Ad Dvě královny, dvě šavle (A2 č. 38/2008)
Královnina šavle je text vskutku netradiční. Je povětšinou ve verších – připomíná nejen variaci na hiphopové téma, po podrobnější analýze v něm však najdete mnoho archaismů z doby barokní, travestie na hudbu či literaturu současnou i starší, a především četné konotace na život v polském hlavním městě ve čtvrtích, jež často nezná ani Polák žijící několik desítek kilometrů za Varšavou. Masłowska si také vyřizuje účty s mediální slávou. Svou knihu opět věnuje čtenáři „vychovanému“, s vytříbeným vkusem, čili že osloví (nadchne, pobouří?) především intelektuály, lingvisty, literáty, popřípadě osoby, které by se v textu mohly nalézt.
Vyjděme ze slov kritiků, že Královnina šavle stojí na pomezí žánrů prózy/poezie/literární travestie/protestsongu… Připusťme, že v originálu jsou rýmy méně čitelné a na první pohled nebijí čtenáře do očí (z textu M. Bořilové v A2 vyplývá, že originál se tak precizně nerýmuje jako překlad, s čímž ovšem nesouhlasím: kouzlo a pečlivě vystavěnou strukturu textu originálu objeví čtenář, pokud vůbec, třebas až po třetím čtení nahlas a nemusí jít o protřelé rýmovánky typu „láska-páska“, nýbrž o rafinovanější rytmus ukrytý uvnitř slov, například na základě alternace vybraných hlásek, čili nelze tvrdit, že by byl originál jazykově či rytmicky méně zajímavý nebo dokonce že by rytmus postrádal!). Konstatujme také prostý fakt, že to, co autorka v četných hyperbolách popisuje, je nadsázka, výsměch, jeden dlouhý literární trip, skazka, která s realitou, na niž je zvyklý průměrný občan, nemusí mít příliš styčných bodů. Tolerujme řadu anakolutů, zeugmat, porušování vazeb, míšení idiomů, slovních (h)říček a záměrných gramatických chyb, kterými se Masłowska netají, ba je jimi proslulá…
A v neposlední řadě se podívejme i na slova autora Umění překladu Jiřího Levého: „Překlad není dílo jednolité, ale konglomerát dvou struktur: na jedné straně je významový obsah a formální obrys originálu, na druhé straně celá soustava uměleckých rysů vázaných na jazyk, které dílu dodal překladatel. Obě vrstvy, či spíše kvality, které se v celku díla integrálně prostupují, jsou v napětí, a to se může projevit rozpory.“ Nebo: „Kde slovo nemá význam samo o sobě, nýbrž jen jako součást celku, překládá se celek bez ohledu na významy jednotlivých slov.“
Čtenář může z výše uvedených citací nabýt dojmu, že překladatel má právo nakládat s textem, jak uzná za vhodné, aniž by dodržel základní pravidla struktur obou jazykových systémů. Ne tak docela… Nezapomínejme ovšem na fakt, že česká syntax, jeden z nejflektivnějších skladebních systémů mezi slovanskými jazyky, má oproti jiným jazykům jisté „přednosti“ (stejně je tomu v oblasti lexikologie, která nám umožňuje košaté rozvrstvení jazyka na spisovnou, hovorovou a obecnou češtinu, na rozdíl třebas od polštiny), a ty by překladatel rozhodně neměl opomíjet. Tím spíše potom u textu, jakým je Královnina šavle, který si o přebásnění doslova říká.
Dvě poloviny jablka odvěkého překladatelského sváru jsou tedy na světě: překládat dílo doslovně, anebo se od originálu do jisté míry (a do jaké?) odklonit a pokusit se o hodnotnou, uměleckou interpretaci díla, v níž zůstane zachován kód a primární idea celého textu? Kdo si není plně jist, může si hodit korunou, u Královniny šavle však mezi ctnostnou starou pannou a orlem s novými, méně svázanými křídly dlouho nezaváhá. Každý zkušenější překladatel zároveň bere v potaz, že při převodu jednoho jazykového kódu do druhého nelze opomíjet antropologické hledisko rozdílných kultur a také to, že některé věci jsou zkrátka nereprodukovatelné. Translatologickou chybou by tedy podle mého názoru bylo, kdyby se v případě „Šavle“ překladatel za každou cenu snažil o překlad doslovný, přičemž by kvůli diferencialitě obou jazykových systémů zákonitě ztratil svůj rytmus, čili onen kód či ideu, které jsou pro každé dílo určujícím kritériem.
S jazykovým „rozvolněním“ Šavle (proč nevyužít variability a bohatosti českých synonym, když jimi čeština disponuje?) zároveň souvisí i zakomponování (ne však nadužívání) českých narážek a aluzí… Má-li přeložený text oslovit čtenáře, který jazyk originálu nezná, není chyba, že na jistém místě se objeví narážka na prostředí jemu blízké, již pochopí, na úkor jiné, která se převodem do jiného jazyka buď plně ztratí anebo v odlišném kulturně-společenském kontextu nevyzní. (Např. ony zmiňované „stěrače stírají, klakson troubí“ se objevují na místě, kde Masłowska cituje polskou komedii Sylwestra Chęcińského Rozmowy kontrolowane, čili proslulá Svěrákova hláška z filmu Vrchní, prchni! je namísto větičky: „żyrafy wchodzą do szafy“ naprosto v pořádku.)
Královnina šavle je podle mého názoru natolik specifickým literárním útvarem, že překladatelovi privilegium volných křídel poskytuje, umožňuje, ba dokonce všemi deseti cpe pod nos (respektive klávesnici)… A přiznám se, že jde o mnohem příjemnější a přirozenější variantu než zůstat nadosmrti starou pannou.
Bára Gregorová, celý text reakce (včetně dalších příkladů) najdete na webu iliteratura.cz.
K převezení ostatků Karla Michala
V rubrice Zkrátka v A2 č. 40/2008 jsme oznámili, že ostatky spisovatele Karla Michala budou převezeny ze Švýcarska do Prahy a v sobotu 11. 10. uloženy na zbraslavském Havlíně. Neuvedli jsem ovšem čas obřadu – 13.00.
–red–
Soutěž
Správná odpověď na úkol z čísla 39 – Kde se narodila Frances Mayesová? – zní: V americké Georgii. Knihu Pod toskánským sluncem posíláme Marcele Hanušové z Prahy 9.
–mam–