Ad Extremismus středu (A2 č. 16/2009)
Autor článku se svým zdrojem se hluboce mýlí, myslí-li si, že neonacismus je za svým zenitem. Problematice se věnuji od roku 1993 a na základě toho tvrdím, že naopak dnes nastává ona „zlatá éra“. Pro nás, běžné občany, se situace stává navýsost vážnou. Současní neonacisté totiž již zdaleka nejsou více či méně frustrovaní jedinci bez větší ideové a programové kapacity. Dnes nabízejí vedle legálních politických stran i celý komplex programů pro mladé včetně lesních brigád a jejich ideologie zahrnuje například i výzvy k vegetariánství. Jen osoba neznalá se však podiví. Tyto atributy jsou totiž nedílnou součástí ideologie národního socialismu již od jeho počátků ve třicátých letech. Mladým je tedy nabízeno zcela komplexní nacistické menu, které již svoji atraktivitu jednou osvědčilo. Zcela mi chybí pochopení autora a jeho spolustolovníků pro extremistickou rétoriku. Myslím, že nedoceňují fungování jazyka v sociálních procesech. Nenávistná rétorika, posouvání hranic, co je normální vyslovit, a verbální dehumanizace jiných a rozdílných již byly prvními kroky k vítězství ideologií kladoucích vlastní chiméry nad životy lidských bytostí.
Karel A. Novák, ředitel programů sociální integrace Člověka v tísni
Ad Připonasrané povzdechy (A2 č. 16/2009)
Vážená redakce, recenzi na sbírku Jana Placáka Procházka sadem jsem nazval Tak nevím a s tímto názvem jsem vám ji i poslal. Hodně mě otrávilo, když jsem otevřel číslo 16 a našel titul recenze změněný na cosi, co bych nikdy nedovolil: Připonasrané povzdechy. Použili jste sice mé vlastní spojení z textu recenze, ale tam se jednalo o jednu fasetu, pouhý odstín, který rozhodně nevypovídá o celku a nepatří do záhlaví článku. Ačkoliv jsem vás obvykle urgoval, abyste mi posílali náhledy recenzí, často se tak nedělo. Byl to i tenhle případ, přičemž mám pocit, že tentokrát nešlo o pouhé opominutí. Nechápu, jak si toto můžete dovolit, já jsem autor, já přece ručím za to, jak článek vypadá, od názvu až po ty otravné mezititulky (v tomto případě ostatně také redakční, ne moje). Ještě snesu, když se z mně neznámých důvodů název recenze změní z Čanův návrat k tanci na pouhé Návrat k tanci, i když se tím význam samozřejmě posouvá. Ale tohle je příliš. Je to šlendrián, naštvali jste mě. Autorovi se za vulgární název recenze, svévolně vymyšlený redakcí, omlouvám.
Jan Štolba
Ad Diktatura hlášky (A2 č. 16/2009)
Mile jste mě překvapili kritikou tragédie, a to vydávání Shakespearových děl v obrázcích. Takové hrubé vykrádání mistrů slova děje se nyní často v pseudoadaptacích v televizi a dokonce už i v knihách a já nemohu uvěřit, že renomovaný překladatel, profesor Hilský, k této amputaci poskytl svolení.
Jaroslav Voráček
Ad Služebníci neužiteční (A2 č. 16/2009)
V článku Petra A. Bílka mě zaujal „spor“ mezi Akademií věd a pražskou filosofickou fakultou. Strategie „požerte se mezi sebou“ v Česku zatím vždycky vycházela, to se ukázalo i v předloňském případu pražských divadel. Doufám, že letos potáhneme za jeden provaz.
Jitka Bednaříková