Ad: Nahrávky Osvobozeného divadla (A2 č. 21/2008)
K recenzi Jaroslava Riedla, oprávněně vytýkající nepříjemné a hlavně nevysvětlené vynechání Písně národů (autorská práva?), jednu poznámku: „americkou demokracii oslavující“ Kolumbovo vejce z Pěsti na oko v Holzknechtově 7+3deskovém kompletu ze 60. let nechybí! Je v druhé, trojdeskové sérii tohoto kompletu.
František Knopp
Ad Homosexuální masér čili Povolená diskriminace (A2 č. 22/2008)
Kolega Petr Fischer ve svém článku píše, že jsem od Občanského institutu převzal „roztomile zvrhlý příklad homosexuálního maséra“, kterým argumentuji proti antidiskriminačnímu zákonu. Omlouvám se za hnidopišství, ale napsal jsem něco poněkud jiného: „Kvůli potírání diskriminace už firma nemůže odmítnout homosexuála jako maséra nebo vychovatele dětí, byť by to jejím zákazníkům nakrásně vadilo. Za to však nemůže jeden zákon; tenhle vývoj by nezvrátilo ani vystoupení z Evropské unie.“ Příklad jsem od Občanského institutu nepřevzal a ani mi není známo, že by ho institut používal – narážel jsem na konkrétní rozsudek. Beskydské rehabilitační centrum v Čeladné odmítlo v roce 2004 zaměstnat jako maséra L. S. údajně proto, že se v obci vědělo o jeho homosexualitě. Ředitel centra měl prý obavu, že by k nim přestali chodit mužští zákazníci. Podle pravomocného rozsudku se proto musel omluvit a za diskriminaci vyplatit odškodné 70 tisíc korun (Týdeník Frýdecko-Místecko 23. 1. 2007).
Řekněme, že se případ stal přesně takto. Řekněme, že měl ředitel pravdu a část zákazníků Beskydského rehabilitačního centra by to skutečně odradilo, protože se třeba stydí nebo je jim taková představa nepříjemná (četli málo Lockovy Listy o toleranci a týdeník A2). Když pak odhlédneme od ideologií, zůstává tu myslím praktický problém: jak k tomu ta firma přijde?
Hypotetickou otázku, co si počít se zájemcem o místo vychovatele, u nějž by byla známa sexuální orientace na malé děti, už nechávám na příští sloupek Petra Fischera.
Tomáš Němeček
Dotace na politiku
Politika je řekněme velmi složitý mechanismus. Debata o politice bohužel často není o politice, ale o penězích.
Předseda nejsilnější politické strany se každého prvního měsíce probudí a má na účtu 16 920 000 korun. A ty musí utratit.
A další…
Předseda druhé nejsilnější politické strany se každého prvního v měsíci probudí a má na účtu 9 770 000 korun. A ty musí utratit.
A další…
Odvádějí politici za tyto sumy odpovídající práci? Na opravy chodníků, po kterých přece chodí každý, stačí úředník. Politici by měli zastávat některé manažerské funkce – přinášet vize, ideje, řídit rozvoj. Občané by je měli kontrolovat. Vize, které přináší radní Richter, jsou krátkozraké a jejich cílem je proměnit Prahu v mrtvý skanzen pro turisty.
Na závěr ještě řeknu jedno číslo – na politickou reprezentaci jsme v roce 2007 prostřednictvím dotace na hlas vynaložili 487 875 000 korun. A ty musí utratit.
Tomáš Novotný
Ad Ten tahák si fakt netahejte (A2 č. 21/2008)
Právě jsem na jistém pražském gymnáziu odzkoušel třicet maturit z češtiny a přišel z noční oslavy absolventů. Zaslouženě se opili, večer ale řada z nich poběží na Nicka Cavea. Nad ránem jsme probírali jeho Oslici... Seděli jsme v komisi s milou předsedkyní z jiného ústavu, jež vyšla z okolí Plastiků a DG 307, a poslouchali s radostí solidní i četbou podložené vhledy do Woolfové, Bulgakova, Camuse, Huxleyho, surrealismu... ovšem, že nejen to. I vyhazovat jsme museli. Bohužel. Lumírovce a ruchovce jsme ale v otázkách neměli (Verlainův parnasistní postoj však ano). Nemusíme, naštěstí. I dnes lze maturovat se ctí – záleží jen na tom, jak si obě strany v rámci ministerstvem poskytnutých mantinelů stanoví laťku. Problém, který zde oprávněně kritizujete, má však ještě jednu podstatnou stránku: značná část „rodičovské veřejnosti“ nalejvárnou telefonních seznamů a frází svého času prošla také. Dnes studují na středních školách potomci těch, kdo prošli čs. školou 70.–80. let, a tito rodiče mnohdy nechápou, proč by to měla jejich ratolest mít těžší než kdysi oni. Ostrůvky pozitivní deviace si musí každý hájit sám za sebe, neboť shůry (čti: z MŠMT) spása vskutku nepřijde. Ostatně i na PedF UK dnes studují češtinu a literaturu lidé, kteří se plaší, mají-li na zkoušku přečíst nějaké knihy! Mají-li vůbec litanie na adresu školského formalismu a vyprázdněnosti mít nějaký smysl, je třeba nejdřív jasně a nahlas říct, že musí zmizet ti, kdo práci molochů typu Sokrates umožňují a využívají. Je třeba jmenovat konkrétní osoby a vyžadovat na nich změnu: na učitelích, rodičích i ministerských úřednících. Na studentech až ve chvíli, kdy sami budeme moci říci, že naše jednání je založeno na pravdivém a nikoli formálním nároku. Jinak nám to prostě nebudou věřit.
ŠiML, kráceno
Soutěž
Správná odpověď na soutěžní úkol z čísla 19 – Ve kterém časopise působil Ferdinand Peroutka jako šéfredaktor mezi lety 1919 a 1923? – zní: V časopise Tribuna. Knihu Ferdinanda Peroutky a Johannese Urzidila O české a německé kultuře posíláme Karlu Mahdalovi do Přeštic.
Správná odpověď na soutěžní úkol z čísla 20 – Jak se jmenuje Woody Allen vlastním jménem? – je: Allen Stewart Konigsberg. Knihu Erika Laxe Woody Allen – hovory o filmu posíláme Aleně Otrubové do Tábora.
Správná odpověď na soutěžní úkol z čísla 22 – Pod jakým názvem a v kterém nakladatelství měla vyjít kniha Rudolfa Slobody Láska v roce 1974? – zní: S názvem Pamäti měla kniha vyjít ve slovenském nakladatelství Smena. Knihu posíláme Evě Orlové do Zlechova.
–mam–