Ad reakce na text o knize Petry Hůlové (A2 š. 27/2008)
Ivo Fencl reagoval na mou recenzi románu Stanice Tajga od Petry Hůlové mimořádně zmotanou poznámkou. Prý jsem mylně hledal v jejím románě nějaký subžánr. Píše, že „pokud se ale oprostíme od předem nastoleného očekávání, že půjde ,beletrizovanou směs reportáží‘ číst jako Annu Kareninovou,“ lze tuto knihu bez nudy přečíst. Hůlové román samozřejmě není nějaká beletrizovaná směs reportáží, jedním z jeho problémů je ovšem fakt, že autorka je fascinovaná možností beletrizovat skutečnost, aniž by to mělo nějaký hlubší smysl – s beletrizovanou reportáží nemá tento postup opravdu nic společného. Román Stanice Tajga jsem četl jako román a nesnažil jsem se ve své reflexi zjistit, proč není jako Anna Kareninová, ale proč je prostě nudný. Neméně podivná je Fenclova poznámka, že „téma nutí autora i do formy“ a že „nelze jít PROTI formě, asi jako herce nelze s výjimkou Roberta De Niro obsadit proti typu.“ Znamená to, že když vzniká román o ztraceném Dánovi na Sibiři, je možné jej napsat pouze po způsobu Hůlové? Nebo že Hůlová není tak úžasná jako Robert De Niro a prostě musela svou knihu napsat méně geniálně? V internetové reakci dokonce Fencl psal, že není možné jít proti žánru, „zvláště jste-li žena“ – což už je vážně za hranicí racionální argumentace. O některých lidech se říká, že mluví rychleji, než myslí. Na Fenclovi je vidět, že dokonce rychleji i píše.
Kazimír Turek
Ad Politkovskou to neskončilo (č. 24/2008)
Je-li v Rusku desetkrát větší korupce, mafiánství a mediální manipulace, je jasné, že časem dojde k vyrovnávání hladin, během kterého se situace u nás zhorší. Je při tom jasné, že nejrychlejší zhoršení nastane na vektorech směřujících z Ruska k nám a naopak (vzájemný obchod, zahraniční dělníci, kupování si politiků atd.) – sledováním těchto vztahů můžeme lecčemus předejít.
Darius
Nedotujte MS v klasickém lyžování
Ministrovi školství, mládeže a tělovýchovy Ondřeji Liškovi a vládě ČR
My, níže podepsaní, nesouhlasíme s uvolňováním dalších dotací ze státního rozpočtu na pořádání mistrovství světa v klasickém lyžování v roce 2009 v Liberci, zvláště v situaci, kdy byly výdaje na školství na rok 2008 sníženy o půl miliardy a tím došlo k omezení prostředků na nákup pomůcek, učebnic, vybavení škol a další vzdělávání pedagogických pracovnic/pracovníků. Vyzýváme Vás tímto k dodržování předvolebních slibů o prioritách ve školství a věříme, že správně vyhodnotíte důležitost pořádání jednorázové sportovní akce a důležitost zajištění kvality dlouhodobého vzdělávání žáků a studentů. Nechceme, aby ředitelky/ředitelé škol a školských zařízení museli žádat rodiče o finanční příspěvky na zajištění kvalitního vzdělávání svých dětí.
Žádáme Vás proto, abyste již neuvolňovali další dotace na mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci v roce 2009 a naopak zajistili prostředky na financování regionálního školství, zvláště pro řešení nedostatku peněz na tzv. ONIV (ostatní neinvestiční náklady – pomůcky, učebnice, vybavení škol apod.) ve výši půl miliardy, o kterou byl rozpočet na letošní rok zkrácen.
Petiční výbor: Alena Losová, předsedkyně krajské rady odborového svazu pracovníků ve školství, Jan Korytář, předseda Strany zelených v Libereckém kraji, Miroslav Hudec, ředitel pedagogicko-psychologické poradny Česká Lípa, Jitka Lukášková, středoškolská učitelka, Jaromír Dvořák, místopředseda Krajské rady Strany pro otevřenou společnost Liberecký kraj, starosta obce Stružnice Jan Mečíř
Ad Duhová cesta do otroctví (č. 27/2008)
Hayeka jsem četl a nemám pocit, ze by společnost postavena jeho principech mohla obsahovat něco jako nelegální pracující. On se totiž moc nezmiňuje o nutnosti nějakých regulací pracovního trhu, kteří by z něj kohokoliv vylučovaly do nelegality. A představa, že Ken Loach není promítán z ideologických důvodů. Je tak trochu na hluboké zamyšlení, jestli autor rozumí světu kolem sebe.
Ondřej Čapek
Ad Naše dnešní (neo)normalizace (A2 č. 22/2008)
„Prvním rysem neonormalizace, u kterého se chci zastavit, je potlačení subjektivní či osobní dimenze poznání. Relevantní zprávou o světě je pouze překlad do jazyka expertní objektivity, do údajně nestranné řeči „tvrdých faktů“. To, co do tohoto jazyka přeložit nejde, je odbyto do říše „pocitologie“ či „dojmologie“, je to „pouze subjektivní“.“ Ano, tato diskursivní praktika je v Česku přítomná, kamkoliv se člověk podívá. Považuji ji za snad nejhorší způsob ovládání a potlačování člověka. Jde totiž o „vyvlastnění“ jeho nitra. Krásně vyjádřeno, děkuji.
–tajine–
Nepoučenému čtenáři nedojde, že autor je postmodernista a podle toho taky vypadají závěry jeho úvahy, především nejapný pokus o diskreditaci objektivity. Srovnání „objektivity“ projevu totalitního státu po ruské invazi a na základě toho relativizace objektivity skutečné (v širším důsledku poznání, sémanticky ukotvené řeči a dialogu) představuje milionkrát předvedenou a nesčetněkrát vyvrácenou postmodernistickou figuru…
Alois Grulich
Soutěž
Správná odpověď na otázku z čísla 26 – napište nám, kde převážně žije a pracuje malíř Gottfried Helnwein v současnosti – zní: v Irsku na vlastním zámku, případně ve studiu v Los Angeles. Vstupenky na výstavu Angels Sleeping do Rudolfina posíláme Marcele Hadravové do Lokte.
–mam–