Režie Lucio Fulci, 1982, 88 min.
Levné knihy 2007
Český DVD trh již určitou dobu nabízí další článek z tvorby kontroverzního italského filmaře Lucia Fulciho. Neúspěšný policejní komisař a psychiatr vyšetřují sérii brutálních vražd sexuálního maniaka zaměřeného na ženské oběti. Vraždy jsou zobrazeny ze subjektivního pohledu vraha, takže divák je společně s postavami vtažen do procesu postupného rozkrývání jeho identity. Fulci zasazuje příběh do newyorských ulic, metra, nočních podniků, erotických klubů, nevěstinců i odlehlých zákoutí, která představují svým specificky vymezeným prostředím charakteristická místa pro přítomnost vraha. Prostředí pojímá tvůrce ve dvou významech: jako vykreslení určité vrstvy zobrazované společnosti a jako noční psychedelické bludiště, které se stává útočištěm pro tajemnou postavu vraha. Newyorská metropole tak představuje pro vyšetřovatele velkoměstskou džungli, kde se ztrácí vrah a objevují jeho oběti. Některé scény buduje režisér tak, že prolíná realitu s fikcí, kdy divák ztrácí orientaci v událostech probíhajících ve snu a ve skutečnosti. Fulci je známý svým rafinovaným experimentováním s několika žánrovými rovinami, typickým tvůrčím postupem pro žánr giallo, k němuž se řadí také tento snímek. Disk je bohužel uveden v jedné ze svých zcenzurovaných verzí.
Jan Švábenický
Zámek v oblacích / Hauru no ugoku shiro
Režie Hayao Miyazaki, 2004, 119 min.
Hollywood Classic Entertainment 2008
Na úvod poznámka k přeloženému názvu: jakž takž chápu, že někdy distributor změní název filmu, aby se lépe prodával. Nechápu ale, jak se mu může podařit převzít název jiného filmu stejného režiséra, v tomto případě Laputy, s podtitulem Zámek v oblacích. Navíc tu žádný zámek v oblacích není, ale objevuje se tu pohyblivý hrad, jak uvádí název anglický (Howl’s Moving Castle). Nicméně je dobře, že se tento film u nás objevil. Je krásný! Miyazaki patří už pár let k animátorské špičce a jeho filmy si užije jak dítě, tak dospělý. Zámek v oblacích patří k jeho nejlepším. Tolik fantazie se na dvouhodinové ploše (která uteče až příliš rychle) jen tak nevidí. Už jen nápad s dveřmi do několika časoprostorů je geniální. Stejně tak proměna malé holčičky ve vetchou stařenu. „To jsem si nikdy neuvědomovala, že to mají staří lidé tak těžké,“ říká, když kráčí do strmého kopce na svém útěku z domova, kde ve své nové podobě nemůže zůstat. Gejzír nápadů doplňuje výborně vybraný hudební doprovod a českého distributora je nutno pochválit za skvěle padnoucí dabing. To nebývá u japonského anime zdaleka pravidlem. Pokud se dá Miyazakiho tvorba s něčím srovnat, jsou to snímky studia Pixar, nicméně kvalita těch Miyazakiho je ještě daleko vyrovnanější. Snad nám distributor poskytne i starší snímky tohoto režiséra (zatím tu vyšla jen Princezna Mononoke a Cesta do fantazie) nebo jeho letošní film Ponyo na útesech.
Jiří G. Růžička
Diamanda Galás
Guilty Guilty Guilty
Mute 2008
Doby šokujících sólových vokálních vystoupení, během nichž démonický hlas Diamandy Galás svlečené do půli těla a pomazané krví pronikal tmou koncertních sálů, jsou už dávno pryč. Zpěvačka ovšem zůstává své pochmurné, transgresivní poetice věrná i v komornějším provedení. Už není tak provokativní, avšak to hlavní zůstává: nezaměnitelně expresivní vokální projev s neuvěřitelným rozsahem, dekadentní stylizace Medúzy převlečené za operní divu a témata související s láskou a smrtí, která zpracovává empaticky, ale bez jakéhokoliv sentimentu. Počínaje albem The Singer (1992), na němž se představila jen s akustickým pianem, se stala klidnější „písničková“ alba jistou konstantou, která oproti těm experimentálnějším nepřekvapí, ale vždy potvrdí, že její styl je čistý, osobitý a prakticky nevyčerpatelný. Na nové album, patřící do série záznamů koncertních nahrávek, zpěvačka vybrala sedm klasických jazzových, bluesových a countryových milostných písní, které ale pojednávají o lásce nenaplněné, tragické a destruktivní. Mezi pochmurnými příběhy v mollové tónině najdeme například známé písně Long Black Veil, Heaven Have Mercy nebo Autumn Leaves. Málokdo dokáže oslovit Smrt s takovou samozřejmostí a zároveň uvěřitelností, jak to ve svých písních činí Diamanda Galás. Jestli původní význam slova „blues“ znamenal stav tíživého smutku, ona dnes jako jedna z mála dokáže jít bez patosu až na jeho dřeň.
Karel Kouba
Radio Kebrle
Režie Zdeněk Durdil, 2007, 16 min.
Tichý syndikát 2008
Nekonečný komiks o baviči Fredu Brunoldovi a jeho kabaretu „pochybné pověsti a pokleslé úrovně” Vojtěcha Maška a Džiana Babana byl inspirací ke svéráznému animovanému snímku Zdeňka Durdila. Monstrózní Fred Brunold v podání geniálně slizkého Roberta Nebřenského v něm ukazuje své začátky moderátora podivného rádia, které by nejradši poslalo důchodce pana Kebrleho „do kytek”. Škodolibý Brunold si zve do studia Kebrleho rodinné příslušníky, kteří nenechají na nebohém důchodci nit suchou. Rádio neustále odbíjí „78 let, 63 dní a 8 hodin“ Kebrleho času. Černohumorná historka zhmotňuje úzkosti bezmocného důchodce a je tak vtipnou sondou o moci médií i pokusem přiblížit psychiku stáří, aniž by se mu vysmívala. Vizuálně pozoruhodná animace ve své nadsázce jen umocňuje dojem fiktivního světa rádia – používá pixilaci, tedy animaci živé herecké akce. Ta se původně točila před modrým pozadím, aby se pak vytvořilo v počítači virtuální prostředí rádia na základě retro fotografií nalezených na webu. V Durdilově snímku se skvěle mísí humor komiksové dvojice Mašek + Baban se stylovým výtvarnem, umocňujícím nadsázku i výrazný retro styl příběhu. Vybočuje tak ze současné české animace podobně výrazně jako oba autoři z české komiksové scény. Snímek získal Zvláštní cenu poroty v sekci Oficiální výběr na loňském Fresh Film Festu. Radio Kebrle si můžete koupit na DVD či legálně stáhnout.
Kamila Boháčková