Think tank? Prostě si ho založíme! Jmenuje se to Institut pro politiku a společnost, sídlí to v areálu Agrofertu a má to za úkol „podporovat osobní a ekonomické svobody jedince, spolupodílet se na vytváření vitální společnosti, napomáhat jasné formulaci dobrých politických rozhodnutí a vytvářet prostor pro politiky nové generace“. Ano, jde o think tank populistické hvězdy českého politického nebe Andreje Babiše. V „mission statementu“ nového think tanku se mimo jiné píše, že chce podporovat kritické občany, ale také brojit proti politické korektnosti, nazývat věci pravými jmény a jasně formulovat problémy v rámci české a zahraniční politiky. Že by se ANO konečně dostalo do stadia, kdy má aspoň zárodky konkrétních politik, když už je podle průzkumů nejsilnější stranou v zemi? Vypadá to tak. Pokud se ovšem chcete z webu dozvědět něco o organizační struktuře strany (vzhledem k tomu, že ANO funguje už nějakou dobu bez místopředsedů, nebylo by divu) nebo snad dokonce o konkrétním programu, jste neskonale naivní. Zatím se spokojte s tím, že se chystá hned několik projektů a konferencí.
K. Kňapová
Senátní většina schválila 14. ledna dlouhý seznam záborů půdy, za které mají investoři platit méně. Jsou na něm všechny tovární haly a skladiště, jejichž výstavbu podpoří stát nebo je kraje či obce zařadí do svých územních plánů. A jsou na něm všechny dálnice i silnice. Hlavní zásluhu na prosazení výjimek nelze upřít autorům ze Svazu měst a obcí a předkladateli Radko Martínkovi z ČSSD. Použili přitom skutečně originální argumentaci. Když sama vláda připustila, že se za zábor kvalitní půdy pro dálnice bude platit méně, jak by k tomu přišly všechny ostatní silnice? Když si obce vynutily výjimku pro haly a skladiště zapsané v územních plánech do roku 2010 a poslanci ji prodloužili do současnosti, jakpak k tomu přijde budoucnost? A tak Senát všechny výjimky „spravedlivě“ rozšířil, znásobil a zaokrouhlil. Přitom zřejmě jediným funkčním nástrojem, který může snížit šílené tempo úbytku půdy, je právě platba za každý hektar trvale zničené země. Několik takových hektarů přitom nenávratně ztrácíme každý den. Tam, kde není půda, nelze pást dobytek či cokoliv pěstovat. Výživná hodnota samotného asfaltu a betonu je velmi nízká. Možná to někdo měl v Senátu lépe vysvětlit, možná by to bylo stejně marné.
D. Vondrouš
Divadlo má u nás takovou prestiž, že se ho kvůli výkonu úřadu nevzdal ani ministr obrany – přece jen armáda je malá a nenazkoušených kusů pořád tolik. Do kolébek české kulturnosti se tak s úctou k obrozenecké tradici čas od času vydávají i lidé, kteří si nejsou zcela jisti tím, jak se vlastně v divadle chovat. Právě proto se v Národním divadle v Brně rozhodli vydat pro takovéto zmatence Manuál úspěšného diváka. Dozvíme se z něj, kdy si zajít na záchod, že přestávka je, když herci přestanou hrát, a hlavně s kým se za kulturou vůbec vydat. Babičky i maminky prý do divadel chodí rády. Mluvčí brněnského divadla publikaci považuje nejen za netradiční, ale i za vtipnou. Po více než půl roce je každopádně čas zhodnotit, o kolik procent klesl počet nevhodně oblečených lidí, o kolik decibelů je potlesk hlasitější a také jestli ubylo těch, kteří netleskají raději vůbec, protože nevědí, že se v tom mají řídit podle informovanějších návštěvníků. V okolních „spřátelených“ barech by pak bylo možné zjišťovat, zda se diváci řídí manuálem a po představení se „pobaví o tom, zda se jim představení líbilo“.
P. Šplíchal
Pěkné předsevzetí si s příchodem nového roku zřejmě dali čelní představitelé KDUČSL Pavel Bělobrádek a Jan Bartošek. Oba se chtějí v roce 2015 co nejvíce přiblížit výrazným postavám české politiky Tomio Okamurovi a Miloši Zemanovi a jasně ukázat, že lidovci nejsou žádná ořezávátka a dokážou určovat témata veřejné debaty. Bělobrádek druhý lednový týden vykročil v prezidentových stopách a jal se opakovat nepravdivé informace o nezaměstnatelnosti absolventů humanitních oborů. Jeho stranický kolega Bartošek zase následoval největšího z českých rasistů a brojil za Evropu jako „nositelku kulturních, společenských a náboženských hodnot, podepřených po tisíciletí potem i krví“, která se musí bránit náporu islamizace, nechceli se stát chalífátem zmítaným chaosem. Černoprdelníci vykročili do nového roku v duchu svých nejlepších tradic.
J. Gruber
Nejdřív jsem ho jen tak očesával, ale past už sklapla. Pak jsem opatrně oloupal kůžičku a začal kleštičkami uždibovat větší kusy. Kupodivu se ani moc nebránil. Jen si nadrženě vrněl a pořád jako by kontroloval čistotu košíku. Když mě to přestalo bavit, rozdělil jsem ho na několik srovnatelně hmotných masivů a vysázel je na pásy. Buchary, parní hmoždíře a cyklické sekačky nezúčastněně pochodují v rytmu potlačeného libida a odvádějí svoji chmurnou práci. Přidám ještě ze sáčku pár pilulí na problémy s prostatou a zahustím roztavenou mrdkou z pištícího zeleného úchyla. Než se probudím, pravý jablečný závin – připravený zatím jen v poloprovozu, ale z běžně dostupných ingrediencí – bude hotov. Bude ho tolik, že nakrmíme zástupy, nakrmíme samoživitelky, nakrmíme důchodce, nakrmíme Ukrajince, nakrmíme školáky a nakrmíme Afriku. A nikdy, už nikdy se nevrátí to znamení války: potřeba chudinských kuchařských knih a umění náhražek. Upekl jsem babiččin jablečný štrúdl z Ládi Hrušky. Je to Past na potravinového inspektora. Je ráno. Konec snu.
R. Rops-Tůma