Čeští akademici píší recenze odborných knih do tisku jen výjimečně. Nemají za to body. Systém hodnocení, z něhož se odvíjí financování vědců, se v posledních letech měnil jak nálady neurotické lady. Ale teď je ještě hůř. „Reformou systému výzkumu a vývoje v ČR je vytvořit inovační prostředí tak, aby platilo: Věda dělá z peněz znalosti, inovace dělají ze znalostí peníze,“ zní hleslo Rady pro výzkum a vzdělávání. Teď se bude zkoumat a vyvíjet jen to, co se dá spočítat, zpeněžit (aplikovat), o co je zájem v podnikatelské sféře. Humanitní vědy jsou odepsány, ostatní budou sloužit trhu, Akademie věd se nechá vyhladovět, vědci se přešupačí na metodiky. Jako u strukturálních fondů, kde čeští úředníci často spolknou víc peněz, než přerozdělí. Tomu říkám reformy.
T. Veselý
Co nového na Miladě? Squateři se na chvíli vrátili na místo činu a ze střechy sundali žlutou vestu Prague security group, která tam vlála od chvíle obsazení jako zástava. Místo ní pověsili rudo-černý anarchistický prapor a vrátili se do domu v Truhlářské ulici. Nové bydlení nepřineslo nic zajímavého, krom všeobecné hysterie pražských komunálních politiků a podezření, zda se tady náhodou autonomní životní styl nesměňuje za teplý krb. Město uvažuje o kameře, která bude neustále podezřelý dům sledovat. Ze squatu rovnou pod policejní dohled, to málokdo čekal. Milada zatím stojí a okolní pozemky už má za 9000 Kč ročně v pronájmu místní majitel dráhy pro čtyřkolky Radek Lambert. Ten asistoval u vyklízení vily (mezi policisty má očividně řadu přátel) a o sousední pozemky usiloval už delší dobu, stejně jako o vyhnání squaterů. Tolik k proklamacím majitele domu, Úřadu pro informace ve vzdělávání (ÚIV), že Miladu pronajme nějaké státní instituci. Myslím, že kdyby ÚIV nabídl podobnou cenu bývalým obyvatelům, rádi by tu směšnou částku zaplatili a Milada se mohla namísto postupné devastace dál rekonstruovat. O to ale zřejmě vůbec nejde. V případu Milada bylo překvapením děkování volnomyšlenkářských autonomů státu, který ale pro ně udělal jediné: sekundoval při jejich vyhnání. Zato majitel objektu (ÚIV) nepřekvapil vůbec. Tohle bylo zřejmě dávno domluvené a čtyřkolek bude u Milady zřejmě brzy jezdit o něco víc.
L. Rychetský
V redakci jsme plánovali udělat na letošním MFF v Karlových Varech rozhovor s francouzským režisérem Patricem Chereauem a francouzskou herečkou Isabelle Huppertovou. Příliš jsme však neuspěli – festivalové press centrum nám nabídlo pouze pětatřicetiminutový press junket se sedmi dalšími, povětšinou zahraničními novináři. Takovou menší tiskovku, ideální pro pět otázek do deníku, těžko však do A2. Není těžké uhodnout proč: Vary zkrátka chtějí, aby se o nich psalo hlavně v časopisech s velkým nákladem, a samozřejmě pochvalně a nekriticky. Kulturní periodika s názorem tedy nemají valnou šanci, zvlášť když nemohou opominout, že je ve Varech dlouhodobě chabá soutěžní sekce a poněkud neoriginální dramaturgie, přebírající to nejlepší z jiných festivalů, zejména z Cannes. Tam byl mimochodem opravdu úspěšný rok, a proto Vary stály letos rozhodně za návštěvu zejména těm, pro které je Cannes příliš daleko či drahé. Ozvuky toho nejlepšího „odVaru“ přineseme v příštím čísle z pera našich kmenových autorů. Nicméně zpět k Varům: ucelenou retrospektivu aby zde pohledal, podnětnou sekci spojenou tématem či určitou národní kinematografií také. Proč vlastně dnes dělat festival kategorie A? Většina diváků (opět převažovali mladí filmoví nadšenci) přijela do Varů užít dobré filmy, a ne červený koberec. Festival by se kritické reflexi proto neměl bránit, bez ní na tom koberci hrozí dlouhý spánek.
K. Boháčková
Rada ČT minulý týden zvolila na dalších šest let ředitelem České televize Jiřího Janečka. Bývalý komunistický novinář nejvíc přirostl k srdci radní Heleně Fibingerové, která v době, kdy Janeček psal své oslavné ódy na stranu, metala koulí o sto šest. Po každém kole volby, když Janeček získal většinu hlasů, neopomněla dát najevo, jak se umí sportovně zaradovat. Rada svou volbou ukázala, jaké jsou její priority: pokud ředitel dokáže televizi zkrotit finančně, má u ní téměř stoprocentní zastání. Do budoucna Janeček slíbil, že ušetří další 4,5 miliardy! Ukázalo se, že Radě je vcelku jedno, co se ve veřejnoprávní televizi vysílá. Dokonce to vypadalo, že soutěž StarDance většina radních skutečně považuje za kulturní událost, která na veřejnoprávní program rozhodně patří. Vždyť se tam tancuje! O tom, jaké umělce chce Česká televize podporovat, jsme se dozvěděli také minulý týden. Přece všechny ty nadějné hvězdy, co přišly během tří hodin vysílání mistrovi slavíkovi popřát k sedmdesátinám. Na co se tedy můžeme v následující šestiletce těšit? 2010 – Michal David (50), 2011 – Lucie Bílá (55), 2012 – Helena Vondráčková (65), 2013 – Daniel Landa (45)…
J. G. Růžička
Nedávno se na chodnících českých měst začaly objevovat nastříkané stopy yetiho s odkazem na stránky mujyeti.cz. Z guerillové reklamy se vyklubala marketingová akce Škodovky, která propaguje svůj nový model Yeti. Firma, jež sponzoruje světové sportovní události (MS v hokeji, Tour de France), začala promlouvat jazykem ulice k jiným spotřebitelům. Na uvedené stránce je cestovatelská hra, postavená na pravidlech novodobého hledání pokladů (geocaching), jejíž vítěz vůz získá. Další příklad toho, jak jazyk, který vznikl jako zbraň proti nadnárodním korporacím, ony samy převzaly do své marketingové kampaně.
T. Zubatá