Šušká se, že Plzeň seškrtá finance na kulturu. Že rok 2010 nebude příznivý, tušíme, Plzeň ale kandiduje na Evropské hlavní město kultury (EHMK) 2015. Zpracovala si plán rozvoje města a chce se stát celorepublikově významným kulturním centrem. „Odrazí se krize na snížení rozpočtu na kulturu v roce 2010? Pokud ano, jak, a jaký to bude mít dopad na kandidaturu?“ zeptala jsem se. „Finanční krize se odráží na celkovém rozpočtu každého města v ČR. Dopady jsou vidět již teď. Ale abychom to neviděli jen negativně – krize může přispět i k tomu, že výběr projektů bude s přihlédnutím k omezeným prostředkům ještě přísnější a kvalitnější. Krize může být i podnětem k tomu, aby si společnost uvědomila, že kultura a kreativní průmysl mohou být jednou z důležitých hybných sil ekonomického rozvoje,“ odpověděl mi Petr Šimon, manažer projektu plzeňské kandidatury. Jak to bude s rozpočtem na kulturu, však ani po další prosbě o konkrétnost nevím.
J. Bohutínská
Městská část Prahy 7 si nezapomene každý měsíc ve svém Hobuletu pogratulovat k úspěchům, kterých za poslední období dosáhla, popřípadě dosáhne. Jako před třemi měsíci – přečetli jsme si, že v ulici Pplk. Sochora vysází během tohoto roku stromy. Koneckonců, peníze na ně v rozpočtu MČ P7 i magistrátu jsou, jen ty bližší informace k jejich výsadbě se mi nedařilo po mnoho týdnů nikde získat. Nakonec odbor životního prostředí přec jen kápl božskou – se stromy mají problém správci sítí. Po měsíci snah o zvrat situace se dozvídám, že správci sítí stromy nakonec skutečně zamítli. A můj zelený zastupitel Ondřej Mírovský, který slíbil, že případ prošetří, asi pořád ještě čeká, co mu na jeho e-mail odpoví odbor životního prostředí Prahy 7. Jen odpočívejte a čekejte, zastupitelé, po volbách už možná bude příležitostí k odpočinku méně. A snad se potom dozvíme, co se s penězi na stromy stalo. Ale v Hobuletu tuhle informaci hledat nebudeme.
L. Kopecká
13, 15, 21, 28, 37, 44, 59, 68, 75, 87, 89, 94, 99, 105, 109, 118, 123, 133, 142, 147. To jsou počty lidí, kteří v ČR zemřeli ročně na AIDS. Údaje týkající se let 1990 až 2009 (vždy do posledního května) poskytl serveru colourplanet.cz pražský Dům světla, který zajišťuje preventivní programy a anonymní testování na HIV. Podobnou křivku pochopitelně tvoří i počty nakažených HIV virem (od 108 do 1257). Přes postupné zlepšení průzkumných metod je naprosto jasné, je stav je zoufalejší a zoufalejší. A (finanční) možnosti Domu světla také. Na YouTube si můžete pustit záznam, na kterém se Barack a Michelle Obamovi dávají v Keni v roce 2006 testovat na HIV, aby k témuž přiměli přihlížející. A 27. 6. je v USA dnem tohoto testování. Není to lepší předvolební téma než obnažení politici ODS určení českým chorvatským dovolenkářům?
J. Obruč
„Kdo potřebuje psychologickú pomoc, nechť sa dostaví na obec mezi druhú a štvrtú, sú zde k dispozici odborníci,“ volně nám o přestávce mezi vyklízením bahna čte žena sedící na hromadě svého bývalého majetku. Je po povodních na severní Moravě, přesněji řečeno mezi povodněmi. „Psychologickú pomoc nalévám v chlévku,“ kontruje hospodář s hořkým smíchem. Vyklízí se už třetí den a u vrat se střídají dobrovolníci, humanitární organizace, vojsko a hasiči, rozdávají saponáty, léky, rukavice, vodu, odvážejí „maras“, nabízejí síly. Státní i nestátní pomoc je na rozdíl od minulých vodních pohrom velice rychlá a účinná. To je dobrá zpráva. Horší to bylo s nápadem firem Autopal Nový Jičín a Kaufland, že by jim postižené obce měly nahradit mzdu za lidi, kteří kvůli vodě nepřišli do práce. Díky zájmu médií je to přešlo. Tož aspoň že tak.
K. Brávek
Noise je hudba čítající nespočet podob. To jsem si opět dokonale ověřil na třídenní varšavské přehlídce nekonvenční muziky Musica Genera, pořádané už poosmé stejnojmenným labelem. U našich severních sousedů tato scéna žije čilým životem, což bylo vidět nejen ve vkusně sestaveném programu, ale třeba i v rozmanité nabídce tamních obchodů s hudbou. V programu nebylo slabého místa. Hluk a ticho, volná improvizace, elektronika, ale i přednášky, zvukové instalace nebo výstava – to všechno útočilo na smysly celkem asi tří set lidí, kteří se do obřího socrealistického Paláce kultury sjeli z celého Polska. Začátek byl psychedelický. Australský hlukař a vizuální umělec Robin Fox představil svůj glitchový noise, kterým pomocí oscilátoru animoval laserový paprsek namířený do publika. Finské duo Pan Sonic svými mučivě natahovanými zvukovými vlnami a rozsekanými rytmy evokovalo zvuk delirantní taneční party, prohnané přes generátor bílého šumu. Úchvatně rytmické, čisté. Nejbolestivější zážitek předvedla jediná žena festivalu, norská hudebnice Hild Sofie Tafjord, která svým amplifikovaným lesním rohem rozvířila ďábelskou smršť, po níž zbyl kromě omamného zážitku i pronikavý pískot v uších. Za vypíchnutí stojí pulsující kvadrofonní hlukové kompozice Marcuse Schmicklera a především koncert dua Lasse Marhauga a Johna Wiese, na němž bylo vidět, že punk ještě nezemřel. Marhaug to ještě jako člen Jazkamer stvrdil na konci celého festivalu zuřivou pódiovou performancí, během níž byly nejdříve v polovině koncertu v extázi zdemolovány bicí a posléze pak vše Marhaug uzavřel likvidací svého pultu s krabičkami a efekty. Noise je hudba složená ze všech myslitelných hudeb.
K. Kouba