Doby, kdy ženské role v divadle obsazovali muži s parukami a manýristická malířka Artemisia Gentileschi musela své obrazy signovat jménem svého otce, již dávno pominuly, ale postavení žen v kulturním průmyslu zůstává stále nerovné. To aspoň tvrdí sto šedesát čtyři francouzských kreslířek, jež se podepsaly pod výzvu BD Égalité. Signatářky se současně ohrazují proti genderově podbarvenému marketingu různých ocenění typu „kreslířka roku“, které ženy fakticky staví na nižší úroveň než muže. Kreslířky v tom ovšem nejsou samy, například i scenáristky a režisérky dlouhodobě poukazují na to, že významnější filmy mohou točit jen v mužském doprovodu, jinak by na své projekty nejspíš nedostaly peníze. Svět kultury je podezříván z přehnané obliby hodnot, jako jsou antirasismus či genderová rovnost, které prý vedou k elitářství. Není se však čeho obávat. Mnozí kulturní činovníci si stále ještě myslí, že by pracovnice v kultuře měly vykonávat své aktivity ve volném čase mezi péčí o děti a manžela. Genderové stereotypy zdaleka nejsou doménou jen nevzdělaných vrstev.
J. Horňáček
Lidské tělo je plné rudimentů – zakrnělých připomínek dávné minulosti našeho živočišného druhu, jejichž význam se postupem doby zcela vytratil, jako u slepého střeva, či alespoň minimalizoval, jako u Jacobsonova orgánu. Podobné zbytečnosti lze nalézt i v oblasti lidských výtvorů. Jeden z technologických rudimentů řeší výrobci aut na elektrický pohon: pohonné jednotky elektromobilů nevydávají prakticky žádný zvuk, což představuje bezpečnostní riziko pro všechny účastníky dopravního provozu. Ke slovu tak přicházejí sound designéři, jejichž úkolem je chybějící hluk motoru nahradit. Hudební server Resident Advisor nedávno přinesl zprávu, že na sound designu konceptuálního vozu automobilky Peugeot spolupracuje věhlasný brazilský hudebník Amon Tobin. Třeba se jednou dočkáme budoucnosti, v níž si kromě značky, ceny, barvy či vzhledu karosérie budeme vybírat auta i podle toho, kdo dotyčný model ozvučil.
M. Zoul
Procházeli jste se někdy po areálu Vysokého učení technického v Brně? Pak se vám pod nohama míhaly podpisy čerstvých absolventů, všední jména i potrhlé přezdívky a nikde nechyběl ukořistěný titul: Ing. Venoušek, Ing. Bimbásek, Ing. Mrdsingl. Jsou jich tam stovky. Buranství domnělých vzdělanců v technických oborech úspěšně zamořilo veřejný prostor. Vyděsilo mě, když se před Fakultou architektury v pražských Dejvicích objevil tentýž prvek – zatím jen asi deset jmen. Zřejmě soutěž mezi metropolemi, v níž se Praha jistě nenechá převálcovat. Smutné na tom je, že se skutečně jednalo o absolventy architektury – tedy o ty, kteří by si měli hledět nejen budov, ale i kultivace jejich okolí. Zdá se, že se k tomu postavili po svém.
P. Ctibor
Bláhově jsme si mysleli, že jsme připraveni na nejhorší. Ale tohle nečekal nikdo. Po událostech posledního půlroku zjišťujeme, že samozvané elity v médiích i dobré mámy od monitorů volají po vraždění těch nejbezbrannějších, solidarita je sprosté slovo a bližním v nouzi se nepomáhá. Hitler už zase začíná být snesitelný, fašistická hněď kalí naše všednodenní životy a frontové linie dávno vybojovaných bitev se rozpouštějí v digitálním světě facebookových debat i v diskusích pod články zpravodajských serverů. A já nyní skromně nabízím řešení, které povede k porozumění mezi lidmi a národy a k světovému míru. Krok první: zrušme diskuse pod články na internetu – zbavíme se stoky plné silně infekčního hněvu, komplexů a strachu z neznámého. Krok druhý: zrušme zpravodajské servery a sociální sítě – lidé vytáhnou zadky ze svých klikacích samotek a začnou spolu mluvit. Krok třetí: zrušme internet – a lidé spatří svět a ostatní lidi. Že tahle radikální metoda připomíná režimy, které mají s demokracií společného pramálo, a že nejen proto je navržené řešení nereálné? Ano, vím. Proto se aspoň modleme k očistné sluneční bouři, která z našich elektronických zařízení udělá nepotřebný šrot. Pak se ukáže.
J. Gebrt
Myslivci jsou ozbrojená pěst našich lesů, vod a strání. A jelikož příroda mléka a strdí zbavená sama mluvit nemůže, je tu práce i pro mediálního čaroděje. „Představte si blackout na poměrně malém území,“ napíná se zručností Horsta Fuchse čtenáře Václav Cílek v článku na webu Echo24.cz. Hledím z okna a vidím poměrně malé území, jehož mocenské kontroly se stát bez boje, nikým neokupován, za přihlížení svých občanů vzdal. Z hlediska veřejné moci totiž nastal plíživý blackout již před pár desetiletími. Zbývá podchytit dezorientované zbytky akceschopných jedinců, integrovat je do spolku nadšených amatérů a vyprodukovat tak spotřební materiál pro „hybridní válku“. Oligarchie, která si veřejné statky zčásti rozebrala a zčásti je prodala do zahraničí, tuze potřebuje profesora, který lidu citlivě vysvětlí nutnost soukromých armád. Co kdyby snad lid, svedený nějakým nezodpovědným populistou, žádal vyšší podíl z privatizované tomboly? „Nevymýšlíme způsoby, jak posílit stát, ale jak s co nejmenšími ztrátami a utrpením ochránit místní komunity v přechodném období, kdy běžný život přestává fungovat.“ Jak je pěkné, že ony způsoby vymýšlí akademik, který v krajině zahlédá draky a obcuje s Danem Landou. Jak je pěkné, že mu naslouchají nejen myslivci, ale představitelé armády. Jak je pěkné, že máme ten mír…
R. Rops-Tůma