Režie Gore Verbinski, 2007, 168 min.
Buena Vista 2007
Prokletí černé perly přineslo poutavé šermování, zdařilé digitálně hnijící piráty, záchranu krásné dívky a vzkříšení potopeného žánru. V truhle mrtvého muže toho bylo objeveno ještě více: šermování v kutálejícím se mlýnském kole, digitální obří chobotnice nebo odvrácená tvář krásné dívky. Co se skrývá na konci světa? Verbinski tu sestřelí mnohá klišé letních blockbusterů. První třetina vysvobozování legendárního Sparrowa přinese až avantgardní zážitek (nahoře je doslova dole). Příběh snímku je úmyslně překombinovaný. Všechny ty několikanásobné zrady mají podtrhnout pirátský způsob života, o jehož záchranu se bojuje. Největší potopené klišé představuje rozuzlení lásky Elizabeth a Willa, které je od obvyklých přesládlých happy endů vzdáleno stovky námořních mil. Verbinski však nezapomíná, co živí pojídače filmového popcornu: originální humor (uražený zmrzlý palec), výpravné okamžiky (potopení lodi obchodní společnosti), či filmové citace (hudební pocta Morriconemu). Závěrečná bitva na okraji vodního víru představuje to nejlepší, co kdy plulo v karibských vodách scenáristicky, režijně, trikově, ale především hudebně. Hlavní motiv Hoist the Colours převyšuje mnohá předchozí díla Hanse Zimmera. Nechte se pohltit poutavým šermováním nad cyklickou vodní propastí, zdařilým digitálním maelstormem, motivačním bitevním proslovem krásné dívky či bohatou bonusovou výbavou dvoudiskové edice.
Milan Klíma
Arthur a Minimojové / Arthur et les Minimoys
Režie Luc Besson, 2006, 102 min.
MagicBox 2007
Luc Besson jako producent v poslední době budí u diváků spíše ostražitost a recyklace neoriginálních nápadů bohužel poznamenala i jeho první režijní dotek s animovaným filmem. Ambicemi je přitom snímek nabitý až moc (stačí si sečíst rozpočet, hvězdy v obsazení a moderní technologii, oceněnou IMAGINA Prize). Besson však, stejně jako spousta dalších na poli CGI animace, podcenil scénář. Nahromadit slabé momenty z titulů jako Mravenčí polepšovna a okopírovat méně slabé z Mravence Z a Života brouka, to by uměl kdekdo, a možná i lépe. Silnou stránkou měla být animace, paradoxně však působivější dojem zanechávají sekvence se živými herci. Ostatně zabírají-li animované akční scény více než dvě třetiny děje a ke všemu je nepřehlednost v jejich případě eufemismem, těžko ocenit animační pokrok, o němž tvůrci básní. Arthur ohmatává atributy fantasy žánru, ale nepřispívá něčím původním, sází na jistotu. Nebo prostě na to, že malým dětem se budou líbit ti ušatí pidimužíčci, zasmějí se deseti variacím pádu na zem a že starší divák bude vděčný, že se nedívá na x-té pokračování Taxi. Do roku 2010 se dočkáme dalších dvou dílů Arthura – Besson má ale co zlepšovat.
Lukáš Gregor
Vampire Weekend / Vampire Weekend
XL Recordings 2008
Na počátku roku 2008 se zrodila hvězda – i když poprvé si mohli skupinu Vampire Weekend poslechnout už ti, kteří sledují různé audioblogy v loňském roce. Teď však s velkou slávou a pochvalami ze všech stran vydávají svou debutovou desku. Není to album pro kdovíjak komplikovaný poslech, spíše klasická kytarovka, která však do sebe vstřebala mnoho vlivů, zejména z africké a barokní hudby (na obalu je na výrazném žlutém pozadí zachycen opulentní lustr). Z jejich hudby i videoklipů je vidět radost z hraní samotného, která se dnes v nekonečných bitvách o to, zda za hudbu platit nebo ne, trochu vytrácí. Z alba zatím vyšly jen dva singly, Mansard Roof a A-Punk, nicméně byste na něm těžko hledali slabší místo. Nevýhodou toho, že si na tuto muziku velmi rychle navyknete, je, že vás také brzy omrzí (člověk neví, kdy s posloucháním přestat!). Tihle upíři z Brooklynu jsou však rozhodně příjemným zpestřením trochu unylého začátku roku na indie-(pop)rockové scéně. Nebude to dlouho trvat a Vampire Weekend uslyšíme nejen z nezávislých rádií, ale možná i z těch více středněproudých anebo i z televizních reklam. Třeba se kapely časem chopí i některý z českých distributorů, kterým vadí, že si lidé hudbu stahují, a tak raději skoro nic nedistribuují.
Jiří G. Růžička
Clark
Throttle Promoter EP
Warp 2007
Zatímco hudební svět napojený na vydavatelství Warp žije přípravami na nové album technoambientního projektu Autechre, produkují hodnotné kusy i jeho ostatní svěřenci. Producent Clark je v současnosti v hledáčku díky albu Turning Dragon, ale předcházelo mu vinylové EP Throttle Promoter z loňského prosince. Chris Clark v něm prozřel z offbeatových zvonečkových experimentů s živým bubeníkem a vrátil se k tanečnímu parketu, kde má elektronika ještě pořád hlavní slovo. Nejde o přímočaré DJské hity, které by si dav zamiloval. Clark se vrátil o několik roků nazpět a mozek si zaklínil mezi technem a breakbeatem, rozklíženým nesmlouvavým dubstepem. Rozmlženými a jakoby nedokonale znějícími efekty a minimalistickými sekvencemi filharmonických orchestrů à la Biosphere, jimiž dusající platformy vycpal, připomíná hluboké kořeny elektronické hudby. Jenže tyhle okamžiky jsou už dávno pryč, a Throttle Promoter proto může působit mírně řečeno nepatřičně, pro někoho rovnou jako vykopávka. Ovšem aktuální Clarkova tvorba nezištně připomíná, jak dobře bylo, když elektronika neprohýbala záda pod rychlokvaškami typu nu-rave a patřilo jí přízvisko „alternativní“. V dnešním měřítku je Throttle Promoter inspirací a návratem k světlým včerejškům, pohledem pamětníka pak nutnou součástí diskografie „zlaté éry“. Že by Clarkova pocta Aphexi Twinovi?
Ondřej Stratilík