eskalátor

I přes příznivé hospodářské výsledky to jde v posledních týdnech se středoevropským průmyslem z kopce. Ten místní musí čelit bezprecedentní vlně katastrof, jež zasáhla symboly českých zlatých ručiček, jakými jsou chemička Unipetrolu, fabrika na střelný prach či cukrovar a lihovar na Mladoboleslavsku. Dobře na tom nejsou ani sousedé v Německu, kde pro změnu víří vzduch aféra Dieselgate. Série havárií ukazuje, že s bezpečností to v Česku asi nebude nijak slavné a švindlování Volkswagenu se mohlo velice konkrétně podepsat na zdravotním stavu desetitisíců lidí. Žijeme ale v době, kdy se pozornost věnuje imaginárním hrozbám, zatímco o problémech sužujících naši společnost se pečlivě mluví v eufemismech, takže média, většina společnosti i vláda zatím panikaří z uprchlíků. A mnozí už vidí obávané barbary v kdejakém kominíkovi. Externí pomoci není zapotřebí: na zničení vlastních životů si bohatě vystačíme sami.

J. Horňáček

Na konci léta se opět ozval muž, jehož význam pro utváření současného českého státu je stále nedoceněn. A lituje toho jistě především on sám. Podílel se například na očištění našeho státu od nepříjemných cizokrajných jevů, vždyť sdílet republiku s někým, kdo má vyšší horu, než je Sněžka, je nemyslitelné. Na­­učil nás přetvářce, když na odiv ukazoval svou panelákovou skromnost, ale využíval veškerý komfort svých funkcí. Naučil nás, že schematismus bolí míň než kritické myšlení. Od těch dob jsou lyže pravicové a voda v petce levicová a nikdo se neptá proč. A protože Češi mají rádi pohádky, stal se živoucím Broukem Pytlíkem, který pracuje, když všichni spí, a všechno ví. Ostatně jeho souznění s pohádkovou říší se potvrdilo i v nedávné petici­nepetici, neboť většina jejích signatářů se rekrutovala z řad pohádkových bytostí. Především nám však ukázal, že to, že se o nikoho nezajímáme a nikomu nic nedlužíme, i kdyby nás stokrát obdaroval, je důvodem k hrdosti, kterou je nutné pěstovat. Václav Klaus se zkrátka zasloužil o český stát jako málokdo.

T. Čada

Letní vedra netrápila pouze vodohospodáře nebo houbaře, projevila se též nečekanými spory mezi horkokrevnými interprety na scéně tuzemské pop music. Zakladateli a frontmanovi skupiny Hudba Praha Michalu Ambrožovi se v létě vzbouřili spoluhráči a založili vzdorprojekt nazvaný Hudba Praha band. Zásadním důvodem byl fakt, že Ambrož nechtěl ze zdravotních důvodů příliš často vystupovat. Krize přišla i na ostravskou heavy­metalovou formaci Citron. Po personálním zemětřesení se však na post zpěváka po letech překvapivě vrací nezapomenutelný Láďa Křížek, a to je rozhodně dobrá zpráva. Zakladatelé poprockových Support Lesbiens se zase na počátku srpna přeli před soudem o vlastnictví ochranné známky na jméno kapely. Žaloba bývalého zpěváka Kryštofa Michala však u soudu neprošla, a tak název Support Lesbiens může nadále využívat jeho sok Hynek Toman. Tradiční české kyselosti se nevyhnuly ani obskurní kvazihudební tříčlenné formaci Maxim Turbulenc. Kyklop měl totiž ještě vedlejší projekty, a proto byl z kapely zbývajícími dvěma lenochy po zásluze vyhozen. Jezdil na turné s Kabáty a se svým vedlejším projektem vystupoval v mateřských školkách. Kyklop se však v médiích bránil: „S Maxíky jsme vystupovali jen o víkendech, já se nabízel přes týden.“ Léto zkrátka zatočilo s kapelami tuzemské pop music jako liška se slepicemi v kurníku.

Kpt. Exner

Maxima in vino veritas by člověka nad třicet neměla překvapovat. Situace: máte plnovous, dlouhé vlasy a sklony k ironii. Je slunný podzimní podvečer, jdete domů z práce a cestou se stavíte pro víno. Holešovický vinař kousek od stanice metra Vltavská, neutrální mužíček bezelstného výzoru, neslibuje žádná dobrodružství. Chcete si nechat stočit litr bulharského růžáku, na což dotyčný s nevinným úsměvem opáčí: „To ale vy doma normálně nemůžete, že jo?“ – „Jak to myslíte?“ odpovíte bezelstně. „No jako že to islám zakazuje…“ Aha. Najednou mu ovšem dojde, že v téhle čtvrti se to podobnými individui hemží: „A ty vlasy – ty my jsme nosili proti komunistům, chápete? Ale proč to jako děláte vy? Večer tady vedle v galerii bude vernisáž, bude tam aspoň čtyřicet takovejch! Jeden jako druhej. Zrovna dneska jsem viděl na internetu takový video a já vám řikám, voni se blížej a vypadají jako vy a vy… vy je tím jenom podporujete!“ Není už třeba v současné maďarské nebo putinské legislativě něco jako zákon proti vlasatým? Jak se po hlasování o uprchlických kvótách ukazuje, země Visegrádu jsou jednou zase politicky soudržným východním blokem. Zdejší slušný občan se dívá na videa a zatraceně dobře ví.

O. Buddeus

Já vidím Česko­Slovensko­Maďarsko jako most. Říkejme mu třeba V3; dobře zvolená zkratka odstíní nepatřičné konotace. Ano, jakýsi most mezi Východem a Západem, mezi Čínou a Německem. Čína se u nás může učit demokracii, protože tu oni nikdy nepoznali. Máme s ní my ve střední Evropě bohaté a rozličné zkušenosti. Konečně budeme moci světu ukázat, co svede malý, ale pracovitý národ, když chce. Tedy když nekecá a maká a nikdo mu nehází klacky pod nohy, zejména byrokrati z Bruselu. A evropský Západ, tedy Německo a jeho ekonomické satelity, se na našem případu mohou přesvědčit, že vláda pevné ruky a svobodný trh můžou být pod jednou střechou. Tou střechou míním samozřejmě demokracii a krásné myšlenky o lidských právech. Kampak na nás Němec s ordoliberalismem. Kampak na nás Polák s americkými raketami. Dost bylo členství ve zločinných organizacích v žoldu cizích mocností – uděláme si vlastní. Žiletkového drátu umějí naše ručičky vyrobit dost; nejen soukromníkům na zahrady, ale i pro erár. Ten jsme zanedbávali už příliš dlouho.

R. Rops­-Tůma