Singapurský deník Spojené internetové noviny (Lianhe zaobao wang) se 3. prosince věnuje problému rodičů narozených v osmdesátých letech. Rodičů, které kromě jiného charakterizuje to, že vyrůstali jako jedináčci. K této generaci se dá na čínském internetu najít mnoho informací: jedním z klíčových pojmů je „(80-chou) chaj-nu“, což znamená doslova „otrok dítěte (narozený po roce 1980 – což se ale rozumí samo sebou, protože sousloví otrok dítěte se užívá jedině v souvislosti s touto generací)“. Termín „80-chou“ se rozšířil do běžného užívání původně z literárního prostředí, kde označoval mladé autory narozené mezi lety 1980 a 1989. V čínské internetové encyklopedii Paj-tu paj-kche se lze dočíst o negativních stereotypech, pomocí nichž bývá tato generace charakterizována: generace beatniků je jeden z nejměkčích přívlastků, generace ignorantů jeden z nejtvrdších. Čeho se ale týká náš článek, nazvaný „Matka na internetu, otec na ocet“? Představuje výsledky Zprávy z výzkumu způsobů výchovy v čínských rodinách – výzkum pořádal největší z čínských rodičovských serverů Pao-pao-šu. Z odpovědí 1285 zpovídaných matek dětí do šesti let se ukázalo, že čínské rodiny fungují podle modelu „ve dne babička, v noci maminka“. Dotázané matky se prý obávají, jaký vliv na generaci jejich dětí bude mít skutečnost, že otcové, zaměstnaní mimo domov od rána do večera, jsou při výchově dětí zcela mimo hru. Jakou roli mohou hrát matky, mají-li mateřskou do tří měsíců věku dítěte, není také úplně jasné, ovšem článek se tím nezabývá. „Součástí života většiny těchto matek je internet, kde na mateřských fórech sdílejí své starosti a radí si. Neuvěřitelný je vliv těchto virtuálních komunit na spotřebu: doporučení na internetové diskusi má neporovnatelně větší vliv než klasická reklama,“ zjistilo se prý ve výzkumu. „Toto prostředí navíc funguje jako zvětšovací sklo: jak nedostatky, tak klady se zvětší do obludných rozměrů.“ Kdyby nenásledovala věta, že „tyto výsledky jistě podnítí nejednoho výrobce k tomu, aby přehodnotil způsoby, jakými dělá reklamu svému zboží“, možná by nás ani nenapadla myšlenka, že si tu jen server dělá reklamu před potenciálními inzerenty.
Rolnické noviny (Nongmin ribao) taktéž 3. prosince uveřejnily optimistickou zprávu týkající se pěstování obilí v provincii Kuej-čou. Ta patří k nejchudším čínským oblastem, a jak se v článku píše, „je jedinou čínskou provincií bez rovin, takže má chabé podmínky pro pěstování obilí, krom toho chybí potřebné vybavení a ani s kvalitou pracovní síly to není moc dobré – přitom poptávka po obilí roste a zemědělské půdy ubývá“. Jak je vidět, v takové situaci je Kuej-čou tím pravým místem, kde je třeba realizovat pomocné vládní zemědělské projekty. Pro zvýšení výnosů obilí je v takových nepříznivých podmínkách nutné přistoupit k optimalizaci povrchu, samozřejmě je třeba zavést používání moderní techniky a také odolných druhů obilí. Od roku 2005 byla provincie zapojena do experimentálního projektu, o tři roky později potom do řádného projektu ministerstva zemědělství. „Od počátku bylo cílem odhalit a využít oblasti se skrytým potenciálem k vysokým výnosům,“ praví Lu Č’- ming, místopředseda provincie, a zdůrazňuje, že nejdůležitější bylo přejít od tradičního zemědělského modelu k vědeckému. „Jakmile přišla sezona, do vesnice den co den proudili zemědělští odborníci z okresu a přímo na místě nám radili, jak rostliny zalévat, jak je hnojit, jak stříkat insekticidy,“ popisuje místní občan Wu Ji-šu cestu k vědeckému rolničení. Každá ves dostala přiděleného jednoho vedoucího odborníka, který za celý postup zodpovídal. „Obdělávání půdy je teď mnohem jednodušší,“ pokračuje Wu Ji-šu, „co se nám řekne v amplionu, to děláme, a nikdo se nesplete!“ Říká se tomu „standardizace, unifikace a optimalizace“. Produkce obilí v provincii se zvýšila.
V dalším článku, vydaném 26. listopadu, se vypravíme do Tibetu: „Tibetští rolníci a pastýři mají dobré vyhlídky, že vbrzku zbohatnou z turismu,“ hlásá titulek, který někoho může potěšit, jiného zase poděsit. Poté, co v červenci jeden místní úřad v provincii ocenil deset rodinných turistických ubytoven certifikátem kvality, stalo se ve vesnických sídlech v provincii provozování ubytovacích služeb novou možností obohacení. Turisté z ostatních částí Číny se podle jednoho z obyvatel vesnice A-pchej rádi z bezprostřední zkušenosti dozvědí něco o tibetské národnosti, o jejích zvláštnostech, tradiční stravě, zvyklostech v běžném životě. V jiné vesnici, Tchaj-čao, vzdálené od A-pchej třicet kilometrů, se investuje do oprav a sjednocuje se historický ráz staveb – v přízemních místnostech obydlí se znovu objevily obchůdky. Obec byla za dynastie Tchang (7.–10. století) zapojena do poštovního systému a památky na toto období jsou všude v jejím okolí.
Prvního prosince psali v Pekingském deníku (Beijing ribao) o školákovi jménem Siao Chao. „Říká se, že dnešní systém vzdělávání zaměřený na praktické dovednosti zabíjí v dětech přirozenou kreativitu,“ začíná článek o malém géniovi z Pekingu, který si, systém-nesystém, svou cestu našel. Je členem nejrůznějších institucí pro mladé vědce zabývající se biologií a mikrobiologií. Jeho specializací jsou houby – namátkou zakoupil šestnáct druhů hub běžně se vyskytujících v čínském jídelníčku, přičemž dbal na to, aby byly vypěstovány na rozličných místech. Analýzou zjistil, že houby obsahují nebezpečné látky, konkrétně fluorescentní zjasňovače, a způsobil tak velký poprask – bezpečnost potravin je v Číně aktuálním a bolavým tématem. Autor našeho článku se velmi ironicky vyjadřuje na adresu osob z pekingského úřadu pro průmysl a obchod, které se snažily výsledky výzkumu bagatelizovat s tím, že jde o výzkum nevědecký. „Vřele doporučujeme úřadům, aby šly do akce a pustily se do vlastního, vědečtějšího výzkumu! Ovšem existuje-li takový už z dřívějška, je dnes samozřejmě trochu pozdě ho zveřejňovat, a kromě toho by to svědčilo o míře serióznosti přístupu ke spotřebitelům, a tím i o etické úrovni úřadu,“ píše se v článku.