00 Praha 2. Žádost může podat každý překladatel, který podepsal nakladatelskou smlouvu na 1. vydání svého převodu básnického díla do češtiny s termínem vydání do konce roku 2008. Pokud dílo do tohoto data nevyjde z viny překladatele, je překladatel povinen stipendium v plné výši vrátit. V odůvodněných případech může výbor OP učinit výjimku. Vyplněnou žádost spolu s kopií nakladatelské smlouvy zašle uchazeč na adresu Obce překladatelů. Udělením stipendia není nijak dotčen nárok vítězného účastníka soutěže na autorskou odměnu ve výši stanovené nakladatelskou smlouvou. Součástí žádosti je ukázka rozpracovaného překladu v rozsahu nejméně 200 veršů. Žadatel přiloží také originál příslušné ukázky. Uzávěrka pro podání žádostí 30. srpna 2008. Žádosti posoudí nezávislá odborná porota, složená ze členů jmenovaných výborem OP. O udělení stipendia rozhodne výbor Obce překladatelů. Výše stipendia je 10 000 Kč. Stipendium bude uděleno u příležitosti předání Ceny Josefa Jungmanna koncem září 2008.
Hana Linhartová, předsedkyně OP
Ad Za církev chudou (A2 č. 20/2008)
Je ostudou České republiky, že dosud nedořešila restituce majetku, které patřily církvím či dalším subjektům. Kvůli tomu není možné majetek dobře spravovat a také to blokuje rozvoj tisíců obcí. Je snadné cokoli kritizovat bez vlastní odpovědnosti za spravování věcí veřejných. Velice si vážím církevních institucí (charity, diakonie...), které poskytují sociální a další služby. Vím, že by pro svou práci potřebovaly podstatně více finančních zdrojů, které by bývaly získaly, kdyby církve mohly včas spravovat svůj ukradený majetek. Je právem každého ve svobodné zemi mít na způsob vyrovnání státu s církvemi i na odluku církve od státu různý názor, ale korektní by bylo předložit politicky reálnou alternativu. Nelze také zpochybnit, že včera již bylo pozdě.
Zuzana Roithová, poslankyně Evropského parlamentu
Ad minirecenze Kryštofa Kovandy (A2 č. 20/2008)
Každého autora zajisté potěší, objeví-li se na jeho práci byť i stručná recenze. Tak jsem rád i já, navíc všiml-li si mé knihy Květen 1945 a srpen 1968 v Českých Budějovicích – deníkové zápisky dvou žen kulturní týdeník A2, který čtu velmi rád, který mi konvenuje svým laděním a mnohdy i názory. Nicméně mi nedá, abych se nepokusil reagovat na některé názory Kryštofa Kovandy. Stejně jako on si myslím, že síla mé knihy je především v „obyčejném“ vyprávění dvou žen. Když už jsem měl to štěstí s tímto materiálem pracovat, snažil jsem se ho zkazit co nejméně.
Historik zabývající se nejnovějšími dějinami má, na rozdíl od ostatních, jedinečnou možnost hovořit osobně s lidmi jako aktéry, tvůrci či příjemci dějů, událostí. Takto získaný pramen pak může sloužit – samozřejmě po důkladném kritickém zhodnocení jako u jiných druhů pramenů – coby další zdroj informací. Tento druh pramenů a metoda orální historie byly ještě před několika málo lety vysmívány a bylo na ně hleděno s despektem. Při bližší debatě s kritiky však vyšlo navenek, že nemají žádné povědomí o tom, co tak vehementně zatracují (sám jsem byl svědkem několika takových debat).
Každý autor má právo volit si způsob zpracování a volí jej tak, jak pokládá vzhledem k tématu a pramenům za důležité a nejlépe vhodné. Samozřejmě, že co člověk, to jiný názor a pohled. Proto bych potřeboval od pana Kovandy trochu zpřístupnit onen jeho názor na „bezradnost při nakládání s nalezeným pramenným materiálem“ – v této podobě na to nelze nijak reagovat. Je možné, že pan Kovanda má s tímto druhem materiálu zkušenosti jiné či větší, je však možné, že v knize pouze nenašel, co tam chtěl najít (tím není řečeno, že to tam skutečně není). Stejně tak i co se týká absence analýzy a mého nezájmu o specifičnost pohledu dvou žen na běh tehdejších událostí. Skutečně se domnívám, že „trocha popisného dějepisu nikoho nezabije“. Připouštím, že jiný autor by vybral či dal do popředí jiná fakta, to je věcí názoru. Osobně mi vadí na anotaci především poznámka o mém „povýšeném tónu“ vůči autorkám vzpomínek – aniž by pan Kovanda předložil jediný důkaz. Pokládám to za ránu pod pás – jsem si jist, že tam nemohl žádnou takovou pasáž najít.
Jiří Petráš
Omluva
Nakladatelství Host – vydavatelství, s. r. o., se omlouvá panu Čestmíru Pelikánovi, že ve svém vydání publikace Nový historismus/New Historicism, Brno 2007, neuvedlo jeho jméno jako překladatele textu Michela Foucaulta Metoda, převzatého z jeho českého překladu knihy Michel Foucault: Vůle k vědění. Dějiny sexuality I, Herrmann & synové, Praha 1999, a tento text navíc otisklo bez jeho souhlasu a vědomí, čímž poškodilo jeho autorské právo k výše uvedenému překladu.
Miroslav Balaštík, Host