Ad New New Knížák. Rozhovor s autory výstavy Podivný Kelt (A2 č. 7/2008)
Je mi líto, že musím reagovat, nicméně velice stručně se pokusím uvést na pravou míru populistické a laciné napadení mé osoby a skupiny Ztohoven. Osoba Milana Mikuláštíka z Guma Guar, s níž jsem vedl diskusi na vyprázdněné téma „výroba bot Nike malými dětmi“, je mi lhostejná do momentu, kdy veřejně překrucuje pravdu, ba co hůř, přímo šíří lži. Tento člověk je sám zaměstnancem nadnárodního vydavatelství Ringier, které mimo jiné pravděpodobně vydává i politicky podbízivá periodika v Číně (myslím, že jinak to tam ani nelze). Z tohoto pohledu argumenty člověka, který káže vodu a pije víno, jsou pro mne absolutně prázdné. Cenu NG 333 převzal za Ztohoven právník, čímž skupina dala jasně najevo, v jaké rovině (právní) se tato akce opravdu bude hodnotit. V současnosti skupinu zastupuje sedm právních zástupců, protože seskupení jako takové není právním subjektem. Lehce si spočítáte, že 333 000 Kč je fajn záloha, ale konečnou sumu si ani nechci představit. Do soutěže se skupina nepřihlásila a odmítnutím ocenění se nechtěla stavit proti ceně, o které si myslí, že je pro současnou uměleckou scénu přínosem. Milan Knížák cenu neuděloval, byl pouze členem komise a finanční obnos 333 000 Kč darovala firma Securitas. Dále, kradení čepic policistům nebyla žádná aktivistická akce. Je to prostě součást mého života, „jak se vypořádat s modrou NEautoritou“. Pokud to někdo řadí do aktivistického umění, je to jeho problém. Skupinu Guma Guar vnímám především jako pozéry, stejně tak mne oni mohou vnímat jako pseudoaktivistu. S tím rozdílem, že já se jako aktivistický umělec rozhodně necítím a nikdy jsem se necítil. Koncem března máme první stání u soudu, takže nám držte palce a nenechte se znechutit rétorikou salonních aktivistů.
Roman Týc
Ad Jak dál na Radiožurnálu? (A2 č. 7/2008)
Paní Tachecí byla odvolána, ale nic jiného se nestalo. Program Radiožurnálu se nedá stále poslouchat. Pořady jsou mdlé a bez konkrétních informací. Musíme se zamyslet, kdo za to skutečně může. Za Barborou Tachecí, která byla jen nastrčenou figurkou, stojí hlavní aktér celé neblahé změny Radiožurnálu, a to sám šéf českého rozhlasu. Ten musí okamžitě odstoupit, jinak se v ČRo a hlavně v Radiožurnálu nic nezmění. To je ta žába na prameni totálního kolapsu Radiožurnálu. Musíme se na něj zaměřit jako řádní předplatitelé ČRo a žádat nyní jeho odvolání. Jen tak dojde k návratu kvality a poslechovosti Radiožurnálu. Mrzí mne, že i pan Pokorný se stal hlásnou troubou nového vedení ČRo. I ten musí tento rozhlas opustit. Jeho hlas je již těžko snesitelný, hlavně proto, že zde již nejsou hlavní opory Radiožurnálu v čele s Ivanem Hoffmanem
Josef Menšík
Ad Démon změny. Vítězství i porážka Václava Klause (A2 č. 8/2008)
Autor Jiří Vančura jaksi zapomněl říci, že takzvaný úspěch Jana Švejnara nepramení ani z jeho politických kvalit, ani z jeho programu, ale pouze z toho, že se nejmenuje Václav Klaus a byl víceméně náhodně vybrán, tak aby pokud možno rozhádal koalici. Jen tak mimochodem, v předcházející volbě v roce 2003 dostal Jan Sokol ve třetím kole více hlasů než Jan Švejnar. Dnes si na něj také nikdo nevzpomene. Autor už vůbec nenapsal, že ČSSD najímá soukromé detektivní agentury na špiclování svých poslanců, nezákonně získává záznamy z bezpečnostních agentur, vyhrožuje; že byly různé pokusy o zastrašování zákonodárců, kteří uvedli, že budou volit Václava Klause, a že strana celkově systematicky provozuje velmi destruktivní kampaň.
Pavel Fredevald
Tak nevím, ten článek mi připadá trochu sporný až banální. Sporné je tvrzení, ze „masová podpora Jana Švejnara ve veřejnosti“ je něčím jiným než chytrým PR výtvorem. Nevím též, na základě jakých zdrojů autor tvrdí, ze Evžen Snítilý volil pro Václava Klause, jelikož byl vydírán (neříkám, že to tak nebylo, ale důkaz chybí). KSČM podle mého názoru patří ke strategickým vítězům. Navíc autor trochu mylně v závěru popisuje „volebni cyklus“. Podle mne neplatí tvrzení „Je přirozené, že každá vláda, je-li věrná svému programu, a činí tedy i nepopulární kroky, ztrácí na svých příznivcích, avšak v závěru svého funkčního období – pokud se opatření ukážou jako rozumná a nezbytná – je zase znovu získává.“ Jde o to, že na začátku volebního období se provedou úsporná opatření, která stabilizují ekonomiku, a na jeho konci se začne utrácet. Podobným omylem je věta: „Proklausovská koalice, semknutá kolem svého úspěšného kandidáta, nakonec může proti své vůli a ke své škodě latentní touhu po změnách vydatně posílit.“ Nevím, o jaké změny by mělo jít. Volba Václava Klause naopak ukázala, že to s těmi změnami není zas tak horké. A v reálné politice má nějaký (neříkám „dobrý“) program změn – reforem – jen ODS. Proč se A2 nevěnuje jako kulturní týdeník jen kultuře (v užším smyslu tohoto slova) a jen zmnožuje x-tým textem mírně podprůměrné kvality už dávno do mrtě rozžvýkané téma?
Ondřej Čapek
Ad Konec obrozenců v Česku. Anketa filmových odborníků o smyslu a podobě Projektu 100 (A2 č. 6/2008)
Jiří Králík nadělal hodně zlé krve a zmatků, ale je to osobnost. Po něm přichází generace technokratů (i podle jazyka, jímž mluví), kteří jsou se všemi zadobře. Nevidím v tom nic dobrého.
Zdena Matějovská
Ad Klid před bouří. Konformní Praha (A2 č. 4/2008)
Většina Pražáků neví, jak žije zbytek republiky, to je podle mého názoru pravda. Jsme zvyklí si myslet, že všude se žije stejně jako tady v Praze. I ten nejchudší Pražák má mnohem víc možností, jak svou situaci řešit a změnit – zejména v porovnání s lidmi, kteří žijí v okrajových částech země. Nejsem sociolog a žiji v Praze. Rozdílnou situaci si uvědomím i z prostého faktu pozorování kolem sebe vždycky, když si udělám výlet po vlastech českých: v Praze socialistickou škodovku neuvidíte, čím dále od Prahy, tím jich ve městech a vesnicích vidíte stále víc a nad drahými novými auty zcela převažují. Nemyslím si, že by to bylo z nějaké nostalgie, a také si nemyslím, že je to nějaký “odborný“ argument. Ale o něčem to vypovídá.
Anna