DVD
Plán 9
Plan 9 from Outer Space
Režie Edward D. Wood Jr., 1959, 79 min.
Řiťka video 2008
Plán 9 z roku 1956 je dnes považován za nejhorší film, jaký kdy byl natočen. Tento status však dílo i jeho tvůrce Edward D. Wood Jr. získali až díky knize bratří Medvedových The Golden Turkey Awards z roku 1980, popularizující bizarní, zábavně špatné a exploatační filmy. Snímek završuje trojici děl, na kterých Wood spolupracoval s hvězdou klasických hororů společnosti Universal z třicátých let Bélou Lugosim (představitel titulní role v Draculovi z roku 1931). Pro Plán 9 však měl režisér k dispozici pouze pár minut natočených těsně před Lugosiho smrtí v době, kdy ještě neexistoval ani scénář filmu. Záběr, v němž Lugosi vchází na scénu, zastaví se, zakryje si tvář pláštěm a opět odchází, byl ve filmu použit hned několikrát v různých scénách. Celé dílo, spadající do dobové módy béčkových sci-fi filmů o mimozemských invazích do USA, udivuje zcela bezstarostným přístupem k technice montáže. Ve scéně vojenského útoku na trojici létajících talířů jsou použity dokumentární záběry a v pasáži útoku oživlé mrtvoly na dvojici hrobníků se nelogicky střídá den a noc. To jsou jen nejkřiklavější příklady ignorování souvislostí v díle, kde na sebe téměř žádné dva sousední záběry nenavazují. Charakteristiku Plánu 9 jako učebnice filmového neumětelství ještě dotváří typicky woodovsky absurdní zápletka a ochotnické herecké výkony.
Antonín Tesař
Wanted
Režie Timur Bekmambetov, 2008, 110 min.
Bontonfilm 2008
Ruský filmař Timur Bekmambetov je ve své rodné zemi stále v kursu (Noční hlídka, Denní hlídka), o totéž se nyní snaží i za oceánem v oboru akční podívané (další z mnoha současných adaptací komiksu, který u nás vyšel jako Mrtvý nebo živý). Vzdělaný a zkušený divák bude k jeho dílům přistupovat s minimálními požadavky na logiku. Dočká se zbraní nejrůznějších ráží, monumentálních velkoměstských honiček a většího množství krve. Bekmambetov se při troše netrpělivosti může brzy začít zajídat; opakuje se totiž ve využívání totožných rakursů, zpomalených záběrů a ani neumí svůj styl zpestřovat rozumnějšími (nebo aspoň vtipnějšími) dialogy. Své slabiny však zakrývá charismatem ústředních postav. Herce Jamese McAvoye byste si po Pokání asi těžko dovedli představit v roli zabijáka, Morgan Freeman umí střílet pohledem a laškovné pokukování by si Angelina Jolieová měla dát patentovat. Přídavkem pro domácí publikum je scéna v pendolinu, které si to žene moravskou krajinou. Film lze zakoupit ve speciálním dvojdiskovém vydání, které vás jak vzhledem, tak množstvím bonusových materiálů nenechá chladnými.
Lukáš Gregor
Zapomenutí
Los Olvidados
Režie Luis Buñuel, 1950, 85 min.
Levné knihy 2008
Mexické období Luise Buñuela se vyznačuje příklonem k sociálně kritické tvorbě, k realističtěji ztvárněným námětům, v nichž jeho surrealistické kořeny nezanikly zcela, ale poněkud ustoupily syrové dokumentárnosti. Snímek Zapomenutí je v tomto ohledu typický: děj umístěný na periferii Mexico City přibližuje život dětí živořících na okraji zájmu společnosti, dětí často bez domova anebo z chudých rodin. Jediným způsobem, jak v tomto marasmu přežít, je nekončící kruh násilí a zločinu. Při sledování příběhu, vyprávěného prostřednictvím postavy malého Pedra, mrazí i po více než padesáti letech a snímek vyvolává emoce podobně silné, jako když sledujete největší díla italského neorealismu. Buñuelův takzvaný cynismus (říkejme raději realismus) ve své době pobouřil i mexické publikum, podle něhož autor vykreslil Mexiko až příliš negativně. DVD přináší film v průměrném obrazovém přepisu s originálním zvukem a českými titulky.
Petr Gajdošík
CD
Robert Piotrowicz
Lasting Clinamen
Musica Genera 2008
Epikurejský filosof Titus Lucretius Carro popsal clinamen jako náhodnou odchylku, díky níž vznikají víry v proudící tekutině, přičemž v obecnějším smyslu jsou těmito víry utvářeny základní kameny, ze kterých je vytvořen náš svět. U kytaristy a elektronického improvizátora Roberta Piotrowicze, který stál u vzniku nejznámějšího polského festivalu současné experimentální hudby Alt+F4 a vydavatelství Musica Genera, má tato náhodná porucha platnost normy, což znamená, že svět jeho hudby je hutný a z principu nevyzpytatelný. Všechna hudba na albu byla vytvořena za pomoci analogového modulárního syntezátoru Doepfer A100. Piotrowicz prostřednictvím tohoto složitého nástroje vytváří proměnlivá hluková pole, která se ovšem od tradičně vnímaného noisu liší v jednom podstatném bodu – svou strukturou připomínají spíše komplikované elektroakustické skladby (s nimiž má bohaté zkušenosti). Ačkoliv užívá pouze několik primitivně znějících efektů (v první a třetí skladbě drtivě bzučivý zvuk, v první a čtvrté jemnější chvějivou distorzi), nelze mluvit o jednotvárnosti, což je částečně dáno hloubkou a autentickou syrovostí analogového zvuku. Vyvážený poměr intenzity i subtilnosti hlukových vln je znát především ve vývoji poslední skladby Clinamen 2B, v níž se funkčně střetávají všechny zvuky a postupy z předchozích skladeb. Lasting Clinamen je album, které díky síle jednoduchosti překračuje hranice žánrů – i vnímání.
Karel Kouba
Gojira
The Way of All Flesh
Listenable Records 2008
Při poslechu čtvrté desky francouzské metalové kapely Gojira posluchači vytane na mysli slovo síla. Kvartet na tvrdě kovové (hard metal) scéně zaplňuje mezeru po velkých, komerčně úspěšných skupinách devadesátých let (Machine Head, Biohazard, Pantera), kterým byly vlastní mohutné valivé riffy a vyhraněná melodika, jejichž písně byly čitelné a tvář rozpoznatelná mezi stovkami dalších interpretů. Gojira na novince dokazuje, že hraje metal světové úrovně v 21. století. Hudební stránku lze označit za originální a specifický mix Tool a Morbid Angel, textová složka se stále zabývá globálními environmentálními problémy současnosti (je třeba vyzdvihnout jejich nepatetickou reflexi minulého alba From Mars to Sirius). Gojira už nezní tak brutálně a nabroušeně jako na předchozích deskách, nadále si jde vlastní cestou, jejíž trasa už není natolik překvapivá. Kvalitou ale strčí pětadevadesát procent konkurence do kapsy.
Ondřej Kůs
Dáša Vokatá
Bojovníci snů
Guerilla Records 2008
Dáša Vokatá patří k základním postavám českého undergroundu. Mimo něj je však těžké chápat její výjimečnou pozici, která do značné míry stojí na mimohudebních kvalitách. Sílu pevné, ale komplikované osobnosti plné života je navíc těžké zachytit do sledu nul a jedniček. Její styl zpěvu a způsob artikulace ne každému konvenuje, zvláště interpretka bývá s intonací občas na štíru. I její repertoár je nevyrovnaný, navíc řada jejích písní je obrácená jen dovnitř komunity, kterou ve své tvorbě reflektuje. I nové album ukazuje, jak bytostně je spjata s tímto pomalu mizejícím světem. Bojovníci snů nesporně patří k jejím nejzdařilejším nahrávkám. Vokatou se podařilo usměrnit, aniž by ji to svazovalo, a tak je z alba cítit její síla. Album poodhaluje složitou osobnost autorky, která sice zpívá paján na opata Anastáze Opaska, lidská přirozenost jí však není cizí a radosti života si neodříká. Když zpívá „zlaté náramky já nechci, nesnáším cetky všech bab, na mém těle ať se blejská pořádný chlap“, dobře ví, co říká. To dokazuje i verš z Veselky: „Karásek nám káže, že láska hříchy maže.“ Vokatá je možná nekonzistentní, ale rozhodně upřímná. Album též ukazuje, jak široké jsou její inspirační zdroje. Karel Kryl, ale také tuzemský folklor, zejména písně o vojákování, cikánské melodie či život v Ostravě a tamní nářečí.
Alex Švamberk