Appaloosa
Režie Ed Harris, 2008, 115 min.
MagicBox 2009
Ed Harris se kromě herectví (např. Gone Baby Gone) věnuje v posledních letech také režii. Po biografickém dramatu Pollock (2000) o avantgardním výtvarníkovi Jacksonu Pollockovi přichází na DVD jeho druhý celovečerní snímek – western Appaloosa, adaptace stejnojmenného románu Roberta B. Parkera. Harris ve filmu též hraje, podílel se na scénáři a produkci. Appalloosa navazuje na znovuoživení zájmu o western (z dalších děl tohoto proudu připomeňme 3:10 Vlak do Yumy od Jamese Mangolda či Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem od Andrewa Dominika). Sledujeme v něm osudy dvou přátel, nájemných strážců pořádku Virgila Colea (Ed Harris) a Everetta Hitche (Vigo Mortensen), kteří jsou konfrontováni s vrahem Randallem Braggem (Jeremy Irons) a souběžně rekapitulují vlastní životní osudy. Harris natočil vizuálně umírněný, konzervativně laděný kus, opřený o přesně vykreslené charaktery postav a charismatické herecké výkony hlavních představitelů. Jeho síla tkví ve vyprávění příběhu a v důrazu na dobře vystavěné dialogy. Akčních scén je zde málo, fungují spíš jako zpestření.
Tomáš Zabilanský
Horečka stoupá v El Pao
La Fievre monte a El Pao
Režie Luis Buñuel, 1959, 109 min.
Levné knihy 2009
Během letošní zimy si mohli ctitelé španělského režiséra Luise Buñuela téměř zkompletovat jeho tzv. mexické období. Společnost Levné knihy postupně vydala filmy Zapomenutí (1950), Él (1953), Anděl zkázy (1962) a také Horečka stoupá v El Pao. Buñuel odjel do Mexika koncem války ze Spojených států amerických (kam emigroval ještě před konečným vítězstvím frankistického režimu ve Španělsku). Vedle ryze komerčních a v jeho filmografii nepříliš významných filmů zde natočil i sérii sociálních snímků o životě na periferii moderní společnosti (Zapomenutí, Iluze jede tramvají) či provokativní filmy s církevní tematikou (Nazarin, Šimon na poušti). Horečka stoupá v El Pao je alegorií na špinavé mocenské intriky. Na fiktivním latinskoamerickém ostrově, který je v područí prezidenta-diktátora, je úkladně zavražděn guvernér. Následuje ukázkový boj o moc, přes falešná obvinění, vydírání až po likvidace politických protivníků. Tím vším prochází i idealista Ramón Vásques (poslední role Gérarda Philipa), tajemník zavražděného guvernéra. Snaží se zmírnit utrpení obyvatelstva, zlepšit podmínky politických vězňů na ostrově, ale situaci mu zkomplikuje vášnivý vztah s vdovou po guvernérovi – Inés Vargasovou. Musí se rozhodnout, zda zradí své ideály pro lásku, nebo naopak obětuje své city vyšším cílům. Situace má však ještě jedno řešení, to nejhorší ze všech možných.
Marta Nováková
Nestyda
Režie Jan Hřebejk, 2008, 88 min.
MagicBox 2009
Nastydlý Oscar bloumá s růžovým pozadím šedivým městem. Hledá, co by kde sved. Je to švihák z Vieweghova bestselleru Povídky o manželství a sexu a nestyda z Hřebejkovy filmové adaptace knížky. V obou dílech, ale ve filmu zvlášť, hraničí jednoduchost s nestoudností, humor s trapností, atraktivnost se vytváří za každou cenu: odteď co věta, to perla sviním. Oscar (Jiří Macháček) lže své ženě Zuzaně (Simona Babčáková). Podvádí, svádí, rozvádí se, svazuje. Žije život, který je podle Hřebejka pravdivý. Vztah muže ve středních letech s kvetoucí dívkou dopadne zle. Krátké soužití s usychající šansoniérkou Norou (Emília Vášáryová) se vyzpívá a pro věkovou nerovnost utichne. Oscarovi zůstává samota a v ní nenápadně rašící stáří s výhledem na rozkvétající život své, již bývalé ženy. Zapletené? Kdeže! Přece – nejprve Oscar v Noře, Nora v Oscarovi, Zuzana s Matějem (Pavel Liška), pak Matěj se Zuzanou. Každý s každým, nikdo s nikým. Přesto jako „laskavý“ divák očekávám příchod deus ex machina. Tu přichází. Tedy přicházejí: Viewegh proleze škvírou ve dveřích, Gott se nasouká do rajcovních „kamaší“ a Hegerová v zášeří mlčky, byť na nože, mladší Noře závidí. Co s takovou směskou… – U vás dobrý? U mě špatný.
Dagmar Plamperová
Oldman
Two Heads Bis Bis
Low Impedance Recordings 2009
Od prvních tónů Francouz, jen ti dokážou zacházet s dřevními žánry populární hudby tak šarmantně a hračičkářsky (experimentátorsky) zároveň. Charles Eric Charrier alias Oldman v šesti skladbách svého nového alba něžně rozcupuje drnčivý, trochu bluesový rock. Drnčivá kytara, dřevní bicí, trochu hlasových samplů a málo elektronického prachu; tahle nahrávka v sobě ukrývá spoustu lehkosti, prostoru a humoru. Tu nahlédneme do unaveného karibského baru, jinde si budeme trochu klopotně procvičovat bluesové vybrnkávání a začátečnické breaky bubnů… Je to roztomilý, nonšalantní výlet ke kořenům rocku, ne ve smyslu historickém, ale ke kořenům rocku v jednom každém, kdo se ho kdy v ložnici, v garáži či ve sklepě pokoušel ovládat. Tak nějak to celé šlape-nešlape, směřuje-nesměřuje – díky Oldmanovu producentskému a aranžérskému umu ale zní chytlavě a zábavně. Cesta do hlubin duše a bolestí začínajícího rockera, která se tu a tam stočí do jiných končin. Vynikající album pro milovníky Oldmanových starších a slavnějších kolegů a krajanů: Thierryho Müllera a jeho skupiny Ilitch a Ruth, Richarda Pinhase a jeho Heldon i sólových výletů, Kida Loca na (pro něj netypickém, o to báječnějším) albu Kill Your Darlings. Francouzský alternativní rock není jen dosucha sežvýkané Magma, má i svou zajímavější odnož, i tu s již více než třicetiletou tradicí.
Petr Ferenc
Narcotic Fields
Erase
Indies MG 2009
Hudba této olomoucké kapely je popisována jako kombinace trip hopu, indie kytarovky a elektroniky. Jejich debutové album však zní spíše jako klon německých Guano Apes (i díky dominující zpěvačce), tedy jakýsi skate rock. Kapela s anglickým názvem zpívá anglické texty (s výjimkou jednoho španělského) a to je možná škoda. Ve světové konkurenci totiž nemá příliš šancí prorazit a český posluchač také raději sáhne po originálu. A tak zůstává jediné pole, kde Erase mohou zazářit. Na koncertních pódiích; zahrají totiž levněji než jejich zahraniční kolegové. Zvuk skupiny je sice temnější, než jsme u českých kapel zvyklí, rytmus však často pracuje s klišé, kdy se pomalý song „náhle“ zlomí v rychlejší refrén. Ani texty neoplývají hloubkou. Většinou jde o prvoplánové rýmovánky ve stylu „tears are falling/ fear´s still calling“, kterými chce skupina dosáhnout především rytmu, nikoliv něco říci. Jedna skladba je postavená na refrénu „never let me down“, který je podpořen všeříkajícím „heya“. K lepším patří skladba Eternal, která je na rozdíl od zbytku postavená na mužském vokálu s hudbou mezi EBM a ranými Prodigy. Bohužel ji kazí nudou ubíjející refrén, podobně jako u skladby Colorize. Pokud bych měl kapelu přirovnat k něčemu z českých luhů, byli by to stále horší Support Lesbiens nebo dokonce Anna K. Hudba pro nenáročné festivalové publikum. Škoda, že kapela nezabrousila do temnějších, opravdu triphopových krajin.
Jiří G. Růžička
Angel
Hedonism
Editions Mego 2008
Když tehdejší vydavatel (Mute) sestavil koncertní šňůru ze svých dvou čerstvých akvizic, hlukově abstraktního dua Pan Sonic a indiepopového jedince zvaného Schneider TM, možná došlo i k protestům mezi účinkujícími. Přece jen vzdálenost mezi polohami obou účastníků rozhodně není malá. Výsledek turné však místo očekávaného roztrpčení přinesl společný projekt Angel, který funguje dodnes. Důkazem je loňská novinka Hedonism, jež následuje půl roku po CD Kalmukia, kde se Angel představili coby trojice s Hildur Guđnadóttir (ex-múm) ve svém středu. Na novince začínají pánové pěkně zostra osmicí kratších sonických výplachů, vzniklých v Dirkově berlínském studiu. Jako by získali přístup k mohutným elektrickým generátorům, pomalu otáčejí kola korekcí a tu a tam přidávají drobná zrna výbojů Van der Graafova generátoru. Oproti tomu druhá polovina alba se ani nesnaží zamaskovat rurální prostředí finské Ilpovy chaty na břehu jednoho z tisíce místních jezer. Brutální městské mantry současnosti byly nahrazeny přirozenějším zvukem. Ostré střihy jsou vystřídány pozvolnými drone přechody a bohatě kolorovanými místními zvuky. Hedonism je album složené ze dvou silných, velice odlišných hlukových polovin.
Pavel Zelinka