Ad Majkl je mrtvej, Milada žije! (A2 č. 14/2009)
Problémy s Miladou snad byly především poslední rok a půl. Očekával bych, že A2 ctí zásadu, že mají být vyslyšeny obě strany, a postup studentské rady třeba i kriticky zmíní. Možná, že jsou důvody i jiné (scelování pozemků), ale tady bych očekával nějakou hlubší analýzu. Stále jsou zmiňovány jakési kulturní programy, jenže promítání, hraní kapel, divadla fungují v mnoha jiných prostorách (Skutečnost, Parukářka, kino Aero, žižkovský Exit…), jistě často s různými potížemi. Čím byla Milada tak nepostradatelná? Podle seznamu kapel jen kopíruje běžný HC/punk klub. A k pojmu alternativa: Kocáb i Svinka jsou součástí establishmentu, který si dělá, co chce, a samozřejmě okázale se distancuje od středního stavu. Každý takový establishment se rád obklopuje kašpary, chaoty a prostitutkami a vytváří si na něm závislou lůzu (antický i křesťanský Řím, „umělci“ a prostitutky táhnoucí se na místa církevních koncilů). Roli tohohle fraucimoru se uvolili hrát „squateři“ a chtějí privilegia, což mě trochu začíná štvát. Nic jiného bych v kauze Milada DNES nehledal, jakkoliv je mi idea squatingu sympatická. Respektuji lidi, co se seberou a začnou někde žít podle svého, je to důležitou tradicí individualistických USA, na pár míst v ČR jezdím.
Ondřej Čapek
Ad Sociální sítě (A2 č. 13/2009)
Nepřeceňoval bych politický dopad internetu, myslím, že připravované podzimní internetové tažení Strany zelených pod vedením Ondřeje Lišky to ještě ukáže. Pokud se zeleným podaří nalákat víc voličů než naposled, o čemž pochybuji, ale stát se to může, ukáže se brzo, jak jsou tyto skupiny občanů dočasné, nesoudržné a neschopné trvalého politického tlaku. Zájem lidí se obrátí rychle jinam, za jiným bohulibým činem, a hoňte si je, kde chcete.
Jiří Přemovský
Když Agata Kristi píše Epilog (A2 č. 13/2009)
Děkuji za článek. Pustil jsem si několik klipů ruské undergroundové kapely s diskotékovým rytmem na YouTube. Moc se mi líbily a říkal jsem si, jak se zvuk skupin Kino, Graždanskaja oborona, Akvarium nebo Nautilus Pompilius lišily od českého rocku. Nakolik se inspirovaly americkým a poameričtělým popem. Zajímalo by mě, jestli takové rozdíly byly třeba v Rumunsku nebo v Maďarsku.
Ondřej Křivý
Ad editorial (A2 č. 13/2009)
Tleskám skvělému rozklíčování ideologie dichotomií. Nedá mi to a sdílím jej s kamarády na Facebooku. Zdá se mi totiž, že česká FB komunita právě tady kriticky zklamala a byla spíše benzínem v ohni konstruovaného sporu levice vs. pravice a jeho rozličných variant. Mladí a/nebo progresivně smýšlející lidé se nechali tupě vtáhnout do jazyka (diskursu) masmédií a politiků.
Lemuel
Ad Experte, experte (A2 č. 13/2009)
Pokud někdo chce prokazatelně zjišťovat něčí znalosti, které získal studiem, měl by se ho dotazovat právě na tyto znalosti. Jenže to státní maturitní zkouška nečiní. Nyní, kdy je nelogicky vytvářena jako nějaký test, který vymyslí pár chytrých hlav někde v CERMATu bez pořádné součinnosti se školami, postrádá tato zkouška význam. Ale to asi nikoho netrápí (přece jen všichni ti, kteří ji vymýšlejí, schvalují atd., už maturitu mají), a tak se na školách učí podle nějakých přibližných osnov, ve kterých je napsáno, co by tak ve zkoušce mohlo být, ale v reálu se vlastně čeká na to, až proběhne první ročník státních maturit, aby se zjistilo, co v ní doopravdy bude, aby se podle toho mohlo teprve začít pořádně vyučovat. Běžně se nám stávalo, že jsme ve cvičných testech nacházeli pojmy, o kterých jsme v životě neslyšeli, a při jejich vysvětlování museli vyučující často sáhnout hluboko do vzpomínek na vysokoškolská studia. Do výuky je zařadili se slovy: „No děcka, teda nevím, k čemu vám to teda bude, ale co kdyby to tam náhodou bylo.“
Jakub Adámek