Ad No asi fakt imperialismus (A2 č. 22/2009)
Hrozné chování ostrahy u americké ambasády, jak je líčí Petr Bílek ve svém Zápisníku, vyvolává pochybnosti. Spíš než americké (anglosaské) mentalitě odpovídá totiž chování strážce ambasády typickému českému maršálovi, jemuž stačí dát trochu moci, a už vás břichem tlačí z chodníku. Ostatně neuvádí sám Bílek, že údajný U. S. marshall mluvil rodilou češtinou? Nedivil bych se, kdyby si ten muž svou placku opatřil v army shopu na tržnici a patřil spíš k druhé líhni ochránců pořádku, té, která si drží svou kukaň naproti ambasádě již od dob komunistů. Americký policista, marshall či ochrankář člověku klidně, ale nekompromisně zamezí vstup někam, kam nemáte. Ale vytlačovat z veřejného chodníku a rozčíleně nařizovat, co smíte a nesmíte říkat? Z toho čpí česká licence. Američané nejsou tak naivní, aby si mysleli, že svobodně hovořící hlouček může někoho ohrozit. Vědí, že existují podstatnější (a nebezpečnější) svobody než svoboda slova. Každopádně je ale příhoda dost podivná – nestálo by za to věc (ve jménu Kafkově) dotáhnout do konce a zjistit, třeba za pomoci amerických studentů, kteří byli svědky incidentu, jak by se k věci postavilo nějaké to PR oddělení ambasády?
Jan Štolba
Ad eskalátor (A2 č. 22/2009)
Vážení, nevím, kdo je to L. Slabá, ale slabá v argumentaci je. Inu, psala svou poznámku v duchu hesla, kdo chce psa bíti… Neráčila si povšimnout, že nešlo o článek s autorským podpisem, nýbrž s přípodotkem, že jsem stranu připravil. Navzdory jejímu rádobyvypointování jedové sliny jsem v Chebu byl, což dokazuje mj. i moje vlastní fotografie z představení polské herečky. Že jsem využil k tomu účelu tiskových materiálů, to není nic trestuhodného. V rámci zaslepenosti si autorka tohoto vskutku povedeného dílka nepovšimla i jiných doplňků. Slušelo by se uvést tuto skutečnost na pravou míru a autorka by honorář měla věnovat na charitu.
Karel Ulík
Papež a neznabozi (A2 č. 21/2009)
Srovnávat situaci za josefinských reforem se situací dnešní mi připadá poněkud odvážné. Směšování těchto dvou pohledů historického kontextu návštěvy papeže za Josefa II. s návštěvou dnešní vytváří několik kontradikcí, autor místo aby je pojmenoval, chytá se do stereotypních představ o církvi jako o nositelce tradičních hodnot, které už jsou pasé, o instituci, která je přežitkem odsouzeným k zániku. Přitom církev, ač se to autorovi asi bude zdát překvapující, si uvědomuje, že existuje v 21. století, v postmoderní době, a že existuje „něco jiného“ než ona sama. Dialog s jinými myšlenkovými proudy na poli moderního a postmoderního myšlení je součástí jejího působení už několik desítek let. Pro autora by stačilo lépe naslouchat a šlo to třeba i během televizních debat souvisejících s návštěvou papeže (například debata Václava Moravce s Tomášem Halíkem a Václavem Bělohradským). Církev kupodivu reaguje na události, které se kolem nás dějí. Aby člověk našel odborné články týkající se dialogu, který církev vede na toto téma, a příspěvku, který má například v dialogu s představiteli islámu či s představiteli jiných kultur, dnes stačí použít základní internetový vyhledávač. Co se týče odluky církve od státu, není církev ta, která jí brzdí. Vyrovnání nedochází ke konci kvůli debatě rozhádaných politiků, kteří ho nejsou schopni dotáhnout do konce. Ádvojka se chytila do pasti svého kritického sociálního postoje, a místo aby se snažila otevřeně reflektovat současné dění, zařazuje články autorů, kteří vědí, o čem jejich článek bude, ještě než vezmou do ruky tužku anebo zapnou počítač. Dostává se tím bohužel za hranici čtitelnosti.
Alžběta Papoušková
Co mi chybí
Jsem nadšený vaším čtrnáctideníkem. Podle mého názoru však k umění patří i architektura a veřejný prostor, popřípadě design. Nemohl by být na stránkách Ádvojky trošku více přítomen? Je jistě pravda, že pro něj existuje mnoho jiných médií s kritickými názory, nicméně kontakt s ostatním uměním a politickou aktuálností v nich obvykle není moc přítomný.
Tomáš Růžička
Cena Jiřího Ortena 2010
Svaz českých knihkupců a nakladatelů přijímá přihlášky na Cenu Jiřího Ortena, která se udílí mladému autorovi prozaického či básnického díla napsaného v češtině, jemuž v době vydání díla nebylo více než třicet let, a je spojena s finanční prémií ve výši 50 000 Kč. Kandidáty mohou do soutěže nominovat nakladatelé, veřejné knihovny, redakce deníků a časopisů, rozhlasové a televizní stanice a instituce zabývající se podporou literatury a jejím šířením. Podmínkou nominace je knižní vydání díla během roku 2009. Termín uzávěrky všech nominací je 31. leden 2010. Přihlášená díla je třeba v pěti výtiscích spolu s přihláškou zaslat poštou na adresu: Sekretariát SČKN, P. O. Box 177, 101 01 Praha 1.
Luděk Blažek