Ředitel Národní galerie si nedávno s citlivostí a uměřeností sobě vlastní vyřizoval účty s Petrem Fischerem, který si troufl kritizovat dění v pražském Veletržním paláci a podobu aktuální výstavy Monet – Warhol. Níže ve své reakci Knížák pak argumentoval, že sám ředitel Albertiny prohlásil výstavu za profesionálně připravenou. Nabízí se otázka, co jiného mohl zástupce spolupořádající instituce vlastně říkat. V dřívějším rozhovoru pro Aktuálně.cz si galerijní šéf zase postěžoval, že nikdo z novinářů nereferoval o dvojici vynikajících čínských výstav z konce roku 2009. Byl jsem se na nich tehdy podívat, ale převládl u mne tristní dojem. Naprostá absence doprovodných textů, které by vysvětlovaly, jak že vlastně čínské stínové loutkodivadlo funguje, odbytá práce kurátorů, kteří zapůjčené čínské práce naházeli do prostoru bez jakéhokoli rozmyslu, dokonce ani tomu dřevu na rámy nebylo poskytnuto sdostatek času vyschnout, takže se galerii navzdory stále nevychovaně kroutilo. Jistě ale i tehdy čínský zástupce prohlašoval, jak je vše zdařilé a pěkné. Bylo by možná dobré naučit se propříště rozlišovat situačně a sociálně podmíněný zdvořilostní projev a nestranný kritický soud. A smířit se s tím, že u nepodarku často bývají v rozporu.
P. Kořínek
Týden před výročím sametové revoluce vyhlásilo občanské sdružení Iuridicum Remedium v rámci ankety Big Brother Awards největší slídily České republiky. Nekorunovaným králem se stala sociální síť Facebook a její stvořitel – v kategoriích největší firemní slídil a výrok Velkého bratra. Ačkoliv uživatelé této velké rodiny odevzdávají své údaje dobrovolně, firma stále není schopna nebo ochotna zabránit jejich dalšímu šíření a zneužívání ke komerčním účelům. Není také zřejmé, co se s těmito daty děje poté, co jejich původci opustí Knihu tváří. Varováním nám také mohou být názory zakladatele FB Marka Zuckerberga, který soukromí řadí mezi sociální práva, jež se v čase vyvíjejí. Co bylo v minulosti veřejně nepatřičné či nebezpečné, nyní se stává obvyklé a ještě se tím mnozí chlubí. Cenu za dlouhodobé porušování lidského soukromí získala letos Policie ČR, a to i za nelegální šíření osobních údajů aktivisty Dětí Země z policejní databáze Bedrunka. Cenu za ochranu soukromí získala obec Vír, jejíž vedení se spolu s občany neúspěšně postavilo proti záměru Povodí Moravy, s. p., monitorovat kamerami blízkou přehradu a část obce. Díky tedy za tuto odvahu!
M. Patrik
Těsně před volbami jezdila po pražských Nových Butovicích a jejich okolí falešná TOP 09 a slibovala voličům, že se panelákové byty budou prodávat za vyšší než tržní ceny. Volby zde vyhrála ODS. Soud poté rozhodl, že to volby neovlivnilo, a pokud ano, nelze prokázat jak. Odvolal se na argumentaci soudu ústavního, podle něhož „rozhodnutí voličů jako suveréna může soudní moc změnit jen ve výjimečných případech, kdy vady volebního procesu způsobily nebo mohly prokazatelně způsobit, že by voliči rozhodli jinak a byl by zvolen jiný kandidát“. Prokázat to však lze snad jen v případě, kdy se voliči přiznají, že jim kdosi fyzicky zaplatil za to, že volili toho, koho volili, ačkoli jinak by se volit neobtěžovali. Většina pražských zastupitelů podle městského soudu může rovněž rozdělit město třeba na 7, ale také na 63 obvodů, aby eliminovala malé strany. Kritikům pražských kauz – Kolínské, Ryšlinkové, Witzanymu – tedy čtyři roky aktivní opozice, ztěžované arogancí moci, ke zvolení nemohly stačit. Vystřídali je zametači z TOPky. Uvidíme, zda po troše počátečního křiku nezhodnotí jako výhodnější variantu kompromitaci s momentálně vládnoucí garniturou.
B. Tichá
Zdá se, že když veřejnoprávní Česká televize něco prohlásí za rodinný seriál, můžeme se těšit na nejhorší. Z její dílny vypadl třináctidílný opus Cukrárna – „takové pohodové podívání“, vyjádřila se v internetové diskusi jedna divačka. Je to schematický kus (kterak hysterickou podnikatelku, co nic nezvládá, protože podnikání přece k rodině nepasuje, zachrání tři čiperné seniorky), který si lze „užívat“ v pondělním prime timu. Scenáristu Jana Míku spolu s režisérem Dušanem Kleinem podezřívám, že si dali za úkol napasovat do svého dílka snad všechna myslitelná klišé. ČT, dotovaná z peněz daňových poplatníků, ukázala, že se v jejích útrobách zastavil čas před dobrými třiceti lety. Škoda je špičkových hereček a herců, kteří v seriálu účinkují a kteří by si od ČT zasloužili podstatnější herecké příležitosti.
J. Bohutínská
Česká televize směle vykračuje směrem k privatizaci. Jeden z mála kvalitních pořadů, které vyráběla, diskusní Hotel Insomnia, ředitel Janeček v tichosti zrušil. Zato se na obrazovce začaly objevovat obskurní seriály. Cukrárnu zmiňuje kolegyně Jana Bohutínská, detektivní Ach, ty vraždy! s Jiřinou Bohdalovou již rozcupovala většina kritiků. Teď naopak někteří z nich pějí ódy na třídílné Bludičky. Pokud tento film postavíme vedle Cukrárny a převlečené Bohdalky, můžeme tu vystopovat snahu o závažnější téma. Provedení se však zoufale nepovedlo. Už scénář Ivo Pelanta je plný klišé a nepřináší hlubší vhled do problematiky dětských domovů. Ředitelka je hodná máma, vychovatelé prima parta, až se divák diví, proč odtud ty děti vlastně chtějí, když doma je čeká jen věčně opilá matka. Uvidíme, zda se životem bloudící puberťáci vrátí zpět do vstřícné náruče děcáku, obávám se však, že bloudící Česká televize bude potřebovat víc. Zejména očištění Rady a následně nové vedení, kterému půjde o víc než o prémie za vyrovnaný rozpočet.
J. G. Růžička