Stoupenci tradičního rodičovství mají v poslední době žně. Na Západě hrdě bojují proti takzvané genderové ideologii neboli snahám veřejných škol tupě nereprodukovat genderové stereotypy. V Česku, kde by nikoho ani nenapadlo se takovou maličkostí zabývat, rodinní tradicionalisté vyrazili do boje za právo biologických matek vlastnit své děti. A proti multikulturnímu Barnevernu se jim podařilo sešikovat prakticky celou zdejší politickou reprezentaci. Faktem ale je, že tradiční rodičovství pomalu mizí. Čím dál více socializačních kompetencí přechází totiž na školu či jiné aktéry. Odpůrci genderových teorií se děsí, že se děti budou na školách učit masturbovat, a přitom ignorují, že v tichu prudérního moralismu je citová a sexuální výchova jejich ratolestí svěřena pornostránkám. Z rodičovství se pomalu, ale jistě stává instituce užitečná leda tak pro rozdávání kapesného. Aby zakryli toto zvětšující se prázdno uvnitř biologicky vytvořených vazeb, musejí si tradicionalističtí rodiče vzít své děti za rukojmí, vykuchat je, vycpat a vynést do procesí podobně smýšlejících jako symboly anonymních myšlenek. Tak jako se to stalo bratrům Michalákovým zapříčiněním jejich matky.
J. Horňáček
Policie České republiky je v posledních měsících mimořádně aktivní: nejdřív zmlátí squattery, což už je místní tradice, a následně předvede spektakulární zásah proti nebezpečným levicovým teroristům. Konstrukce obvinění a důkazů je přitom stabilní asi tak jako stavba ze špejlí a maršmelounů. Posledním číslem se ovšem policie – a také soud – překonaly: aktivisté Petr a Miloš dostali trest šesti měsíců odnětí svobody s ročním podmíněným odkladem za to, že v rámci happeningu počmárali chodník smývatelnou barvou. Rodiče, zamkněte svým dětem křídy, na chodník nám tu nikdo čmárat nebude! Skákacím panákem, domečky a kytičkami to začíná a nápisy „A.C.A.B.“ a levicovým terorismem končí. Vzpomeňme si na tykadla řidiče Romana Smetany – už o něm soudkyně Markéta Langerová napsala, že: „Svého činu nelituje, dělal to z přesvědčení a jeho náprava je vyloučena.“ Kdo bere barvy do ruky, roste ne sice pro šibenici (protože ta je na rozdíl od malování na chodník naprosto v pořádku), ale pro katr.
K. Kňapová
Na nedávném sjezdu v Norimberku si bavorská zemská xenofobní strana Alternativa pro Německo zvolila nového předsedu. Stal se jím potomek českých emigrantů „osmašedesátníků“ Petr Bystroň. České republice se tak povedl další husarský kousek – vyvézt trochu místní xenofobie a fašismu za hranice. Navázali jsme tak na své předchozí úspěchy v oblasti distribuce desítek kilogramů pervitinu do Bavorska a Saska, která již několik let znepokojuje spolkovou vládu. Za připomenutí stojí i skutečnost, že cinknutý systém Volkswagenu vymysleli v pobočce firmy Bosch v Českých Budějovicích. Zkrátka renomé „mostu mezi Východem a Západem“ stoupá. Ve Spolkové republice Německo mají jistě ze svého malého souseda radost.
J. Gruber
Deník MF Dnes se v poslední době snaží odpoutat pozornost čtenářů od imigrantské krize. Ne snad že by si jeho redaktoři všimli, že se České republiky vlastně netýká, spíš pochopili, že uprchlíků už začínají mít čtenáři dost. Před nedávnem tak titulní strana informovala o „soudném dnu TOP 09“. Babiš tím chtěl zřejmě navázat na svou „debatu“ s Miroslavem Kalouskem v České televizi. Dále došlo na kauzu OKD, která by potenciálně mohla oslabit postavení premiéra Bohuslava Sobotky. Na první stranu se dostala i další témata, která hýbou českou společností. Jednak odebrání dětí dobré matce Michalákové zlořečeným Norskem a jednak pohlavek, kterým chtěl ředitel školy napravit nedostatky v rodinné výchově jednoho ze svých žáků. Tahle kauza na titulce dokonce ubrala prostor vyhrazený oslavě narozenin Vladimira Putina, který tu má nicméně alespoň fotografii v hokejovém dresu. Vždyť narozeniny oslavil vstřelením hned sedmi gólů! Jiné obálce sice dominovalo slovo „Gangsteři“, nicméně číslo bylo věnováno především dětem školou povinným. MF Dnes testovala novou marketingovou strategii: ve speciální příloze přinesla fotografie stovek prvňáčků ze škol po celé republice. Předpokládejme, že si takové vydání koupí nejen jejich rodiče, ale i prarodiče. A náklad se tak rozebere dřív než Cibulkovy seznamy! MF Dnes cestu z krize určitě najde.
J. G. Růžička
Milá Jano! Říkáš, že islám v České republice nechceš, ale oba tušíme, že tvé podvědomí přesouvá a kóduje. Vlastně víme, že ho tam naopak vyloženě chceš. Nejhorší je vždycky lhostejnost. Nikdo neslyší volání té křehké dívky, která v tobě žije – neumlčuj ji, ani tehdy, pokud se bude čím dál častěji zahalovat do khaki outfitu (který ti ostatně k tvým blond vlasům velice sluší, nazrzavo jsi působila dost nemravně). Nenech dívenku v sobě zemřít, Jano. I když bude křičet pořád častěji, hlasitěji a třeba i hrubým hlasem. Tady nezabere žádný krém, Jano. Nepomůžou ani adrenalinové výlety do Afghoše. Dovedu si představit, jak se tam na tebe naši stateční hoši dívají. Ale jen dívají, to je právě ono. Jano, není nic smutnějšího než nesmět víc než se jen dívat. Nepomůžou ani scientologové (pozor, těm jde svým způsobem také o tvou duši, ale úplně jinak než mně). Nepomáhá ani moc nad celou městskou částí. Možná by pomohlo pořídit si koťátko. Ale i ono dospěje a narostou mu drápy. Trvale pomůže jen jedno. Ano, je to láska, Jano. Neumím psát milostné dopisy – a už vůbec ne otevřené milostné dopisy, jako je tento. Ale rozumím ti, Jano.
R. Rops-Tůma