Idiotikopoiisi – tak zní v současné řečtině slovo pro privatizaci. Etymologie praví, že starořecké slovo idiótés, které přes latinu vstoupilo do moderních jazyků, původně označovalo zhruba totéž co soukromník. Tedy osobu, která se stará jen o sebe, oproti občanovi, který bere v úvahu také prospěch celku. Postupně se význam posunul od soukromníka ke slabomyslnému jedinci, v řečtině však zůstal zachován. Nabízí se otázka, na čí prospěch mysleli věřitelé, když Řecku vnutili privatizační program, který má zemi co možná nejrychleji – prý do poloviny roku 2016 – zbavit klíčových přístavů v Pireu a Soluni a celých státních železnic. Dráhy jsou v Řecku spíše marginálním způsobem dopravy, privatizace jim však může zasadit další ránu, protože ztrátové osobní vlaky (což jsou skoro všechny) bude nový majitel opět provozovat jedině se subvencí vyždímaného státu. Nedávná historie zná dva odstrašující případy privatizace drah: Velkou Británii a Argentinu. V obou zemích úroveň a dostupnost dopravy poklesla a dnes v nich sílí snahy dostat železnici zpět pod státní kontrolu. Je možné, že jednou bude Řecko své dráhy a přístavy opět pracně zestátňovat. Teď mu však zřejmě nezbývá než se podřídit idiotskému privatizačnímu plánu.
M. Špína
„Jestli se chceme v řešení problému pohnout kupředu, je třeba přezkoumat a upravit naši protidrogovou politiku,“ řekl koordinátor irské protidrogové politiky Aodhán Ó Ríordáin na přednášce pořádané Ekonomickou školou v Londýně. Podle něho je třeba následovat Portugalsko a prosadit dekriminalizaci držení malého množství drog, protože trestní postih uživatelů problém neřeší. Tentokrát však nejde o zbožné přání dalšího z řady odborníků, kterým politici nedopřávají sluchu. Ó Ríordáin je nejen poslancem irského parlamentu za labouristy, ale má na starosti kromě menšin, lidských práv a rovných příležitostí také irskou národní protidrogovou strategii. A protože dodal, že v otázce dekriminalizace již bylo dosaženo konsenzu, média ho vzala za slovo a o zmírnění irské protidrogové politiky začala psát téměř jako o hotové věci. V plánu je též zřízení aplikačních místností se zdravotnickým dohledem. Vyhráno však ještě není – podle průzkumu veřejného mínění jsou zastánci tvrdšího přístupu stále v lehké převaze. Nezbývá proto než popřát hodně štěstí a doufat, že v Irsku na rozdíl od Česka nebude policie a ministerstvo vnitra dekriminalizaci bojkotovat.
L. Pokorný
Ve Vatikánu to žije. V říjnu skončil synod věnovaný rodině, jehož účastníci se dušovali, že sjezd biskupů není parlament, kde by se tvořily kluby, a vídeňský kardinál Christoph Schönborn varoval i před samotnou debatou. Ďábel totiž pracuje na tom, aby biskupy názorově rozdělil. Jednotný názor stovek nesezdaných důchodců v taláru byl však nakonec zachován a satanáš kritického myšlení zahnán. Větším problémem jsou úniky dokumentů, jež vypluly na povrch začátkem listopadu. Ukazují, že ani za papeže Františka není s vatikánskými financemi všechno v pořádku a kardinálové si užívají honosného života z peněz určených na chudé. Ale nejedná se jen o pověstnou prohnilost římské kurie. Italský novinář Fabrizio Gatti objel převlečený za kurdského uprchlíka pár desítek farností ve čtyřech zemích Evropy. Na jeho žádost o pomoc odpověděl pozitivně jen jeden z kurátů. Papežovu popularitu však skandály patrně nepošramotí. Reformy současný pontifex nezvládá či vůbec dělat nechce, v marketingovém popewashingu je však na rozdíl od svého předchůdce přeborník.
J. Horňáček
Každý týden skončí pod betonem a asfaltem čtyři hektary kvalitní orné půdy. Navzdory tomu se úředníci ministerstva životního prostředí a poslanci z výboru téhož jména překvapivě shodli, že je třeba další ničení půdy ještě usnadnit. Navrhují úplné zrušení poplatků za její zábor při stavbě krajských a obecních silnic, rybníků či skladů statkových hnojiv. Na minimum chtějí snížit odvody při stavbě rodinných domů. O těchto zásadních výjimkách rozhodne parlament v nejbližších měsících, přičemž jiné rozsáhlé výjimky schválil na jaře. Již nyní se tak může bezplatně zabírat půda pro stavbu dálnic, průmyslových hal a skladišť podporovaných státem. Neplatí se ani za půdu pod betonem hal, skladišť a dalších staveb zapsaných v územních plánech krajů a obcí. Poplatky jsou přitom jediným účinným nástrojem, který motivuje investory ke stavbě na horší půdě a chrání tak tu kvalitnější. Výjimek je už tolik, že se z nich stává pravidlo, a po očekávaném schválení jejich další várky bude příslušný zákon chránit půdu už jen – výjimečně.
D. Vondrouš
Byly to divoké Dušičky. Twitter bez jakéhokoli varování nahradil své klasické tlačítko se žlutou hvězdičkou (favorite) opovážlivým srdíčkem (like). Toho se měl dožít Václav Havel. Reakce uživatelů se prudce vyvíjejí. Přirozený prvotní strach „to“ zmáčknout vystřídal vzdor i bezmocné protesty. Vzápětí se objevily pokusy událost racionalizovat teoriemi, že hvězdiček jsme dávali moc a vyjadřování přízně na Twitteru tak ubude. Ale ukázalo se, že ikonka srdíčka je animovaná a při stisknutí roztomile exploduje. Po několika hodinách už nechápeme, jak jsme vůbec mohli kdysi žít bez srdíček. Byl to sice horor, ale nakonec jsme si zase zvykli, takže jeden lajkuje druhého a prostřednictvím třetího už lajkuje sám sebe. Ovšem jistá pachuť zůstává – když jsem kdysi navrhoval přidat k původní pěticípé žluté hvězdičce ještě speciální rudou, netušil jsem, k jak hanebným kompromisům může dojít.
R. Rops-Tůma