Ad Vady na kráse (A2 č. 6/2008)
K reakci Jana Koláře, kterou poslal do redakce A2 (č. 6/2008), jenom dvě připomínky: jistěže nelze než souhlasit s věcnými poznámkami k chybám mého textu Vady na kráse (A2 č. 5/2008). Ten se naopak redakčními chybami nalezenými v textech Divadelních novin (např. ve jménech umělců nebo chybami gramatickými) nezabývá. Spíše jsem se snažila vystopovat pokusy této nekomerční tiskoviny o vlastní grafické a jiné zatraktivnění v chaotické době nadvlády bulváru. Že jsem si pak jako odpověď Jana Koláře přečetla i urážku, mě zaujalo a musím se vůči ní ohradit. Urážení od jakéhokoli kulturně smýšlejícího člověka, natož od šéfredaktora kulturního periodika, totiž vnímám jako nevkusné.
Olga Vlčková
Ad Konce jsou různé, mistře (A2 č. 4/2008)
Autoři literárního díla, v mém případě překladu Penzisty od Friedricha Dürrenmatta, jsou samozřejmě rádi, když má publikované dílo ohlas – čtenářský, ten je nejdůležitější, ovšem i ohlas v publikovaných recenzích, který ten čtenářský může ovlivnit. V případě recenze publikované v A2 kulturním týdeníku bych si ovšem přála, aby raději nevyšla. Dürrenmattův fragment detektivky Penzista není „výjev z jednolitého světa pohádek“, jak píše recenzentka, ale brizantní společenskopolitická próza, byť v hávu detektivky, jejíž materií je všudypřítomná korupce, která se týká všech pater politiky, ale přímo i stínání spisovatelů, kteří se k tomu kriticky vyjadřují svým dílem. Možný konec, který dopsal Urs Widmer, Dürrenmattův přítel, pět let po jeho smrti, je politicky ještě třeskutější a konkrétnější. Ona řeč, již v novele pronáší literární postava autora – Dürrenmattovo alter ego –, Dürrenmatt skutečně pronesl při udílení ceny V. Havlovi 23. listopadu 1990, jmenovala se Švýcarsko jako vězení. U přítomných politiků švýcarských vzbudila takovou nevoli, že mu ani ruku nepodali. Za tři týdny nato Dürrenmatt zemřel. To je tedy dle recenze ten „jednolitý svět pohádek“. Nikdy bych si nepomyslela, že Friedrich Dürrenmatt, jeden z nejvýznamnějších světových autorů 20. století, který je u nás překládán a inscenován půl století, bude v roce 2008 v kulturním týdeníku takto recenzován. Ve světle toho se dva chybné údaje v této nikterak rozsáhlé recenzi – úmrtí F. D. je uvedeno o deset let dříve a jméno hlavního literárního protagonisty Penzisty je chybně napsané – můžou jevit jako méně podstatné. Je tak neslýchané chtít, aby recenzent knihu skutečně přečetl, než se pustí do hodnotících mouder? Dürrenmattovým čtenářům přeju nerušený zážitek ze čtení.
Jana Zoubková, germanistka a překladatelka
Otevřený dopis primátoru Prahy Pavlu Bémovi
Praha 14. 2. 2008
Vážený pane primátore Béme,
dovolujeme si obrátit se na Vás se zásadní výhradou proti záměru vést automobilovou dopravu Letenskými sady během výstavby tamní části Městského okruhu, tzv. tunelu Blanka.
Letenský park je již dnes poznamenán výstavbou tunelu Blanka a bude výrazně poznamenán i jeho provozem. Současný záměr řešit sníženou průjezdnost ulice Milady Horákové výstavbou objízdné komunikace přímo prostorem parku však považujeme za naprosto nepřípustný. O takto devastujícím způsobu řešení dopravy v průběhu stavby na Letné ještě donedávna nikdo nevěděl. Hlavní město Praha prezentovalo Městský okruh jako „čistě podzemní stavbu“, která se nijak negativně nedotkne povrchových prostranství.
Veřejnost se o tomto záměru dozvěděla z médií jen několik týdnů před jeho zamýšlenou realizací. Veřejně se o něm nijak nediskutovalo, a to ani v souvislosti s výstavbou Městského okruhu, ani v souvislosti se zadáním urbanistické studie na řešení Letenské pláně. Opět se ukazuje, jak velkou chybou bylo to, že jste se Vy a Vaši předchůdci rozhodli nevyhodnocovat vliv stavby Městského okruhu na životní prostředí (proces EIA). Tím jste znemožnili, aby se stavba posuzovala komplexně, tedy včetně dočasných řešení v průběhu stavby, a aby byla do hledání nejvhodnějšího řešení zapojena veřejnost.
Vážený pane primátore, vyzýváme Vás, abyste popsanému problému bezodkladně věnoval náležitou pozornost a osobně se zasadil o takové řešení automobilové dopravy během výstavby tunelu Blanka, které negativně neovlivní Letenské sady. Zároveň Vás žádáme o Vaši písemnou odpověď na tento náš dopis.
(Redakčně kráceno)
Arnika – Centrum pro podporu občanů, Martin Skalský; Ateliér pro životní prostředí, Petr Kužvart; Auto*Mat – iniciativa pro lepší život ve městě, Tereza Vohryzková;
Hnutí DUHA Praha, Pavel Přibyl; Oživení, Štěpán Rattay
Pražské matky, Jarmila Johnová; Zelený kruh – Asociace nevládních organizací, Kateřina Ptáčková; Společnost pro trvale udržitelný život, Jiří Dlouhý; Ústav pro ekopolitiku, o. p. s., Tomáš Gremlica
Soutěž
Správná odpověď na otázku z čísla 4 – Která povídka z knihy Smutek poručíka Borůvky je nejstarší a kdy vyšla poprvé? – zní: Ten. Sax. Solo. Vyšla v roce 1963 v ročence Taneční hudba a jazz. Knihu Josefa Škvoreckého Smutek poručíka Borůvky posíláme Mileně Kopičkové do Přeštic.
Odpověď na otázku z čísla 5 – Kdy poprvé vyšla Modrá a hnědá kniha Ludwiga Wittgensteina? – je: V roce 1958. Knihu posíláme Silvii Šopfové do Jiřic u Miroslavi.
Odpověď na otázku z čísla 6 – Čím otrávil markýz de Sade spolu se svým komorníkem v roce 1772 dvě ženy? – zní: Kantaridinem, neboli španělskými muškami. Knihu Nikolaje Frobenia Latourův katalog aneb Komorník markýze de Sade posíláme Janě Vítovcové do Plzně.
–mam–