Režie Sarah Polleyová, 2006, 110 min.
MagicBox 2007
Mladé kanadské herečce Sarah Polleyové (1979) se v předloňském roce podařilo natočit snímek, který se v roce loňském, kdy měl svou celosvětovou premiéru, setkal s velkým úspěchem u kritiky. Režisérka to dokázala bez zbytečného patosu, který by jistě k filmu o ženě (opravdu skvělá Julie Christieová), jež onemocní Alzheimerovou chorobou, přidali její kolegové z Hollywoodu. Nemoc, která ničí nejdříve krátkodobou paměť, se projevuje pomalu, ale až příliš jistě. Hned několikrát se ve filmu objeví záběry Christieové, která se ztratí v zasněžené krajině, blízko svého domu. Hrdinčinu paměť jako by v tu chvíli také zapadal bílý sníh, který pod sebou pohřbívá jinak barevně bohatý povrch. Polleyová se zaměřuje na dlouhodobý (a možná až příliš vřelý) vztah hlavní hrdinky a jejího manžela a sleduje, jak se pod tíhou její nemoci začíná rozpadat. Ona si v ústavu nachází nové přátele, on, žijící kdesi na samotě, naopak svou jedinou přítelkyni ztrácí. Snímek podbarvuje decentní hudba a kontemplativní atmosféru mu dodávají dlouhé záběry a výjimečné herecké výkony všech představitelů. A Sarah Polleyová, která si k filmu napsala i scénář, se nemusí jako herečka spoléhat jen na svou krásu; jednoho dne prostě plynule přestoupí z prostoru před kamerou za ni. Máme se na co těšit!
Jiří G. Růžička
Na dně / Donzoko
Režie Akira Kurosawa, 1957, 137 min.
Levné knihy 2007
Kurosawovo drama Na dně je adaptací divadelní předlohy Maxima Gorkého o lidech na okraji společnosti. Autor nás přivádí do nuzné ubytovny, v níž našlo útočiště několik zkrachovalých lidských existencí – prostitutka, bývalý samuraj, zloděj, opilci, nemocní... Všichni žijí naprosto bezcílný život, vyprávějí si své truchlivé životní příběhy, sami ale nejsou schopni žádné změny. Mezi všemi navíc vládne vzájemná nevraživost a nepřátelství, podporované nevlídným prostředím. Až jednoho dne mezi ně přijde buddhistický mnich. Kurosawa se zde více než v jiných svých dílech soustředí na práci s herci, kterým zde dal velký prostor. V omezených možnostech ubytovny upustil od vyprávění obrazem a dal vyniknout charakterovým vlastnostem postav i jejich symbolickým konotacím. Snímek Na dně tak připomíná spíše dokonale nafilmovanou divadelní hru s živými a plasticky ztvárněnými hrdiny. Disk přináší film ve slušném přepisu s originálním zvukem a českými titulky.
Petr Gajdošík
Divoké vlny / Surf‘s Up
Režie Chris Buck, Ash Brannon, 2007, 85 min.
Bontonfilm 2007
Studio Sony Pictures Animation chodí ještě v plenkách, přesto během dvou let své existence vyrobilo tři celovečerní snímky. S filmem V tom domě straší si neutrhlo ostudu, o rok později se však Lovecká sezóna potácela pod prahem průměrnosti. Surfařským uměním nabitý příběh o tučňákovi Codym tak působí jako překvapení. Bez tendence poučovat či naopak být ve všech směrech vtipné se Divoké vlny zařadily mezi to nejlepší, co světu CGI animace na poli celovečerních titulů nabídla. Tvůrci nepředkládají divákovi postavy-figurky, ale také je přespříliš nepsychologizují. Výtečně vybalancovaná je i hranice mezi důrazem na propracovaný příběh a pouhou radostí z dívání se na surfující tučňáky. Film by si vystačil už jen s touto předností, nevšední je ale svým stylem – paradokumentární animací. Postavy sledujeme většinou objektivem kamery, čemuž odpovídá i obrazová kvalita (vybledlejší barevnost, mírná zrnitost, rozostření), rakursy a pohyb snímání. Vydání na DVD lze přivítat nejen pro nadprůměrné vybavení bonusy, ale i proto, že lze film sledovat v originálním znění. Dabing stejně jako trailer filmu totiž působí trochu kontraproduktivně.
Lukáš Gregor
Limbo
Kalimbo
Amplion 2007
Kvartet Limbo je jedním z nejoriginálnějších tuzemských jazzových souborů. Sice také čerpá z šedesátých let, ovšem nenabízí revival, ale inspiruje se přístupem jazzmanů té doby. Zajímavější než úvodní Tanec na pláži, připomínající klubový jazz šedesátých let, jsou skladby, v nichž se kapela pokouší hledat a u nichž není mnohdy jasné, jak se budou vyvíjet. Větší roli v nich hrají uvolněné perkuse Miloše Dvořáčka, dlouholetého spolupracovníka Vladimíra Václavka. Citlivé využitý etnický prvek v rytmice hudbu ozvláštňuje a kromě titulní skladby nepůsobí jako úlitba módě world music. Netypický doprovod většinou vychází jako u Yusufa Lateefa z charakteru vzdušných skladeb, v nichž často zaznívá zvuková kombinace hlubokých tónů basklarinetu Pavla Hrubého s tóny trubky Frantička Kučery, který dává ohromné napětí Cestovateli Joeovi a umocňuje i gradaci Tanga pro Gila. Deska současně potvrzuje vzrůstající kvality vydavatelství Amplion, které dává stále více přednost hloubce před efektem. Zatímco u debutu Ridiny Ahmedové ještě převažovala formální složka, kdy základem bylo využití samplovacích looperů, profilová deska Zuzany Dumkové už nabídla několik mimořádně silných písní, i když ona líbivá poloha v hávu world-music ještě převažovala. Limbu se však už nedá mnoho vyčíst, i když samozřejmě ne všechny skladby jsou tak silné jako postupně se vyvíjející Návrat.
Alexej Švamberk
The Hives
The Black and White Album
Universal Music 2007
Jenom v některé ze severských zemí se mohl zrodit úkaz jménem The Hives. Pocházejí z malého švédského města Fagersta a oblékají se striktně do černé a bílé, image hochů ze šedesátých jim sedí. Svým garage rockem už stihli vrátit rock na přední příčky evropských žebříčků. Nedávno dokonce spojili síly s americkým hiphoperem Timbalandem, aby nahráli vokály a kytary pro jeho skladbu Throw It On Me. Jsou zkrátka žádaným zbožím. Jejich čtvrtá řadová deska, nové „černobílé“ album, se na rozdíl od spoluprací ubírá směrem, který je lehce předvídatelný a který se skupině už několikrát osvědčil. Drhnou neustále tři akordy a rocková klišé, zvuk je však drzý a současný. Uječený a arogantní je frontman Pelle Almqvist. Ale to k tomu patří. Zní jako Mick Jagger v nejlepších letech, ale dělá si ze sebe větší legraci. The Black and White Album je plné rockových hymen, lákavých popěvků, uštěpačných a ostrých výkřiků, byť míří do vlastních řad („Největší bláznovství je dělat neustále tu samou věc a očekávat rozdílné výsledky!“). Dojde i na šťavnatou instrumentální mezihru s hammond varhanami (A Stroll Through Hive Manor Corridors) nebo na zpěv à la Tom Waits v písni Puppet on a String (jediná neobvykle pouze s klavírem). A dál už jsou slyšet jen riffy kytar a nadšení z každého prohrábnutého akordu. Takhle zní dnes rock’n’roll… zábavně.
Jan Vávra
Oboroh
Nocí mořem
Indies Happy Trails 2006
Folkrocková parta Oboroh je – možná díky někdejší spolupráci, možná kvůli obdobnému tématickému zaměření – často přirovnávána ke Sváťovi Karáskovi. Jejich písně mají kromě křesťanského náboje společnou především naléhavost, která jim se silnými, byť nikterak složitými melodiemi a spíše působivými nežli propracovanými texty dodává charakter kázání. Album Nocí mořem, kromě coververze Dylanovy a Dankovy This Wheel’s On Fire autorské dílo Slávka Klecandra, je výborně odvedenou ukázkou takové tvorby včetně výrazného nasazení při interpretaci (zpěv Slávek Klecandr, Roman Dostál, Radek Pokorný). V zásadě jednoduché, a proto zpěvné rýmy se přesně hodí pro nějakou kostelní interpretaci a kromě folkových a country festivalů jistě skupina při koncertech obráží i křesťanské sbory. Slyšet Oboroh je v rámci nepřesvědčivých výsledků „křesťanské hudby“ osvěžující a očišťující. Kolik hudebních pokladů zůstává neobjevených médii! Je to však pro takovou hudbu spíše dobře: mnohdy co se stane masově populární, rychle se zkazí.
Vojtěch Varyš