Kopačky
Forgetting Sarah Marshall
Režie Nicholas Stoller, 2008, 112 min.
Bontonfilm 2008
Producent Judd Apatow je již dobře zavedená značka na specifické (v každém věku pubertální) odvětví komediálního žánru. Ačkoliv jeho humor vyžaduje u diváka obdobné cítění (jinak by se buď pohoršeně odmítal dívat, nebo by se zkrátka nesmál), upřít mu nelze nenásilné plynutí a vpravdě relaxační účinky. Pod Kopačkami sice není podepsán ani jako režisér, ani jako scenárista, snímek však patří k tomu nejlepšímu z filmů, na nichž se podílel. Herecké představitele známe z jeho ostatních komedií; tentokrát si vyrazili na Havajské ostrovy. Témata, s nimiž se střetávají, nevybočují nikterak z repertoáru „old-teenagerské” taškařice. (Ne)ideální fungování vztahů, hádky a udobřování a především sex. Kopačky jsou svěžím koktejlem, obhroublost zjemňují do stravitelnější podoby a dokonce vyznívají podobně romanticky a poučně jako třeba Zbouchnutá. Pokud byste si chtěli užít více legrace, pusťte si komentáře tvůrců. A pokud ani tohle nestačí, lze za hranicemi pořídit třídiskové (!) vydání, které ukáže, co ještě tvůrci při realizaci snímku vytvořili, ale báli se do kinoverze dát.
Lukáš Gregor
Control
Režie Anton Corbijn, 2007, 121 min.
Aerofilms, Lidové noviny 2008
Příbalových DVD vychází dnes tolik, že je člověk stěží stačí zaznamenat. K těm, jež se vyplatí sledovat, patří filmy z nové edice, kterou vydávají Lidové noviny a Aerofilms. V jejím rámci se u nás poprvé na DVD představuje snímek Control. Vítěz nejrůznějších cen z celého světa sleduje krátkou, ale o to intenzivnější kariéru Iana Curtise, zpěváka skupiny Joy Division. Režie se chopil fotograf a autor mnoha znamenitých videoklipů Anton Corbijn a obraz skutečně působí fotogenicky (nicméně nijak objevně). Tím nejlepším na tomto snímku je Sam Riley v roli Curtise, ať už si to mašíruje na pódiu při koncertu, nebo se svíjí v epileptické křeči. Curtis tu představuje znuděného fracka, který se potácí někde mezi blonďatou manželkou s dítětem, jež se mu před očima proměňuje v domácí kuchtu, a krásnou tmavovlasou fanynkou. Režisér nedokázal zachytit psychologický profil bezesporu rozporuplné osobnosti a příliš se spolehl na pár vypjatých okamžiků, které však jako by sem vůbec nepatřily, a to včetně závěrečné sebevraždy. Většina filmu je nudným opakováním věčných návratů s batohem přes rameno. Pokud šlo Corbijnovi o to ukázat, že hudební legenda je postavena na puberťácky povrchním chápání života, podařilo se mu to. Měl jsem pocit, že mu však šlo o pravý opak.
Jiří G. Růžička
Prokletí smrti
Operazione paura
Režie Mario Bava, 1966, 80 min.
Řitka video 2007
Italský horor je v české distribuci zastoupen zejména filmy Daria Argenta a Lucia Fulciho. Nyní je u nás dostupný další titul, tentokrát od Maria Bavy, z jehož tvorby byla v Českuu distribuována Planeta upírů. Podobně jako v některých předchozích filmech situuje Bava děj do minulosti, aby tak oživil jeden z charakteristických rysů gotického hororu. Do zapadlé vesnice v Transylvánii přichází mladý lékař, povolaný vyšetřujícím komisařem, aby stanovil příčinu smrti zdejší dívky. Hrdina zpočátku ignoruje pověrčivost vesničanů z tradující se místní legendy, avšak vzápětí je sám konfrontován s nevysvětlitelnými událostmi. Pro režiséra není důležitý příběh, ale především osobitý filmový styl. Nekonvenčními postupy vytváří vysoce stylizovanou atmosféru prostředí. Útočí na divákův zrak výraznými barvami, kterými dokresluje starou vilu, úzké uličky, zarostlý hřbitov nebo trosky vesnických staveb. Všudypřítomná mlha je častým prvkem Bavovy tvorby a symbolizuje příchod nebezpečí nebo vystihuje mysteriózní povahu místa. Vytříbený barokní manýrismus slouží režisérovi k bezprostřednímu rozbití hranice mezi realitou a fikcí. Prudké nájezdy kamery na detaily předmětů a lidských tváří uvádějí diváka do gradujícího napětí. Disk nabízí kromě tradiční dvojjazyčné verze a upoutávek na další tituly také krátký amatérský snímek natočený autory společnosti Řitka video.
Jan Švábenický
Renée Fleming
Richard Strauss: Songs & Arias
Decca Music 2008
Americká sopranistka Renée Flemingová dnes patří k nejlepším interpretkám oper a písní Richarda Strausse, který se často vyskytuje v její diskografii. Straussovu „labutí píseň“, překrásné a mezi pěvkyněmi oblíbené a často nahrávané Čtyři poslední písně, Flemingová již jednou nahrála, a to v polovině devadesátých let. Nová nahrávka je jistým posunem. Nedá se říci, jestli je lepší, ale je trochu jiná: vyzrálejší, hlubší, procítěnější, ale na druhé straně i svěžejší. Jiný je také doprovod: Mnichovské filharmoniky zde řídí Christian Thielemann. Jeho tempa jsou uměřená a sopranistce vychází maximálně vstříc. Nahrávka vznikla živě, při koncertu letos v dubnu, není to však vůbec znát na technické kvalitě, naopak pozitivně se to projevuje na celkovém vyznění a na atmosféře alba. Po Čtyřech posledních písních následují tři rozsáhlejší ukázky z opery Ariadna na Naxu. Flemingová je tu ideální Ariadnou, hrdinnou, lyrickou, zklamanou i tragickou. Operu pak střídají opět čtyři písně, tentokrát vybrané z různých opusů. Dobře je slyšet ten rozdíl mezi vášnivější operou a uměřenějšími písněmi – Flemingová dokáže hlas zklidnit, oprostit, věnovat se více výrazu než emocím, aniž by její interpretace byla chladná či povrchní. Na závěr pak zazní árie z opery Egyptská Helena, která se příliš neuvádí. Škoda jen, že album má jen necelou hodinu.
Milan Valden
Jaromír Honzák
A Question To All Your Answers
Animal Music 2008
Fenomén Davida Dorůžky, našeho bezesporu nejoriginálnějšího přestavitele nastupující jazzové generace, by rozhodně tak jasně nezářil, nebýt řady souputníků a také předchůdců. Pominout nelze především dalšího představitele české jazzové školy, Jaromíra Honzáka. Právě on už léta spolupracoval s polskými jazzmany, kteří se nakonec stali i jednou z Dorůžkových opor. Na albu A Question To All Your Answers se objevuje jak pianista Michal Tokaj, tak bubeník Lukasz Źyta. A nechybí samozřejmě Dorůžkova kytara. V roli sidemana ještě nenabízí osobité pojetí, které přinesl na svém druhém albu Silenty Dawning, ale už jsou na něm cítit názvuky budoucího vývoje. Je však patrné, jaký pokrok udělal Honzák. Stále je mu blízká lyrická poloha, zřetelně ovlivněná Mrázem nebo Charlie Hadenem, není to král swingové walking bass, ale muzikant stavějící na náladě. Neutápí se ovšem v přílišné lyričnosti jako na Present Past. Kombinace Tokajových elektrických kláves s klarinetem a flétnou nabízejí až impresionistickou zvukomalebnost, v řadě skladeb nechybějí ani zneklidňující prvky v podobě nezvyklých zvuků v pozadí. Ty se objevují v divoce se rozjíždějící titulní skladbě, kde Tokaj přechází z doprovodu až do perlícího sóla. Hudba si přitom zachovává melodičnost. Rychlejší skladby vyvažují lyrické náladovky, jako je The Rain Message či Great Andveture of The Last Leaf.
Alex Švamberk
Daniel Padden
Pause For The Jet
Dekorder 2008
Nadšená recenze v časopisu Wire nelhala: Daniel Padden, třetina experimentálního souboru Volcano The Bear, je něčím na způsob průsečíku Syda Barretta, Roberta Wyatta a Nurse With Wound. Jeho sólové album pro ne nejaktivnější, ale rozhodně pozoruhodnou hamburskou značku Dekorder je sedmatřicetiminutovou kolekcí sedmnácti miniatur, jejichž stylové rozmezí sahá od nespecifikovaných hluků přes tklivé písně a jazzové názvuky až k falešnému skřípotu houslí hampejzového šramlu. Pozoruhodná je soudržnost desky: různé motivky poklidně vplouvají jeden do druhého a trvají dostatečně krátce na to, aby album nezatížily stylovými asociacemi. Vše se odehrává v zastřené atmosféře (londýnská mlha, kdybych měl vyslovit první asociaci), plné unikavých siluet dobře známých podob a zároveň prodchnuté náznaky. Padden evidentně umí napsat chytlavou folkovou, psychedelickou či snad indie píseň, nevidí ale důvod nějak příliš se s tím předvádět. Nejhitovější z nich, pokud se u tohoto alba dá takové slovo vůbec použít, The Liar Inbetween, se zničehonic zjeví jako desátý track v pořadí, obklopen torzem freejazzu z jedné strany a z druhé přinejmenším zpola náhodným brnkáním, za nímž hned následují jakési dýchavičné varhany, na které jako by hrál zadrhávající se strojek – rozbitý pozůstatek odjedší pouti. Něžně vyvedené muchláže zvukových krajinek, jinak popsat nedovedu.
Petr Ferenc