V Olomouci se odehrál 10. ročník veletrhu Moderní žena. Co na něm hledat a komu je určen? Poradí vám v dopoledním vysílání Radiožurnálu. V telefonickém rozhovoru moderátora s ředitelkou se nechte okouzlit množstvím vystavovatelů z oblastí, bez nichž se moderní žena zkrátka neobejde: kosmetika, móda, gastronomie. Organizátoři – a veřejnoprávní médium spolu s nimi – však myslí i na budoucnost žen: na akci si lze nechat vyložit karty. U těchto stánků prý bylo doslova narváno. Inu ženy, znáte je, půvabné, a přitom tak iracionální… A co jestli se na veletrh se svou polovičkou vypraví také muž? Nebude se zde nudit? I pro tu šťastnější část lidstva, která je dokonalá sama o sobě a nemusí proto být „přitažlivá a zároveň dobrá hospodyňka“, přispěchá paní ředitelka s nápadem: mohou třeba „okukovat krásné modelky“. No není to atraktivní tip na výlet? Děkujeme Radiožurnálu, že se do Olomouce vypravil za nás. Alespoň jsme my, ženy veskrze nemoderní, mohly zůstat doma. A vzdělávat se – třeba za poslechu rozhlasu.
Marta Ljubková
Česká pop music toho ve světě příliš nedokázala. Od tohoto týdne to už možná tak úplně neplatí. Jeden kluk z Holešovic dokončil desku, která v lednu vyjde i za velkou louží. Už při pohledu na její tracklist je zřejmé, že je pro Ameriku dělaná. S DJ Witchem (to je on) na ní pracovaly významné osoby převážně amerického hip hopu. Podobná spolupráce v nejvyšších patrech svého oboru se nepřihodila ani největší české popové hvězdě Karlu Gottovi, který začal zrovna nedávno do hip hopu fušovat pomocí písně nazpívané s raperem Bushidem. Nic podobného se však nepodařilo ani nejznámějším evropským producentům. Jak se mohlo stát, že nejprodávanější raper současnosti Lill Wayne a řada dalších (Raekwon, Talib Kweli, M. O. P., Havoc) hostují na počinu pražského producenta? Krom nepopiratelného Wichova talentu je zřejmé, že to nejde bez velkých peněz. Nic není zadarmo a v hip hopu, jenž se stal komerční továrnou, která už dávno neprodukuje jen hudbu, to platí dvojnásob. O úspěchu v Česku vzhledem k Wichově popularitě a obsazení interpretů nelze v nejmenším pochybovat; zda vynaložené zlato postačí na to, aby se „vyjebaný pražský štýlo“ dostal z Holešovic do Ameriky, se rozhodne až tam.
Lukáš Rychetský
ODS se konečně zbaví syndromu velkého vůdce zakladatele, odkloní se od eurofobních sloganů, zatuchlé neoliberální rétoriky, několika bludných idejí o počasí, roli Ruska či o situaci na Balkáně a českým prezidentem už nebude čestný stranický předseda. Takový dojem mohly vzbudit reakce na pokusné balónky vypouštěné v posledním týdnu z Pražského hradu. Zatím neúspěšné Klausovy snahy o odstranění současného předsedy ODS a jeho nahrazení Pavlem Bémem na nejbližším kongresu strany přivedly Otce k šíření šeptandy o tom, že si založí stranu novou, která ho bude více poslouchat. Tato opravdově pravicová a euroskeptická strana by podle Klausových fámulů měla nastoupit již do kampaně k volbám do evropského parlamentu. Hodně nespokojenců z ODS by ale zřejmě nepřetáhla, ti totiž podle průzkumů z 60 procent podporují Lisabonskou smlouvu a také se často domnívají, že „politika ODS je málo sociální“. Jenže jásání nad tím, že se Klausovi nedaří ODS ovládnout, nýbrž jen rozkládat, není na místě. Co totiž po jeho případném definitivním rozchodu se stranou, kterou vytvořil a která ho dostala do čela státu, bude? K zakladatelskému otisku totiž kromě přežilé rétoriky patří i mafiánské propojení politiky a byznysu. A to s Klausem neodejde.
Filip Pospíšil
Minulý týden se Evropská komise pozastavila nad monopolem ochranných autorských svazů u nás a v Maďarsku. Údajně podal podnět pro stížnost jiný, zahraniční kolektivní správce autorských práv, který by k nám chtěl proniknout. Konkurenci bychom tu rozhodně potřebovali. Ještě víc však chápavější legislativce, kteří si uvědomí, že 20. století je nenávratně pryč. Právo na odměnu za duševní výkon bychom neměli nikomu upírat, nicméně mnohá opatření jsou absurdní. Například trvání autorských práv ještě sedmdesát let po smrti autora. Jako by ten, kdo tato práva zdědí (tedy děti a dále i vnuci či pravnuci), měl na vzniku chráněného díla nějaký podíl. Délka ochrany pak vypadá směšně, když je dnes pravidlem, že se umělecké dílo objeví na internetu dokonce ještě předtím, než oficiálně vyjde. Další absurditou je rozšiřující se počet položek, z nichž si OSA, DILIA a Intergram nárokují provize – kopírovací stroje, papírové kopie, prázdná DVD a CD, harddisky, flash paměti (od nového roku všechny optické nosiče), koncerty, diskotéky, hotelové audiovizuální vybavení… Jde o kompenzaci za § 30 autorského zákona, který povoluje kopírování pro vlastní potřebu. Spíše to však vypadá, že jde o slušný zdroj peněz pro kolektivní správce – tak proč se o něj s někým dělit.
Jiří G. Růžička