Ad V břiše normalizační bestie (A2 č. 25/2008)
V literárním zápisníku tepe Petr A. Bílek perem více než lehkým nejen kulturní zlořády. Pár plivanců od něj padlo dle mého mínění zcela nepatřičně.
1) Divadlo ABC? Silně pochybuji, že pan teoretik kdy tuto scénu navštívil, nejspíš ani nezaregistroval, že MDP mají už dva roky nové umělecké vedení, které se poctivě snaží nálepku podbízivého bulváru smazat. Mohl by se alespoň podívat do dramaturgického plánu nebo zajít třeba na Šakalí léta, inscenaci, kterou mohou ABC ostatní pražské scény jen závidět... 2) Semafor už 30 let v hrobě? Panu teoretikovi neslouží paměť, když tak lehce přehlédne například léta osmdesátá a inscenace jako Jonáš dejme tomu v úterý, Dr. Faust, Karlovo náměstí, Vetešník atd... Škoda, mohl se třeba přesvědčit na současném kabaretu Děti kapitána Granta, jak dokáže sehraná dvojice Suchý a Molavcová přivést publikum do varu... 3) Paní Paroubková? Troufám si tvrdit, že kdyby všechny partnerky našich politiků projevily podobné smýšlení a podporu kultuře jako Petra Paroubková, nemusíme řešit, zda granty dávat na umění či bůček... Ale proč se o tom rozepisovat, kdo chce vědět, ví. Petr A. Bílek by neměl podobným způsobem otravovat čtenáře odborného tisku, jako je A2, pro intelektuální bulvár je dostatek jiných tiskovin. Mě přesvědčil o jediném, v břiše normalizační bestie vězí sám až po krk.
Antonín Hudec
Ad Nuda v tajze podle Petry Hůlové (A2 č. 26/2008)
Nic si z toho, Petro, nedělej, Kazimír má pravdu i ne, já mám zase ten názor, že je to věc subžánru, který v tom hledal, ale hledat neměl. Pokud se ale oprostíme od předem nastoleného očekávání, že půjde „beletrizovanou směs reportáží“ číst jako Annu Kareninovou, což jsem se oprostil, tak se to dá prolistovat i bez nudy, promiň, přečíst.
Téma je využito ne-li maximálně, tedy dostatečně. Jako autor si zatraceně uvědomuju, jak téma nutí autora i do formy. Nelze jít PROTI formě, asi jako herce nelze s výjimkou Roberta De Niro obsadit proti typu, že jo. Christophera Lee nelze obsadit proti typu, podobně si neumím představit, jak jinak nebo lépe šel tento materiál podat mně, čtenáři. Vkládáním fantaskních prvků? To bych udělal já. Nebylo to určitě nutné. Koho to nezaujme, ať tedy tuto dobrou knihu odloží.
Ivo Fencl
Ad Princezna Koloběžka konfiskující (A2 č. 26/2008)
1) Problém sociální je především v tom, že řada chudých méně vzdělaných lidí nedostává dobré pravdivé informace, jsou manipulovaní. Netýká se hypoték, na ty nedosáhnou. Problémem může být i špatný motivační program zaměstnanců věřitele (to je zase příklad současné bankovní krize v USA/UK) a různé z toho plynoucí drobné podvody, jako nedostatek času pro přečtení smlouvy, lhaní o podmínkách půjčky atd. Specifický je v tomto ohledu i přístup firem jako Pražská doprava (PID) a VZP, které nekomunikují s dlužníky a neinformují je o dluhu.
2) Zadluženost je celkem normální stav, pokud peníze splácíte po dobu životnosti výrobku/služby (a samozřejmě dobře odhadnete své příjmy).
3) Problém s exekutory spočívá v jejich efektivitě vzhledem k celému systému – špatná exekuce vede k prodeji pod cenou a nakonec poškozuje dlužníka i věřitele.
4) Přijde mi, že autorka považuje za normalní, že se dluhy neplatí. Pokud principiálně odstraníme možnost dostat peníze zpět (a třeba i nuceným prodejem majetku dlužníka – exekucí), odřízneme nižší a střední třídy od zdrojů financování, protože kde není možnost dostat peníze zpět, není ani možnost si je půjčit. To je i odpověď na otázku: „Proč by měli být exekutoři žijící z cizích neštěstí vnímáni jako normální povolání?“ Protože pokud budou správně nastavené zákony (a já neříkám, že teď jsou), nevidím na tom nic nemorálního. Dluhy by se platit měly, ne?
5. Autorka by možná neměla tolik spoléhat na své přítelkyně. V rozumně odhadnuté hypotéce nevidím nic špatného, plno mých spolupracovníků splácí a právě díky možnosti financovat byt v Praze pomocí hypotéky se mohli přestěhovat a díky tomu, kde bydlí, mají rozumné platy. A vyděláme na tom všichni. Mimochodem: ten text je dost nekonkrétní a místo celkových sum bych užil procentuální vyjádření + mezinárodní srovnání.
Ondřej Čapek
Ad Pít i nepít (A2 č. 25/2008)
K závěru Zizlerovy recenze: Možná že celá polská literatura je o několik tříd lepší: nemáme Gombrowicze, nemáme Miłosze či Herberta, chybí nám Lec. A pohled na současnou českou prózu je docela tristní: Hůlová nebo Kocábová? Děkuji, nechci.
klamm
Možná je to tím, že v Polsku je šance na nový literární talent 4x větší než v ČR. To je, jako by se Polsko srovnávalo s ruskou literaturou. Pojďme se komparovat spíš s někým komparatibilním.
–nn–
Soutěž
Správná odpověď na soutěžní úkol z čísla 25 – Kdy a jaké ceny získal Paul Muldoon za svou tvorbu? – zní: 1992: Geoffrey Faber Memorial Prize; 1994: T. S. Eliot Prize; 1997: Irish Times Irish Literature Prize for Poetry; 2002: T. S. Eliot Prize; 2003: Griffin Poetry Prize; 2003: Pulitzer Prize for Poetry; 2004: American Ireland Fund Literary Award; 2004: Aspen Prize for Poetry; 2004: Shakespeare Prize. Knihu Kost přání posíláme Aleši Křivánkovi do Plzně.
–mam–