Ad Nad zánikem humanitních oborů (A2 č. 42/2008)
Veliké množství absolventů různých vysokých humanitních škol v oborech, jako je např. religionistika, dějiny umění, sociologie, fakulty tvůrčího psaní, sociální antropologie, ekologie, fakulta humanitních studií atd., atd., vede ke vzniku početné skupiny lidí, kteří sice disponují jakýmsi vysokoškolským titulem, ale v praxi mají minimální šanci sehnat práci v oboru. Většinou pracují v různých bídně placených zaměstnáních a mají pocit zneuznanosti. Vzniká tak frustrovaná a verbálně často dost agresivní skupina intelektálů, která neustále volá po různých grantech, dotacích, podporách, tvorbě nových humanitních vysokých škol atd. Tito lidé se např. ve Francii nazývají „univerzitní proletariát“. Myslím, že by bylo velmi žádoucí, aby vysoké školy nebyly placeny podle počtu studentů v 1. a 2. ročníku, ale podle reálného uplatnění svých absolventů, nebo aby alespoň byla povinnost tyto údaje shromáždit a zveřejnit. To by samozřejmě vedlo k tomu, že by školy přece jen více reagovaly na reálnou poptávku po pracovních místech a vytvářely o něco méně onoho „proleteriátu“.
Pavel Fredevald
Jsem přesvědčen, že každý má nárok na to studovat, co chce. Kdo by dopředu posuzoval, kolik ze studentů daného oboru se pak uplatní na trhu práce? A jeden argument navíc z pozice rodiče: studuje-li má dcera na VŠ, vím, že já jí to studium platím – ať už přímo nebo z daní. Za své peníze chci své dceři dopřát to vzdělání, které ona chce. A ať se páni technokrati nezlobí, i kdyby celý život jako vystudovaná filosofka byla jen tak v domácnosti, to přece není argument proto, aby filosofii nestudovala.
Václav Kašpar
Zmizela jakákoliv mezifakultní solidarita, postupně mizí i solidarita mezikatederní – tedy to, že obory, které jsou schopny na sebe dobře vydělat (psychologie), pomáhají oborům, které toho z logiky věci schopny býti nemohou (filosofie). Takže mizení zásadních oborů, s nimiž byl kdysi vznik středověkých univerzit nedílně spjat, není vůbec nereálný.
Petr Orság
Ad Umění pomáhat (A2 č. 42/2008)
Dovolil bych si autorku článku upozornit, že slova „postižení“, „hendikepovaní“ apod. jsou již dnes poněkud zastaralá. Jde přece především o lidi (!) s postižením, hendikepem apod.
Jan Andrejsek
Ad Levné obrazy (A2 č. 40/2008)
Tento článek zcela jasně ukazuje, proč současné umění ztratilo schopnost oslovit širší publikum. Článek je nesrozumitelný, plný odkazů a nepochopitelných myšlenkových konstrukcí, ve kterých se nevyzná ani kunsthistorik, a působí dojmem, že autora vůbec nezajímá, bude-li to někdo číst.
Zdeněk
Kokoliův text je jednoduchý, geniální a přišel včas. Vyjádřil to, s čím neobratně zápolí šiky teoretiků. Jako by se mu to vnutilo samo, ryzí intuice...
Milan Kozelka
Ad Nedobrodružný noční život (A2 č. 42/2008)
Názor Michala Kříže na film Děti noci mi konvenuje, ale irituje mě ta šeptanda: „Proslýchá se – a kritici to také vyzdvihují – že film měl původně skvělý, pocitově prožitý scénář Ireny Hejdové, jenž prý doznal velkých změn a z něhož se vyloupl realisticky pojatý příběh z pražského Karlína.“ To měl buď ověřit v tom původně skvělém scénáři, nebo o tom nepsat. A ti kritici ho četli? Problém filmu je podle mě hlavně v atmosféře. Není fakticky moc noční. Ale stejně je to krásný film.
Martin Koláček