ČSSD prožila podivný konec října. Ministr Marcel Chládek oznámil, že jmenuje, tak trochu nejmenuje a nakonec opravdu nejmenuje Václava Klause předsedou chystané Národní rady pro vzdělávání. Nevysvětlil, proč zvolil politika, který nemá se vzděláváním do činění o mnoho víc, než že propaguje to soukromé. Těžko se pak ubránit divokým spekulacím, například zda krok nesouvisel se zájmy provozovatelů soukromých vysokých škol, z nichž někteří udržují dobré vztahy jak s bývalým, tak současným prezidentem. Za vlády Petra Nečase, kdy se ještě dalo mluvit o nějakém Klausově táboře, by byl čitelný alespoň jako součást mocenských her uvnitř exekutivy. Jen pár dní poté na sebe upozornilo vedení pražské ČSSD, které dlouhodobě a sveřepě brání politickou kariéru Karla Březiny. Zvláště přímé bylo vyjádření Karla Klímy, podle něhož čerstvý pravomocný verdikt soudu, že Březina pobíral neoprávněně plat v dopravním podniku, nemusí mít žádný vliv na jeho postavení ve vyjednávacím týmu nové koalice nebo v pražské radě, protože přece odvádí „kus dobrý a poctivý práce“ a byl „legálně zvolen“. Pokud si představitelé údajně socialistické strany s tímto vystačí, možná si Chládek toho Klause měl v radě nechat. A třeba přidat i Nečase.
A. Handl
Ministerstvo kultury jako chytrá horákyně ve svém tiskovém prohlášení ve věci památkového statusu nádražní budovy v Havířově tvrdí, „že to, že MK určitou věc neprohlásí za kulturní památku, ještě neznamená, že věc musí být zcela zničena či demolována a nemůže z rozhodnutí vlastníka, respektive po dohodě s vlastníkem, zůstat zachována“. Hezký pokus přehrát zákonné povinnosti ministerstva kultury (ochrana kulturního dědictví) na místní radnici, která se ovšem agilní snahou o demolici jedné z architektonicky nejhodnotnějších budov ve svém městě stala radnicí takříkajíc kocourkovskou. Ve hře je porušení hned několika elementárních norem, včetně těch evropských, o ochraně kulturního a architektonického dědictví nemluvě. Tunelování bruselské pokladny se stalo v posledních letech v České republice téměř standardem, a to nejen v oblasti „městského plánování a renovace měst“. A tak podle nejmoudřejšího rozhodnutí místní radnice, ministra dopravy za hnutí ANO a Českých drah, do jejichž vedení byl delegován bývalý klíčový manažer Babišova podnikatelského impéria, budou mít v Havířově místo hodnotné stavby nejvybroušenějšího bruselského stylu nádraží v podobě stanového přístřešku a nouzové administrativnětechnické přístavby. A za bruselské peníze.
M. Tomášek
Na konci října britská kontrarozvědka MI5 odtajnila svazky, které vedla o několika britských komunistických a levicových intelektuálech. Zpráva, že špioni Jejího Veličenstva listovali v dopisech Erika Hobsbawma či Christophera Hilla, má kouzlo tušeného tajemství. Spíše se otevírá otázka, zda měly být zveřejněny části spisu, které se týkají intimního života sledovaných. Těm bylo soukromí odcizeno tajnými službami během jejich života a nyní jim bude ukradeno bulvárními novináři i post mortem. Zdroj je o to problematičtější, že do svazku nemohli nahlédnout často ani ti, kterých se bezprostředně týkal. Zajímavá je i péče, kterou silně konzervativní MI5 věnovala populárním levicovým intelektuálům, zatímco v Cambridgi vyrůstala a rozvíjela své aktivity nová generace sovětských špionů, známých jako Cambridge Five. To je ovšem konstantou historie tajných služeb, že pracují spíše pod vlivem svých předsudků a chimér než na základě realistického vyhodnocení bezpečnostních hrozeb.
J. Horňáček
Fotbalový zápas mezi Srbskem a Albánií byl považován za extrémně rizikový. Navzdory nepřítomnosti albánských fanoušků došlo ke konfliktu. V závěru první půle nad hráče vzlétl dron, který nesl vlajku s obrazem Velké Albánie. Když ji jeden srbský hráč strhl, začal o ni boj. Na hrací plochu vnikla i skupina srbských fanoušků, jednoho z albánských fotbalistů dokonce stihli při úprku do kabin přetáhnout plastovou židlí po hlavě. O týden později se spolu v rámci Evropské ligy střetla pražská Sparta s domácím Slovanem Bratislava. Chabá bezpečnostní opatření umožnila hordě sparťanských chuligánů napadnout část diváků. Přímo před komentátorským stanovištěm naháněli lidi železnými tyčemi, pár nešťastníků v přesile zkopali. Veřejnost měla po obou incidentech jasno. Balkánci přece jen potvrdili stereotypní obraz horkokrevných šílenců. Slováci zase předvedli organizační diletantství na zuboženém stadionu Pasienky, a to by chtěli hrát společnou federální ligu. Vítězem se tak v obou případech stala hlavně stereotypizace sportovního nacionalismu.
V. Ondráček
Do patnáctého listopadu, kdy se uzavírají nominace do soutěže Sexistické prasátečko, sice ještě pár dní zbývá, můj tip na vítěze je ale již teď jasný. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií Vysokého učení technického v Brně se snaží řídké řady svých studentek rozšířit věru povedeným náborovým videem Vlk z VUT, v němž jsou dívky asociovány s fenečkami chytajícími do zubů piškot nebo s klisničkami s pěknou prdelkou, které jsou dobré tak akorát k tomu, aby pobíhaly kolem hocha s vizáží Adama B. Bartoše. Inženýrky a docentky zaměstnané na fakultě jistě řičí radostí. Spot je pochopitelně pitomý i z jiných hledisek, než je genderová rovnost (dolary v automatu na kafe – proč?), a admin youtubového účtu fakulty se marně snaží „kolegy“ přesvědčit, že jim chybí nadhled a že přece šlo hlavně o virál. Doufejme jen, že se nejedná o ukázku práce absolventů progresivních audiovizuálních IT oborů, na něž VUT láká především. Virálním se ale video skutečně stane – dneska lze totiž vidět na každém rohu, že prodává nikoli sex, ale blbost.
M. Zajíček