Ad Případ Černá kostka odložen (č. 15/2009)
„Jejich návrh ostravské knihovny odkazuje tvarem i barvou na briketu černého uhlí, kterým bylo hornické město – ať ve špatném či dobrém – nenávratně poznamenáno.“ Je mi trochu trapné se na to ptát, ale viděla někdy autorka článku, případně páni architekti, briketu černého uhlí? Předpokládaný vzhled knihovny, dle mého soukromého, laického názoru, neodkazuje tvarem vůbec na nic, barvou pak nejspíše na román A. C. Clarka 2001 – Vesmírná Odyssea. Nicméně souhlasím, že Ostrava knihovnu potřebuje, i kdyby to nakonec měla být fialová koule. Je jen škoda, že autorka nedokázala článek neprošpikovat zbytečnými narážkami na sociálně demokratického hejtmana a v závěru i na voliče socialistické strany (ach ano, zase ty tupé socky, co všechno zkazí). Události minulých let v luzích českých, moravských a slezských přitom naznačují, že kulturní a morální plytkost se táhne napříč politickým i voličským spektrem, a že vyzdvihovat nešvary politiků té či oné strany je poněkud zbytné. Jednak tuto činnost bohatě zastane bulvární tisk, druhak se oni dotyční zvládnou ztrapnit sami. Jen jim dopřejme čas a prostor.
Tarp
Ad Aran vs. Husák – hudební zápisník (č. 15/2009)
Jiří Brynda (Analogon 55/56) vymezuje underground vzhledem k avantgardě takto: „Zatímco avantgarda se zrodila z nebývalé exploze vědomí kolektivity, způsobené zkušeností světové války, následných revolucí a moderní organizace průmyslu, vzniká underground z krize kolektivity, a to především té avantgardní. … Situace se stala natolik nepřehlednou, že už nebylo možno s jistotou tvrdit, kudy je dopředu, kudy dozadu, doleva atd. V takové situaci se člověk zpravidla ,uchýlí ke kořeni‘ a odmítne se – alespoň dočasně – hýbat. … Kategorie ,budoucnosti‘, ke které se většina avantgardy obracela, tady ovšem úplně vymizela.“ Takový underground neskončil s rokem 1989. Koneckonců Mejla Hlavsa kdesi také prohlásil, že se nechtěli politicky angažovat, nýbrž jen dělat, co se jim líbí.
Karel Martin Světlík
Ad Překladatelské peklo (A2 č. 15/2009)
Se zájmem jsem si přečetla rozhovor s Robertem Novotným o úrovni překladů do češtiny. Opravdu je někdy zarážející, jak špatné překlady některá nakladatelství vydávají. Vedle úrovně překladu bijí do očí gramatické chyby. Vždycky se ptám, jak je možné, že redaktor a korektor tyto chyby v textu nechal. Až se mi nedávno odhalila odpověď: oni je tam sami vnášejí. Zkušenost s jedním ne malým a ne neznámým nakladatelstvím (nebudu jmenovat, kniha ještě nevyšla) ukázala, že při korekturách překladu byly do textu zaneseny chyby jak gramatické, tak faktografické. Jen malá ukázka z dlouhého seznamu: korektor se například vyhýbá užitému pasivu a z věty „… byly pohany vyvraceny kříže“ utvoří větu „… pohané vyvrátily (!) kříže.“ Korektor ani redaktor neovládá správné užití spojky „jenž“ a pádů verbálních adjektiv („ze statků patřícím špitálu“). Korektor či redaktor si dovolí v historickém textu změnit „protože byl pohan“ na „přestože byl pohan“, „v oné době M. a S. byli křesťany“ na „M. a S. přijali křest“! Zarážející je, kolik se v textu objevilo chyb z nedbalosti toho, kdo do textu zasahoval („to udivuje pro barbary“, „jeho hlavním městem se jmenuje Lund“) a v kolika fázích bylo do textu buď chybně nebo nedbale zasahováno. Ještě i v obtazích se vynořily nové chyby způsobené redakcí! Ať těchto pár vět slouží jako varování všem, kdo chtějí někde vydat knihu. Nedůvěřujte redakci, protože ostuda padne na hlavu autora. Ale bohužel, korektury korektorů vám nikdo nezaplatí.
Magdalena van Duijkerenová