Česká strana sociálně demokratická uzavřela v Duchcově koalici s Dělnickou stranou sociální spravedlnosti, a vykročila tak vstříc lepším zítřkům se sloganem „Kupředu, hnědá!“. Stranické vedení ČSSD v čele s Bohuslavem Sobotkou dalo záhy na srozuměnou, že bude požadovat zrušení místní organizace a vyloučení pomatených straníků. „S rasisty a extremisty žádné koalice dělat nebudeme,“ řekl přímo předseda. Avšak krajský výkonný výbor strany nevyslyšel volání předsednictva a za duchcovskou buňku se postavil. Prý neexistuje žádné usnesení, které by sociální demokracii zakazovalo spolupracovat s Vandasovými neonacisty. Navíc se duchcovské ČSSD podařilo v povolebním vyjednávání prosadit vlastní program. Kluci z DSSS zajistí bezpečné ulice a místní obyvatelstvo čeká zářivá budoucnost. Alespoň to bílé.
J. Gruber
Vláda v polovině listopadu schválila zprávu o životním prostředí za minulý rok. V textu se mimo jiné uvádí, že v letech 2000 až 2013 se rozsah zastavěných ploch zvýšil o tři a půl procenta, tj. o 28,7 tisíce hektarů, takže nyní zabírají již téměř jedenáct procent našeho území. Beton tak rychle dohání rozsah chráněných území, která zaujímají asi šestnáct procent rozlohy státu. Jsme na tom sice stále lépe než Rakousko či západ Německa, nicméně náš pohrdlivý vztah k půdě začíná být rizikový. V zákoně o ochraně půdy se přitom píše, že půda je základním přírodním bohatstvím naší země a nenahraditelným výrobním prostředkem, takže její ochrana je velmi důležitá. Realita je ale taková, že průmyslové zóny, dálnice či skladiště přinášejí rychlejší zisk. A tak toužíme po betonu. Papírově se má půda chránit již při schvalování územních plánů, kdy se musí vždy zdůvodnit, proč se likviduje a proč není možné šetrnější řešení. Je to ale formalita. A ani orgány ochrany přírody, včetně ministerstva životního prostředí, které povoluje zábory nad deset hektarů, nejsou bez viny. Jen výjimečně vydají záporné stanovisko, které by půdu uchránilo.
M. Patrik
Protiobčanská a prokorupční koalice ODS a ČSSD na Praze 7 se držela radnice zuby nehty do posledních chvil. Po napadení výsledků obecních voleb u soudu bylo ustavující jednání nového zastupitelstva oddáleno až do 20. listopadu. Mezitím byl dosavadními „hospodáři“ prodloužen pronájem kanceláře ODS o velikosti sto metrů čtverečních za 6 700 Kč o dalších pět let, stejně jako pronájmy řady dalších městských nebytových prostor, některé dokonce až o devět let. Praha 7 tak zřejmě přijde o mnoho milionů korun, pokud se novému vedení radnice nepodaří vypovědět smlouvy z důvodu, že jsou v rozporu s dobrými mravy. Podivné čachrování s nemovitostmi charakterizovaly parazitní symbiózu ODS a ČSSD na Praze 7 po celou dobu jejich „vypalování“ městského majetku a pokladny. Minulý rok proběhla vlna obdobného typu – transakce s lukrativními městskými byty za několikanásobně nižší cenu, než je na trhu obvyklá, a mezi kupci jednoho z těchto bytů byl i zastupitel za koaliční ČSSD. Ale to bylo jen všivné všimné, běžně si v nedávných letech straničtí symbiotici zkoušeli z městské pokladny „odkrajovat“ miliardy. A když se jim někdo prostřednictvím místního referenda pokusil přiskřípnout jejich nenechavé prsty, začaly se dít věci. Referendum s cílem zablokovat až trojnásobně předraženou, více než miliardovou investici do nové radnice muselo být vynuceno rozhodnutím Nejvyššího správního soudu. A ani tím obstrukce referenda ze strany zlatokopeckého týmu na radnici neskončily.
M. Tomášek
Po Muzejní noci a Noci kostelů se minulý rok poprvé objevila i Noc divadel. Letošní ročník připadl na sobotu 15. listopadu a zapojila se do ní divadla z celé republiky. Ve větších městech tak měl divák možnost stihnout hned několik akcí za sebou. Myslelo se i na nejmenší diváky, takže „noc“ mnohde začínala již během dne. Trochu chaotická byla situace s rezervacemi. Někam se dalo dostat bez ní, pokud to dovolovala kapacita sálu, jinde byla nutná. Osobně jsem dal letos přednost právě dětské části a navštívil pásmo semaforských písniček ve foyeru Švandova divadla. Škoda jen, že pořadatelé anoncovali představení se začátkem v pět hodin, a nikoli už jeho opakování v půl šesté. Pár opozdilců se ale našlo, a tak druhé vystoupení dětského souboru nebylo úplně bez diváků. Od šesti hodin pak začala „kompilace“ z ukázek her pro děti z repertoáru Divadla Kampa. Byť šlo svým způsobem o reklamu, představení nepůsobilo vtíravě a zcela jistě přitáhne do divadla nové diváky. Právě tohle je koneckonců hlavním smyslem celé akce a platí to zejména pro méně známé soubory, které tak mají příležitost představit se širšímu publiku.
J. G. Růžička
V druhé polovině listopadu se premiér Bohuslav Sobotka vydal do velkého světa. Po návratu z ostře sledované návštěvy USA, kde prý český kredit zažívá volný pád, pokračoval spolu s polovinou vlády do Izraele. Tam ministerský předseda zdůraznil, že si přeje vznik samostatného palestinského státu, což z úst představitele země, jež uznala Palestinu jako stát již před několika desítkami let, nezní příliš novátorsky. Současně ministři ve dnech, kdy tamní vláda v pozdní obrozenecké křeči debatovala nad zákonem prohlašujícím Izrael za národní stát židovského národa, podepsali množství dohod, které by měly mimo jiné posílit vojenskou a zbrojní spolupráci mezi ČR a Izraelem. Návštěva ukázala, že se česká zahraniční politika navzdory Petru Drulákovi a jemu podobným nijak neodklonila od havlovské tradice, jejímž hlavním znakem je jistá schizofrenie slov a činů. Protože co jiného než schizofrenie je otevřeně mluvit o mírových řešeních a současně spolupracovat na zbrojení jedné strany konfliktu?
J. Horňáček