eskalátor

V minulých dílech Strakovky jste viděli: Příběh Petra a Jany o lásce, moci, intrikách a organizovaném zločinu pokračuje. Ve vztahu Jany a Petra je čím dál více patrné, že partnerství a práce jdou dohromady jen obtížně, a navíc Petr stále není rozvedený. Jana vyčítá Petrovi, že pro jejich vztah nedělá dost, i když sama dře do úmoru. Petr je ale i nadále lapen mezi několika mlýnskými kameny – na jedné straně je tu jeho milostný trojúhelník s milenkou Janou a manželkou Radkou, ale na straně druhé jsou tu problémy s jeho vlastní vládou, ve které jej válcuje zkušený harcovník Mirek a nevypočitatelná svita Věcí veřejných. Jana nesnáší Petrovu manželku Radku a hledá jakoukoli záminku pro její diskreditaci. Věc zajde dokonce až tak daleko, že jí posílá anonymy poukazující na její pasivitu a neschopnost a plánuje použití zpravodajských služeb k jejímu sledování. Může tohle vůbec dopadnout dobře? A ví o tom všem Petr, když je ministerským předsedou? Do lovestory potichu vstupují síly, na které Jana i Petr zapomněli – soudy a státní zastupitelství.

K. Kňapová

 

Seriály frčí. Po Perníkovém tátovi a Hře o trůny je tu nově také – Má svoboda slova nemá žádnou váhu, třídílný seriál Petra Hrušky z vysokoškolského prostředí, plný emocí, intrik a radikálních soudů, který najdete na kanálu Revolver Revue. Nutno ovšem podotknout, že česká tvorba má v tomto ohledu co dohánět. Petru Hruškovi se daří nastolit téma, ovšem k jeho patřičnému rozvinutí nedochází. Ačkoli se v úvodním dílu uvádí, že hlavní hrdinkou není studentka M. P. a že celý ­seriál má obecnější charakter, je celý díl věnován pouze vztahu Hrušky a M. P. Ve druhém – trochu vycpávkovém – dílu strana zla získává posilu: na scénu vstupuje záporný hrdina Jaroslav Střítecký. A ve třetím – dle mého nejsilnějším – dílu je namísto M. P. či jejího zástupce Stříteckého hlavním hybatelem dění Univerzita. Její praktiky se ukážou ve srovnání s konáním obou protagonistů jako daleko špinavější, závažnější a z diváckého hlediska i zajímavější. Po zhlédnutí celého seriálu však zůstává řada otázek. Dodržel autor opravdu své předsevzetí, že výsledkem bude sonda do univerzitního světa, a to sonda dokumentárního charakteru, bez zbytečných emocí? Nestálo by za to děj ještě prokomponovat a rozvrhnout do více sérií? Nebo naopak zcela změnit formát a udělat z žánrově rozporuplného kusu ucelený univerzitní ­thriller? A také zakomponování slova „svoboda“ do názvu seriálu je diskutabilní, neboť není patrné, zda po jejím omezení dílo spíš nevolá.

T. Čada

 

Filmový festival v Cannes má bezpočet zažitých rituálů. Největší mediální pozornosti se dostává odpoledním promenádám režisérů a herců před slavnostním uvedením snímků. Festival tak dostává punc VIP glamouru. Méně viditelné, avšak o to slovutnější jsou večírky, z nichž nejprestižnější je zahajující party sekce Quinzaine des Réalisa­teurs. Naopak běžnější smrtelníci v Cannes téměř všude stojí dlouhé fronty. Ačkoliv evropští a američtí producenti si neustále stěžují na krizi kinematografického průmys­lu, řady profesionálů v odvětví se v posledních letech výrazně rozrostly – a canneské promítací sály se tomu nijak nepřizpůsobily. Není nijak neobvyklé, že se novinář postaví v půl osmé ráno do hodinové fronty, jako by čekal na pověstné banány, a zde se pak potkává s dalšími kulturně vytříbenými frontisty. Základy řeckořímského zápasu jsou nicméně i tak vítanou dovedností.

J. Horňáček

 

Česká vláda v půlce května schválila Aktualizaci státní energetické koncepce. Ta počítá s budováním dalších jaderných bloků do roku 2040 a prodlužováním životnosti těch stávajících v elektrárně Dukovany. Jaderná energie by tak mohla dlouhodobě přesáhnout padesátiprocentní podíl na výrobě elektřiny a nahradit významnou část uhelných zdrojů. Česká republika tedy bude atomovou velmocí v srdci Evropy, která tento energetický zdroj postupně opouští. Jádro je totiž – soudě podle současných debat o energetice – stejně perspektivní jako vzducholodě Zeppelin, Windows 98 nebo kapela ABBA. Možná, že když už jsme nepoučitelní, pomohlo by nám aspoň opisovat. Třeba od Německa.

J. Gruber

 

Když si člověk otevře komentáře pod článkem Běženci už tíží i poklidné bavorské městečko na webu Novinky.cz, musí už tak nějak čekat, do čeho jde. Tím spíš, že pročíst se k dobře ukryté pointě většina etnických Čechů dle očekávání autora a redakce neměla sílu – a text s titulkem „Neonacisté zapálili v bavorském městečku ubytovnu pro azylanty“, který by odpovídal podstatě sdělení, by dnes prostě tolik pozornosti nevzbudil. Vše tedy jede v zajetých kolejích zdejší xenofobie pěstované zpravodajstvím TV Nova, přiživované absencí vlastní zkušenosti a umocňované tichou nespokojeností lidiček se sebou samými. Přičmoudlí muslimáci, ať si je nastěhujou domů sami sluníčkáři, hrozná Evropská unie. Nuda, nuda, šeď. Diskusi ale zachraňuje výtrysk paranoie nebývale kreativního formátu: „Bojím se jich, potkala jsem zde v Praze mladé chlapíky s těmi vousisky, co mají IS vrazi. Posedávají po náměstích se sluchátky na uších a moc příjemně se netváří. Rychle tu přibývají, jak dlouho ještě?“ Je to stejné jako v případě rozporu mezi titulkem a zprávou: na oprávněnosti vašeho strachu, paninko, samozřejmě nic nemění ani to, že vídáte nejspíš místní, sociálně zcela integrované hipstry.

M. Zajíček