Ad Čí vinylová budoucnost? (A2 č. 7/2009)
Druhy pedagogické (po)moci jsou různé, vždycky byly. Způsob, který ve svém článku popisuje Petr Ferenc, známe velice dobře z vlastního mládí. Můžeš chodit do kroužku, učit se třeba na kytaru, ale zpívat budeš naše písně. Dnes se to jen hůře rozpoznává. Všechny ty programy, workshopy, šance pro mladé, granty a další lákadla jsou to samé. Ale jak mají ti mladí poznat, když socialismus nezažili a jejich rodiče jsou celí rádi z každé příležitosti pro jejich ratolesti?
Miriam Sládková
Ad téma A2 č. 7/2009
V předminulém čísle zvolila redakce A2 hlavním tématem art brut a výtvarnou tvorbu duševně nemocných osob, za což jí patří velký dík. V souvislosti s výtvarnými artefakty a obecně s výtvarnou tvorbou choromyslných si dovoluji upozornit čtenáře, které by téma zajímalo více, na téměř zapomenutou, nicméně zásadní polemiku: texty Josefa Pelnáře Kresby a obrazy choromyslných a některé směry moderního malířství (Časopis lékařů českých, 9. prosince 1932, r. LXXI, č. 50, s. 1614) a Otakara Janoty Výtvarné práce choromyslných a hypermoderní směry výtvarného umění (Časopis lékařů českých, 17. března 1933, r. LXXII, č. 11, s. 350–351) vyvolaly reakci Bohuslava Brouka v příspěvku „Poesie 1932“ a choromyslnost (Volné směry, 1933–34,
r. XXX, č. 2, s. 71–72), v němž se věnoval vztahu moderního umění a artefaktům vytvořeným choromyslnými. Poučnou je v tomto směru rovněž Broukova publikace Patologie životní zdatnosti (Praha 1937), v níž se autor věnuje otázkám geniality a šílenství, a dále překlad knihy Jeana Vinchona Umělecké projevy choromyslných (Praha 1931); s tématem rovněž úzce souvisí studie psychiatra Svetozara Nevoleho O smyslových ilusích a o jejich formální genese [sic!] (Praha 1949).
Viktor A. Debnár
Ad literární zápisník (A2 č. 7/2009)
Ptám se pana Bílka: kdy a v čem byla česká literatura po roce 1989 natolik kritická, kontroverzní a nekompromisní, aby si vydobyla respekt politiků, potažmo aby v nich vzbudila obavy? Který kritik nebo recenzent porušil pitomé české klišé a vybředl z mafiánsko-totalitní atmosféry sebechvalné pohody a napsal o stavu české literatury (a třeba i kultury a jiných oblastí umění) skutečně pravdivou zprávu, která by tuto zasmrádlou sféru náležitě provětrala? Až se toto stane, může si pan Bílek oprávněně stěžovat.
Montezuma
Ad Tančíme v kruhu (A2 č. 8/2009)
Patřím k mladé generaci lidí, jimž se zalíbila subkultura freetekna. Mám na ní rád kreativitu, nezávislost – i tu infantilnost a spokojenost, která na mě vyzařovala na mé první párty. Největším problémem v naší generaci není nedostatek nápadů, ale drsňáctví. Na toho, kdo maluje, sochá, hraje divadlo nebo třeba po sobě pouklízí odpadky, se pohlíží jako na malé hloupé dítě. Myslím, že každý může scéně pomoci sám. Nebojte se odlišovat od ostatních: „Vy jste párty!“
Tragéd
Zasaď strom – Cena Ivana Dejmala
Ivan Dejmal byl hlavním iniciátorem a vůdčím duchem čtyř ročníků konference Tvář naší země – krajina domova, které poskytovaly prostor, v němž se mohli setkat a vzájemně vyslechnout všichni, kteří se svou životní orientací nebo profesním zájmem tak či onak vztahují ke krajině. Společnost pro krajinu, kterou Ivan Dejmal založil a jejímž předsedou byl až do své smrti v roce 2008, nyní zakládá Cenu Ivana Dejmala, která vyzdvihuje mimořádný pozitivní počin související s krajinou. Záštitu nad touto cenou přijal prezident Václav Havel. Kandidatura se předkládá písemně (doporučeným dopisem) na adresu sídla Společnosti pro krajinu (Kamenická 45, 170 00 Praha 7) a musí být doručena do 30. června roku, v němž je cena udělována.
Základním kritériem pro kandidaturu (představení kandidáta na max. třech normostranách a odůvodnění kandidatury formou písemného dokumentu, fotodokumentace, videoprezentace apod.) je mimořádnost, jedinečnost a významnost pozitivního počinu kandidáta ve vztahu ke krajině. Oceněný počin se může týkat jakéhokoliv oboru a formy lidské činnosti. Výběr nositele probíhá dvoukolově. Cena bude udělována každý druhý rok, vždy 17. října – ve výroční den narození Ivana Dejmala. Držitel ceny má právo zasadit strom na místě, které si vybere. Strom ponese jméno držitele s odůvodněním udělení ceny. Slavnost udělení se odehraje při zasazení stromu, doprovodné akce budou inspirovány zaměřením laureátů a aktuálními podněty.
Daniel Kolský
Ars Poetica
Od 25. 7. do 3. 8. 2009 se v lesním tábořišti nedaleko Dvora Králové nad Labem bude konat 6. ročník literárně-výtvarného setkání Ars Poetica: Duchovní cesta básníkova. Každý den programu je inspirován dílem jednoho českého básníka; letos to budou Miloslav Topinka, Věra Linhartová, Jiřina Hauková, Petr Kabeš, Josef Topol, Václav Havel a Jiří Vícha. Organizátoři jsou přesvědčeni, že vzkazy ukryté ve slově jsou přístupné každému, kdo je ochoten k básni přistoupit pokorně a zároveň odvážně. Účastníci dostanou možnost seznámit se s poetikou každého z autorů, okusit ji v autentické četbě a následně promluvit o vlastních dojmech z veršů prostřednictvím rozmanitých výtvarných technik. Večery jsou vyhrazeny dialogu s hostem, významnou osobností českého kulturního života. Pozvání přijali Miloslav Topinka, Václav Sokol, Jiří Sádlo, Tomki Němec, Vít Slíva, Vladimír Papoušek a Joseph Normon Rostinský. Součástí setkání je hudební koncert (Miroslav Wanek a Pavel Fajt), jednodenní putování za českou plastikou pod vedením Evy Vlčkové a pro zájemce i nedělní mše svatá. Díla vybraných autorů jsou na setkání prezentována lidmi, kteří ve společnosti „svého“ básníka strávili celý jeden rok. Bližší informace: www.arspoetica.cz.
Zdenka Sokolíčková