Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem / The Assassination of Jesse James by the Coward Robert Ford
Režie Andrew Dominik, 2007, 153 min.
MagicBox 2008
Snímek svou podobou zapadá do dvou trendů probíhajících v současnosti v zámoří – za prvé jde o příklon k autorské, umělečtěji laděné tvorbě, za druhé o lehké oživení zájmu o western. Po formální stránce má styčné body se snímkem P. T. Andersona Až na krev – oba filmy mají dlouhou stopáž a pomalé tempo vyprávění, vizuální stránka je propracovaná, pohyby kamery táhlé a plynulé, skvělá je práce se světlem (řada scén se odehrává v noci, kdy nasvícené tváře a části postav hrdinů vystupují ze tmy), obdobná je také barevná skladba některých záběrů. Celková pozvolnost až meditativnost filmu pak kontrastuje s několika málo vypjatými, agresivnějšími okamžiky (vlaková loupež). Obsahově jsou však snímky zcela rozdílné. Zatímco Až na krev je až biblicky pojaté, syrové drama o osamělosti a moci, Dominik se zabývá mytologií utvořenou kolem postavy legendárního lupiče a vraha Jesseho Jamese. Robert Ford (skvělý Casey Affleck) od dětství obdivoval Jamese (Brad Pitt), jeho obdiv však brzy přerostl v posedlost. Ve svých devatenácti letech se stává členem Jamesovy bandy a pokouší se odhalit Jesseho skutečnou osobnost – ta však zůstává zastřena. Dominikův film mýtus kolem Jamese rozbíjí, ale zároveň utváří a neustále tematizuje vyprávění, ať už filmové (pohledy přes clonu okna, změkčené kraje obrazu, hlas vypravěče) či verbální (promluvy jednotlivých postav).
Tomáš Zabilanský
Já, legenda / I Am Legend
Režie Francis Lawrence, 2007, 100 min.
MagicBox 2008
Po filmu Já, robot se herec Will Smith vrací jako hlavní hrdina snímku Já, legenda. Možná se časem dočkáme i trilogie o Já, ale nepředbíhejme. Zatímco kvality Já, robot jsou postaveny na legendární knize Isaaka Asimova, leží Já, legenda spíš trochu na vodě. Tvůrci si prostě vymysleli situaci – lidstvo vyhynulo a jediný, kdo přežil, je mladík, který teď „vlastní“ celý New York. Autoři se příliš netrápí detaily, a tak se tento muž prohání ještě tři roky po katastrofě ucpaným městem ve svém jeepu a doma si pouští Boba Marleyho. Aby to mělo šťávu, dodal scenárista pár nestvůr – zmutovaných lidí, kteří jdou hrdinovi po krku (bůhví, čím se živí, když ho ne a ne chytnout). A aby to mělo správnou katarzi, je z vojenského plukovníka vědec, který vyvíjí pro tyhle zrůdy lék. Doporučoval bych tvůrcům přečíst si McCormakovu Cestu, aby viděli také jinou podobu postapokalyptického světa, ne jen tu, kde všechno normálně funguje, chybí jen většina populace. Z relativně nosného tématu autoři vytěžili jen pár lekacích scén, pár vtípků a trochu sentimentu. Na dvojdiskové verzi však najdeme, kromě dokumentů o vzniku filmu a komentářů, také několik animovaných komiksů. Ty ukazují, jak konec světa probíhal v jeho jiných částech. Různé výtvarné styly jsou doplněny slušnými scénáři, z nichž nejlepší má na svědomí Orson Scott Card. A spíš kvůli nim se vyplatí sehnat si tento snímek na DVD.
Jiří G. Růžička
Jean od Floretty / Manon od pramene / Jean de Florette / Manon des sources
Režie Claude Berri, 1986, 120 a 113 min.
Levné knihy 2008
Pod křídly Levných knih se dočkal DVD vydání Berriho diptych o lidské závisti, vášních a vše určující osudovosti. V naoko malebné francouzské krajině se odehrává část života hrbáče Jeana (G. Depardieu), jenž vinou jiného farmáře, Soubeyrana (Y. Montad), trpí, neboť nemůže nalézt vodní pramen a jeho obdělaná půda vysychá. Postupná cesta k (sebe)zničení otevře dveře druhému dějství, filmu Manon od pramene. Na Soubeyranovu zištnost doplácí prostoduchý mládenec Ugolin (D. Auteuil), zamilovaný do Jeanovy dcery (E. Beart). Zatímco je jí ochoten nabídnout vše, na čem mu záleží (od svých karafiátů přes zlato až po svůj život), ona nachází způsob, jak svého otce pomstít. Berri bez explicitního apelu odhaluje stinné stránky člověka, aniž by jakoukoliv postavu subjektivně hodnotil (a soudil), a tak stojí před divákem obyvatelé provensálské vesnice v celé své nahotě. Pro výstavbu jeho dvojdílného počinu se nabízí paralela s klasickou antickou tragédií, ani u Berriho totiž nikdo nezůstane nedotčen a všechny cesty se v závěru protnou. DVD se obešlo bez bonusového materiálu, ale obrazová kvalita, po špatných zkušenostech s DVD z Levných knih, příjemně překvapí.
Lukáš Gregor
Ondřej Pivec
Overseason
Animal Music 2008
Varhaník Ondřej Pivec je vedle kytaristy Davida Dorůžky dalším z mladých českých jazzmanů, jimž se daří prorazit v zahraničí. Aktuální album již nenatočil se svým souborem Organic Quartet – z něho si vzal jen bubeníka Tomáše Hobzka –, ale ve spolupráci s americkými muzikanty – Johnem Langleyem (kytara) a Joelem Frahmem (tenorsaxofon). Album zní mnohem moderněji než předchozí Pivcovy nahrávky, které byly až příliš poplatné nahrávkám Jimmiho Smithe ze šedesátých let. Nabízí mainstreamový klubový jazz, který je pestřejší než předešlé přímočaré skladby, postavené především na Pivcových schopnostech. Pivec už není jediným tahounem, ale zdatně mu sekundují oba Američané, takže může prokázat svůj cit pro doprovod a pohrávání si s náladou skladby. Jestliže Invitation se sóly kytary, saxofonu a decentními Pivcovými vstupy se nese v lyrické smooth poloze, Nine Days Wonder nabízí explozi energie, zdůrazněnou přefuky tenoru i sólem bicích. A titulní skladba ukazuje stejně jako úvodní Song for Sam i Pivcův cit pro groovy. Pivec vyzrál také jako skladatel, tři ze zmíněných skladeb s výjimkou Invitation jsou jeho dílem stejně jako lyrický Beautiful Smile s možná až moc sladkým saxofonem. Pochopil, že nálada a decentní doprovod je mnohdy silnější než přímočarý tlak. O tvůrčí invenci svědčí, že jen dvě skladby nejsou z pera samotných hráčů, kromě Kaperova Invitation ještě Inner Urge od Joe Hendersona.
Alex Švamberk
Popol Vuh
Mika Vainio / Haswell & Hecker Remixes
Editions Mego 2008
Projekt Floriana Frickeho Popol Vuh můžeme směle přiřadit k jednomu ze základních stavebních kamenů ambientní hudby. Jeho skloubení folku, krautrocku, world music zacílené především do Indie a odkazů vážné muziky bylo na dobu vzniku (70. léta) nejen troufalé, ale také originální (podobně jako Penguin Café Orchestra na britských ostrovech). Dvojice remixů z rudého dvanáctipalcového vinylu Miky Vainia (poloviny Pan Sonic) a Haswella & Heckera vzdává projektu (posmrtný) hold, k němuž si účinkující vybrali ambientní kousky z hudebních doprovodů filmů Wernera Herzoga. Mika si zvolil krátký track Nachts: Schnee ze soundtracku Cobra Verde z roku 1989 a vytvořil z něj desetiminutovou studii pozvolného rozkladu původního elektronického motivu v několika fázích. Z čistého ambientu se blížíme postupně do industriálnějších rovin Pan Sonic, ale nakonec k nim úplně nedojdeme. To Russell Haswell a Florian Hecker dali přednost známějšímu sedmiminutovému kusu Aguirre I. ze stejnojmenného alba z roku 1975. I zde remixéři čerpali z klávesových ploch nadnášejících poletující melodii, již však míchající duo opustí a plně se věnuje základní hlukové matrici. Tu zapouští do podzemí s pomocí starodávných digitálních prodlev a mrznoucích efektů ve spolupráci s digitálními kompozičními nástroji vyrývajícími do dark ambientní hmoty ostré ornamenty, které nakonec celou kompozici ovládnou. Vskutku originální poklona.
Pavel Zelinka
Troum
S.E.N.
Equation 2007
Brémská dvojice Troum je dobře známá milovníkům ambientní hudby vzešlé z podhoubí industriálního hnutí. Její hudba nepátrá v nebeských výšinách ani v pekle deprivací a nejistoty, soustřeďuje se na akustické zhmotňování krajin snů a nepopsatelných stavů mezi spánkem a bděním. K tomu Troum pomáhají akustické instrumenty, jako jsou varhany a akordeony, strunné nástroje se smyčci i bez (elektrická kytara, citery, mandolína, niněra), foukací harmoniky, píšťaly, tibetské mísy i notná dávka elektroniky, nikdy však počítače. Táhlé meditativní plochy tu a tam směřují do hájemství „pseudoexotické“ world music a etnických transů, Troum se ale nesnaží drát do dveří světů, které jim nejsou vlastní, a tím se zdárně vyhýbají střetu s hrozícím kýčem. Hudbě pro klidná noční rozjímání zasvětili nejen svou tvorbu, ale i činnost vydavatelství Drone Records, v němž pouštějí do světa půvabně vypravené singly spřízněných projektů s ručně vyvedenými obaly. Hračičkářství stran výpravy alb Troum přenášejí i na jiná vydavatelství – S.E.N., který vyšel na značce Equation, je pěkné vinylové dvojalbum, lépe řečeno dva picture-disky v průhledných plastových kapsách. Od hluboce znějící první strany postupně graduje přes zpěvnou, poměrně krátkou a jemně rytmickou druhou a „krkonošsky“ sborovou třetí až k tranceovým názvukům té čtvrté. Ideální pro dlouhé večery plné usebraného rozjímání.
Petr Ferenc