Režie Steve Shill, Alison Maclean, Charles McDougall, Jeremy Podeswa, 2007, 10 x 55 min.
Bontonfilm 2008
Po úspěšném seriálu Řím se televize HBO pustila do mladší dějinné etapy a ke scenáristickému stolu si pozvala Michaela Hirsta, autora diptychu o královně Alžbětě. Jindřicha VIII. si žáci a studenti pamatují díky jeho milostným pletkám a v pozadí jim zní, že kvůli jedné z nich se odklonil od Vatikánu. Hirst začíná dlouho před tímto aktem, král a lidé kolem něj mají dostatek času na to, aby divákům předvedli své nejednoznačné povahové rysy. A i když známe historii, prostupuje seriálem čím dál hutnější atmosféra a všudypřítomné napětí z toho, co přijde. Soudobá seriálová produkce, zejména ta z HBO, se vyznačuje důrazem na kvalitní kulisy a kostýmy, vynikající zvuk a impozantní hudbu. Dobové reálie jsou pečlivě vykresleny, stejně jako postavy. Hvězdou je tu přitažlivě odpudivý Jonathan Rhys Meyers v roli Jindřicha, ale první sérii (ano, už vznikla i druhá) ve skutečnosti dominuje Sam Neill. Jeho kardinál Wolsey představuje brilantní dramatický prvek, na kterém vše stojí, oplývá charizmatem, divák jej bude nenávidět, ale těžce se mu dívá, když zmizí z obrazu. Seriál Tudorovci můžeme nařknout i z jisté míry popularizace (či snad bulvarizace), o čemž svědčí efektní úvodní znělka, ale i tento produkt se musí prodat. Bonusy, které by divák mohl očekávat, se bohužel nekonají.
Lukáš Gregor
Odsouzeni k boji / Battle for Haditha
Režie Nick Broomfield, 2007, 97 min.
MagicBox 2008
Režisér, který má zkušenosti s dokumentem a mnoho svých filmů natočil podle skutečných událostí, se tentokrát zaměřil na zavraždění 24 civilistů v irácké Hadítě v roce 2005, na němž se podíleli američtí vojáci. Naštěstí se neuchýlil k tomu, aby obviněné americké vojáky vylíčil jako krvežíznivé vrahy. Vinu spíš svaluje na jejich vedení, výcvikové metody i psychický stres, který nadřízení odmítají řešit. V jedné výcvikové scéně například důstojník vtlouká svým podřízeným do hlavy, že nebezpečné jsou i ženy, které jsou po smrti svého manžela schopny odpálit bombu, již umístí na sebe a neváhají ji nastražit i na své dítě. Přežít tak může jen ten, kdo zaútočí první. Ve snímku sledujeme skupinu vojáků, kteří svou misi berou spíš jako počítačovou hru v reálu, a také obyčejnou iráckou rodinu, přičemž od počátku víme, jak střet obou skupin skončí. Stačí, aby o život přišel jeden z vojáků, a všichni Iráčané, kteří se náhodou pohybují nebo bydlí poblíž, se dostávají do jednoho pytle se skutečnými viníky. Režisér ukazuje situaci v Iráku jako bludný kruh, když američtí vojáci svým agresivním chováním a jejich nadřízení nepochopením jim cizí kultury vychovávají novou generaci povstalců. Zmíněná rodina tu řeší, zda má nahlásit, že dva povstalci zabudovali do silnice bombu: když to prozradí, může čekat pomstu od al-Káidy, když ne, pomstí se jí vojáci. Irák byl lapen do pasti.
Jiří G. Růžička
Co? / Che?
Režie Roman Polanski, 1972, 109 min.
Levné knihy 2008
Zatímco některým filmům Romana Polanského bývá nejen u nás věnována až zbytečně velká pozornost (Ples upírů, Rosemary má děťátko, Čínská čtvrť), jeho italský snímek je odsunut do pozadí. Film představuje právě v kontextu italské kinematografie sedmdesátých let důležitý příspěvek k tematice sexu a jeho různým formám v soudobé společnosti, i když jde žánrově o komedii. Útěk před násilníky přivede mladou dívku (Sydne Romeovou) do přímořské vily, kde se postupně setkává s podivnými obyvateli a jejich převrácenými společenskými normami. Poznává zde podivínského svůdce (Marcello Mastroianni), který ji podrobuje svým sexuálním deviacím. Dívka probudí příchodem do hotelu sexuální chtíč zdejší komunity. Polanského bizarní satiru lze chápat jako subjektivně koncipovanou erotickou alegorii na hédonickou morálku vyšší sociální vrstvy, stejně jako kritiku konzervatismu a náboženských konvencí. Ve stylistické výstavbě filmu dominuje vizuální složka v pojetí dvou italských kameramanů Marcella Gattiho (častý spolupracovník na politických rekonstrukcích Gilla Pontecorva) a Giuseppa Ruzzoliniho (snímal některé Pasoliniho snímky), kteří zakládají svůj přístup k filmovému obrazu na ostrých barevných kontrastech a dynamických jízdách kamery. Disk obsahuje tradiční dvojí jazykový výběr – původní italské znění a české titulky.
Jan Švábenický
Calexico
Carried to Dust
Quarterstick 2008
Po dvou letech se s novým materiálem přihlásil kolektiv z arizonského Tusconu. První desku, nazvanou Spoke, vydali v druhé půlce 90. let, ale nejvíce na sebe upozornili teprve nedávno, albem Feast of Wire z roku 2003, a zejména pak společným EP s písničkářem Iron & Wine, In the Reins (2005). I poslední, dva roky stará Garden Ruin se těšila mimořádné přízni fanoušků i kritiky. Byla to první deska Calexico, kde nebyly žádné čistě instrumentální skladby a zvuk kapely se na ní posunul k přímočarému indie rocku. Ten je originálně zkombinovaný s alternativním country, folkem a ozvěnami mariachi. Jednu z nových skladeb věnovala kapela Víctoru Jarovi, výrazné postavě umění Latinské Ameriky. Šestičlenná skupina je výjimečná svou schopností navodit silnou atmosféru. V jejich případě je to americký středozápad před pár desítkami let. Hudba Calexico je ale zároveň současná, aranže moderní, svižné a chytré, některé texty ve španělštině jsou příjemným osvěžením. V některých z patnácti skladeb hostují na přeskáčku Iron & Wine, folková písničkářka Pieta Brown (například v chytlavé Two Silver Trees či baladě Slowness) nebo Doug McCombs z Tortoise. Carried to Dust spojuje čistou krásu i tradiční zvuk starších nahrávek a jemné experimentování s žánry na In the Reins ve vyváženou kolekci, která na konci roku, až se budou oceňovat nejlepší letošní desky, jistě chybět nebude.
Karel Kočka
Dick4Dick
Grey Album
Mystic 2008
Elektropunkové balady, hybridní pop, machistická stylizace ad absurdum, explicitní pódiová prezentace a pornografická image s texty, pro něž je klíčový orgán z názvu kapely. Tak se před čtyřmi lety představila polská kapela Dick4Dick na svém debutu Silver Ballads, kde předělala a zkřížila nepočítaně notoricky známých melodií, počínaje Black Sabbath a konče Elvisem. To, co se původně mohlo zdát jako recesistický boční projekt, se na novém albu ukazuje nejen jako životaschopná kapela, ale podle prvních nadšených ohlasů dokonce jako jeden z letošních polských vrcholů. Znatelně ubylo citací z dějin hudební popkultury, z kosmonautů se stali polonazí kníratí rockeři v kožešinách a hlavním východiskem – jak lze uhádnout také z názvu – se stal rock’n’roll. V něm byl od počátku skrytý silný sexuální podtón, který Dick4Dick umocnili svou přímočarou sebeironií a vlivy těch nejobskurnějších hudebních stylů (glam rock, disco). Šedé album znatelně čerpá ze skupin Mikea Pattona (konkrétně z Faith No More nebo Mr. Bungle), což potvrzuje i manýristický vokál M. Bunia S., který se přímo perverzně vyžívá v rockových ornamentech (Gina). Mísí se zde tvrdé kytary s folkem a epickými dechovými či smyčcovými pasážemi, hammondky ze sedmdesátkového porna střídají postjazzové prvky, které známe z Buniovy „vážné“ skupiny Ludzie (Hold your fire). Co píseň, to hit – „There’s no chance you’ll be dry tonight!“
Karel Kouba
Horňácká muzika Petra Mičky
Z koreňů strom
Indies Happy Trails 2007
Luxusně vypravený, převážně v angličtině psaný booklet nenechává nikoho na pochybách, že tahle deska je exportní. Horňácká muzika Petra Mičky překvapivě nefunguje
padesát, ale teprve necelých deset let, a ještě překvapivěji je Z koreňů strom jejím prvním samostatným albem. Lidové písně v podání těchto muzikantů jsou syrovější, pro nenavyklého posluchače (resp. toho, který je odchován různými deriváty Čechomoru) možná až příliš – a v tom lze snad spatřovat přínos této produkce. O technicky kvalitním provedení není pochyb. Je to dravé a chytlavé a možná to některé posluchače přiměje i ke zpěvu – třeba roztomilé písně „Dobrý taký gazda, co má štyry voly, ešče lepší taký, co má štyry ženy – jednu na robotu, druhú na sobotu, tretí do neděle, štvrtú do postele.“ Celé to nicméně vzbuzuje několikero otázek: skutečně přináší tato deska něco, co už znalci a sběratelé nemají a neznají, nespočívá případná síla Horňácké muziky Petra Mičky spíše v koncertování? Pročpak nahrávat, má-li za tím být více než jen pustý komerční kalkul (protože folklor je zrovna v kursu)? I heslo „Traditional Folk Music from Horňácko (Moravia)“ působí spíše jako popisek z muzea či obchodu se suvenýry, což bývá namnoze totéž.
Vojtěch Varyš