Ad Canneské paradoxy (A2 č. 23/2008)
Nesouhlasím s označením italského filmu Gomorra jako mafiánského thrilleru, jak to činí Radovan Holub. Ten film je o mafii a je brutální. Jde však o úplně něco jiného, než si většina lidí pod mafiánským thrillerem představí. Film je až příliš realistický, v mnoha různých ohledech; výborný je i z hlediska filmového. Kdo na něj půjde jako na mafiánský thriller, bude velmi překvapen. Je to jen poznámka na okraj článku, ale ten film si zaslouží lepší zacházení. Kdybychom my měli takové filmy!
Libuše Heczková, Itálie
Ad Došlo, Tomáš Němeček (A2 č. 23/2008)
Můj kolega z Hospodářských novin Tomáš Němeček si zaslouží poděkování. Díky jeho reakci na Veřejné osvětlení o homosexuálním masérovi si konečně každý dokáže „jasně a zřetelně“ představit, proč je potřeba antidiskriminační zákon. Tomáš nejprve mylně háže do stejného pytle homosexuály a pedofily. Podle něho obojí patří do kategorie sexuální orientace. Homosexualita ovšem minimálně posledních čtyřicet let nepatří ve vyspělých západních společnostech (na něž se konzervativní komentátoři rádi odvolávají jako na příklad) do medicínských diagnóz, zatímco pedofilie je stále a trvale označení patologické úchylky, společensky mimořádně nebezpečné.
Proč homosexuál a pedofil spadli do stejné kategorie, je zřejmé. Autor je oba považuje za úchylné z hlediska nepřiznaného předpokladu vyšší křesťanské mravnosti. Pro něho jsou to lidé, kteří nějakým způsobem ohrožují přirozenou „normalitu“ společnosti. Pak je ovšem otázka, zda tuto hodnotovou idylu nenarušují také lidé, kteří, jak by Tomáš Němeček řekl, mají jinou „choutku“, třeba heterosexuální páry provádějící anální či orální sex. Masérka nebo učitelka tohoto typu, o níž se to v každém menším či větším městě jistě rozkřikne, by křesťansky důsledného masírovaného mohla ohrozit podobným způsobem. Co tedy navrhnout? Růžové nebo hnědé hvězdičky, aby všichni věděli? Nebude opravdu lepší tyto i jiné osobní okolnosti do pracovně-právních vztahů netahat?
John Locke byl připomenut právě proto, že takovýmto nesmyslným vpádům soukromého do veřejného předchází, a to tím, že osobním hodnotovým postojům nadřazuje společné blaho. Jeho smyslem je udržet společenství tak, aby všichni jeho členové mohli dostat svoji porci veřejného štěstí, bez ohledu na to, zda jsou křesťané, muslimové, homosexuálové nebo sexuálně promiskuitní.
Ještě je tu jeden vážný problém. Co když mají nějakou takovou „choutku“ i Tomáš Němeček nebo Petr Fischer? Jak by k tomu potom přišli čtenáři Hospodářek? Nebude tím poškozena firma? Takto by se zřejmě autor námitky neptal; zajímalo by ho spíše, jak k takové úhoně (výpovědi kvůli choutce) přijde on, a nikoli nějaká firma. I to je smysl antidiskriminačního zákona: dát na první místo právo občana před jakoukoliv ekonomickou formou. Pokud ovšem Tomáš Němeček nechtěl říct, že homosexuální masér je z moci selského rozumu občanem nižší kategorie anebo že zájmy firmy mají za všech okolností přednost.
Petr Fischer
Vážený pane ministře kultury,
v poslední době jsme se opakovaně pokoušeli setkat se s Vámi osobně, dosud jste nás nevyslyšel. Nereagoval jste ani na otevřený dopis ze dne 9. dubna 2008, v němž požadujeme změnu ve vedení Národní galerie (NG) v Praze. Poté, co jsme otevřený dopis poskytli médiím, rozpoutala se debata, jejíž nejviditelnější součástí se stala sebeobhajoba generálního ředitele NG Milana Knížáka. Na tiskové konferenci NG k iniciativě Čas na změnu, jakož i v dalších debatách ve sdělovacích prostředcích se znovu a znovu objevovaly poukazy na konkrétní přehmaty generálního ředitele, dokládající dlouhodobě paralyzovaný stav naší přední sbírkové instituce, která nejen že neplní činnosti dané jí statutem, ale její působení poškozuje dobré jméno ČR v zahraničí. Na ně ostatně pan Knížák nedokázal věcně odpovědět a diskusi srážel do roviny osobního napadání kritiků. Dovolte znovu připomenout jeden příklad za všechny: jak jinak než kupčení s uměleckým bohatstvím českého státu lze nazvat nedávnou zápůjčku velké kolekce vlámského umění 16. a 17. století do Japonska? Ta čistě komerční akce byla sjednána s malou japonskou soukromou firmou, která mistrovská díla z NG zprostředkovala k vystavení v několika, mnohdy značně odlehlých provinčních muzeích a obchodních domech za velmi nestandardních podmínek. Za peníze svá díla soustavně vyváží jen Rusko. Na druhé straně se NG chová nehospodárně, jak dokládá nárůst počtu zaměstnanců za Knížákovy éry, neexistence sponzorských programů a efektivního fundraisingu, přenechání galerijních obchodů, které mohou být podstatným zdrojem příjmů, soukromé firmě. Ve výčtu lze pokračovat. Petici na podporu naší iniciativy podepisují výtvarníci, historici a výtvarní kritici, památkáři, učitelé středních a vysokých uměleckých škol ad., připojují se celé odborné obce. Přesto se zdá, že to pro naši společnost a politickou elitu nic neznamená, což patrně potvrzuje i mlčení Vašeho úřadu. Vážený pane ministře, znovu Vás vyzýváme k zahájení veřejné odborné diskuse na téma aktuální situace v NG a k vytvoření podmínek pro urychlenou přípravu nového právního statutu kulturních příspěvkových organizací. Váš první náměstek Mikeš nás vyzval k zapojení se do debat a k aktivní účasti v odborných grémiích, která měla být vytvořena, což jsme pochopitelně přislíbili. Rádi se budeme podílet nejen na řešení dle našeho soudu dále jen stěží udržitelné situace v NG, v obecnější rovině pak na nalezení způsobu smysluplné transformace příspěvkových kulturních zařízení.
Filip Suchomel a Lenka Lindaurová za iniciativu Čas na změnu, zkráceno a upraveno