Nepřítel kebabů Tomio Okamura ztrácí půdu pod nohama. Úsvit přímé demokracie, který zakládal, se bortí. Jeho souputníkům zřejmě došla trpělivost s českým primitivním pivním rasismem a chtějí hrát první evropskou ligu v nesnášenlivosti po boku Marine Le Penové. Prý je nikdo doposud nebere vážně. „Předkládáme návrhy, ale nikdo na ně nereaguje. Nechceme, aby nás lidi vnímali jako nějaké populisty nebo fašisty,“ řekl poslanec Jiří Štětina. Těžko odhadovat, zda získají na vážnosti spojenectvím s tím nejhorším, co evropská politická scéna nabízí. Boj proti muslimům a islámu se v českých podmínkách totiž vede poněkud obtížněji než ve Francii, neboť takového nepřítele je v tuzemsku těžké nalézt. Jsou to zkrátka paradoxy, když xenofobnímu Čechojaponci vyfoukne rasistickou partičku Marek Černoch, aby rozpoutal válku proti těm, kteří zde nejsou.
J. Gruber
Nový rok nezačal pro fanoušky břidlicového plynu a ropy vůbec dobře. Tento způsob těžby, který má dle apologetů dokonce nastartovat novou energetickou éru, narazil na přetrvávající nízké ceny ropy na mezinárodních trzích. Ty podkopaly příjmové základy Ruska a znejistily rozpočet Íránu, což dalo vzniknout teorii, že výkyvy jsou výsledkem tajného paktu mezi Saúdskou Arábií a USA. Ovšem ani toto spiknutí není tak přímočaré, jak by se mohlo na první pohled zdát. Do nesnází se totiž dostaly i americké firmy těžící ropu frakováním a řada z nich těžbu buď výrazně omezila, nebo úplně zastavila. Ve finančních kruzích tak kolují obavy, nakolik se útlum těžby projeví na vývoji amerického hospodářského růstu a zaměstnanosti a zda firmy budou schopné splácet úvěry a dluhopisy, které jim nadšení finanční operátoři upsali. Jediné, co zůstává, jsou ekologické problémy způsobené nejdříve explorací a pak těžbou, což ovšem burzovní makléře znepokojuje výrazně méně. Zdá se tedy, že „energetická naděje 21. století“ se zatím topí v moři levné saúdské ropy.
J. Horňáček
Předposlední lednový víkend měla sjezd Strana zelených. Kdo by čekal, že se delegáti konečně začnou vážně bavit o tom, kterým směrem by se měla strana vydat, musel být opět zklamán. Většinu času se řešilo, zda se bude volit celé nové předsednictvo, nebo jen předseda a první místopředseda. Nakonec vyhrála druhá varianta. Staronová předsedkyně Jana Drápalová je sice úspěšná komunální politička, ve svém kandidátském projevu však žádnou programovou vizi nenabídla. Její protikandidát Petr Štěpánek, starosta Prahy 4, také ne, a tak se nakonec zpestřením jinak nudné volby stal kandidát číslo tři, excentrický řadový člen s vizáží lumbersexuála Tomáš Schejbal. Tento muž, jenž se proslavil fackou básníku Jaromíru Typltovi, byl překvapivě jediný, kdo předestřel jasnou vizi dalšího směřování. Podle něho by se měli zelení opřít o prekariát a vůbec o všechny ty, kteří se v kapitalistickém systému neřadí na stranu vítězů. Když se v jedné části projevu pokusil o nadsazené srovnání kultu osobnosti Václava Havla a Stalina, bylo to na některé účastníky sjezdu už moc a ostentativně odcházeli ze sálu. Po relativním úspěchu v komunálních a senátních volbách nyní u zelených zjevně nálada na radikální programové obraty není.
O. Hudec
Etická komise Jihočeské univerzity neshledala na krocích entomologa, docenta a protiislámského aktivisty Martina Konvičky nic problematického, vyjma neslušné mluvy. Bylo zajímavé sledovat obhajobu rozhodnutí z úst děkana Františka Váchy v rozhovoru na DVTV. Děkan ujistil, že s Konvičkou úplně ve všem nesouhlasí. Dodal, že ho viděl maximálně pětkrát šestkrát, že si vykají a že pan docent extremista rozhodně není. Že své názory do školy nezatahuje a že jej studenti mají rádi. Také ví, že kyberšikanu nepraktikuje jen hnutí Islám v České republice nechceme, jehož je Konvička čelným představitelem, neboť je směřována i na bedra páně docentova. Se samotným hnutím nemá problém, žijeme přece v demokratické době a takové věci se nezakazují. Ovšem s hnutím Křesťany v ČR nechceme by patrně – soudě z dlouhého a bezradného mlčení – problém mohl mít. Každopádně pokud bude pan docent chodit do práce a poctivě bádat, nehodlá pan děkan vyvozovat závěry. I to lze pochopit. Přírodovědci jistě nemusí mít cit pro sémantické nuance, všímat si musí jiných. Bylo by ovšem dobré, kdyby se stanovisko zmiňované etické komise opíralo o relevantnější informace než o argumentační slalom, který předvedl děkan Vácha, který Konvičku sice nezná, ale ví, že je to vlastně úplně normální člověk.
T. Čada
V tajemném politickém prostoru nalevo od sociální demokracie to vře. Jak varuje analytička Echo24.cz Lenka Zlámalová, řecká marxistická vláda a její rudý premiér již vstoupili hlavním vchodem do řecké obdoby Strakovy akademie a na podobný kousek se chystají i španělští Podemos. Další marxisti v březnu pojedou do Frankfurtu blokovat slavnostní otevření nového sídla Evropské centrální banky. Věci se hýbou i v Česku. Místní sociální demokraté sice i nadále vládnou s Andrejem Babišem a komunisté hostí ve svém sídle výstavu oslavující severokorejský režim, ovšem začátkem února se prodral na svět nový Institut pro rozvoj levicové teorie, který míní zvednout čtenost Marxe v našich končinách, a něco prý připravují i bývalí členové Socialistického kruhu, kteří o Vánocích uprchli z hájemství Michaela Hausera. Navíc rozbouřené vody tisku začal křižovat nový informační server AltPress Martina Hekrdly. Zdá se, že moc spočívá v počítačové klávesnici, moderní levici stačí ji jen vyťukat.
W. Sorge